PAŘEZ Bohumil *18.9.1896

Životopis:Bohumil Pařez se narodil 16.9.1896 v Sivicích jako syn učitele Jana Pařeza a jeho manželky Amálie z mlynářského rodu Bahnerů. Rodina byla vlastenecky orientovaná, otec původem z Kutnohorska a učitel byl v Nevojicích za války obviněn z rusofilství, krátce vězněn na Špilberku, poté sesazen z místa řídícího učitele, přeložen do Dobročkovic a odveden, ač byl učitel, do rakouské armády, kde byl zařazen k maďarským jednotkám. Bohumil v roce 1915 odmaturoval na reálce v Bučovicích, ale byl odveden a po absolvování důstojnické školy Stefanischule v Brně odjel se svobodnickou hodností s c. k. 25. plukem polních myslivců na ruskou frontu. Při nejbližší příležitosti přeběhl do ruského zajetí (3.9.1915 u Pidvoločysku nedaleko Ternopilu). Že se jednalo o dezerci, potvrdil sám Bohumil. Dodnes se v rodině traduje jeho vyprávění, jak v noci opustil jednotku ještě s jedním vojákem. Navzájem si ale nevěřili, takže oba předstírali, že zabloudili. Rusové je považovali za špióny, protože se nejednalo se o zajetí v boji, a chtěli je pověsit. Aby prokázal, že němčina není jeho mateřština, Bohumil se snažil mluvit francouzsky, což mu nakonec díky francouzštiny znalému ruskému důstojníkovi zachránilo život. Z fronty byl převezen do Kurské gubernie, kde pracoval jako válečný zajatec v Ozerově ekonomii, v Bělgorodském kraji ve stanici Dolbino na Jižní dráze. Poslední pobyt před vstupem do čs. legií měl v Bessonovce v téže gubernii. Během zajetí byl v kontaktu se svými rodiči prostřednictvím vojenské pošty. V Kursku se 17.3.1918 přihlásil do čs. zahraničního vojska v Rusku a o dva dny později byl zařazen do 12. roty 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého, jehož osudy sdílel až do návratu do Československa v létě 1920. V létě roku 1919 byl nakrátko převelen do 11. roty a zpět do 12. roty. Nakonec byl 9.10.1920 převeden do plukovní hudby. Pokud je známo, hrál výborně na housle. Z rodiny si přinesl hudební vzdělání, otec hrál na housle, na varhany a další nástroje, působil ve sboru Hvězda v Bučovicích. Bohumil Pařez byl 17.3.1920 povýšen na svobodníka. Se svým plukem se vracel do Evropy na palubě lodi Amerika, jejíž fotografii, na němž je zachycená v přístavu v Kolombu na Srí Lance, si přivezl s sebou. Obdržel československou Revoluční medaili a mezispojeneckou Medaili vítězství. Po návratu do ČSR se Bohumil Pařez zapsal na Vysoké učení technické v Brně, které zakončil složením 2. státní zkoušky v roce 1927. Téhož roku věnoval Hudebně-vědeckému semináři Masarykovy univerzity v Brně Dr. Vladimírovi Helfertovi hudebniny, které si přivezl ze svého působení v legiích (šlo o skladby Nad hroby Oldřicha Blechy, složené v Rusku, a harmonizace československých písní). Amatérskému provozování hudby se věnoval v rodině a s přáteli po celý svůj život. V roce 1927 nastoupil Bohumil na doporučení profesora Vladimíra Lista do Elektrotechnického svazu československého, kde pracoval až do roku 1951. V 30. letech postavil činžovní vilu v Mošnově ulici na Smíchově a zakoupil zemědělskou usedlost v Lobkovicích. Při mobilizaci v září 1938 nastoupil jako svobodník v záloze do Dobřan a po válce byl z branné moci propuštěn. Během války byl na statek v Lobkovicích dosazen „národní host“, jakýsi Němec z Rumunska, který samozřejmě odmítal platit jakýkoliv nájem. Po válce byl statek pronajat a poté pronájemci prodán. Krátce po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 se na Bohumilovu hlavu snášely nejrůznější perzekuce. Pronájemce díky svým kontaktům po únoru 1948 dosáhl toho, že byla koupě retrográdně zrušena. Statek včetně polností a dalších pozemků na jižní Moravě byl pak Bohumilovi definitivně státem vyvlastněn, přičemž hypotéku, která na něm vázla, musel Bohumil splácet až do konce 50. let. Syn Bohumil byl v roce 1948 podmínečně vyloučen ze studia na Vančurově gymnáziu v Praze na Smíchově za narušení projevu ministra národní obrany Alexeje Čepičky, který byl pro školu promítán v biografu. Podmínkou pro to, aby syn byl připuštěn k maturitě, byl vstup Bohumila i jeho syna do KSČ. Oba byli před únorem 1948 členy sociální demokracie. Bohumil ml. nakonec odmaturoval a nastoupil na ČVUT, kde ale 12.6.1953 oznámil, že ruší svou kandidaturu do KSČ pro zásadní nesouhlas s politikou strany, což vyústilo v okamžitý nástup na dvouletou vojenskou prezenční službu bez odkladu. Nakonec se podařilo Bohumilovi ml. studia dokončit v roce 1958. I to nepochybně vedlo Bohumila st. k setrvání v KSČ, když mu bylo sděleno, že při jeho vystoupení syn nedostuduje. Po mírnému uvolnění poměrů přednášel v letech 1958-1961 technickou normalizaci na Vysokém učení technickém v Brně. V té době začaly také snahy vyvlastnit dům jeho rodičů v Nevojicích. Bohumilův otec Jan zemřel v roce 1940, vilu obývala jen jeho matka, což režim považoval za nepřípustný luxus. Aby zabránil vyvlastnění domu či nastěhování cizích rodin do něj, odstěhoval se Bohumil Pařez s manželkou do Nevojic. Činžovní dům na Smíchově ponechal ve vlastnictví syna a jeho manželky, ale ti o něj nakonec přišli ze stejných důvodů. V roce 1951 byl Elektrotechnický svaz československý zrušen a Bohumil Pařez byl převeden do nově vzniklého Úřadu pro normalisaci. Tam pracoval až do roku 1961, kdy byl propuštěn kvůli dosažení důchodového věku. Dle přehledu vlastní bibliografie z téhož roku 1961 byl autorem téměř stovky odborných statí včetně několika monografií. I po odchodu do důchodu Bohumil Pařez dál pracoval - do roku 1965 v Moravských elektrotechnických závodech Brno a poté ve Výzkumném a vývojovém ústavu elektrických strojů točivých v Brně. Ruský legionář Bohumil Pařez zemřel 4.9.1969 na infarkt myokardu na stanici tramvaje u hlavního nádraží Brno. (Podle textu vnuka Jana P.)

ČÍST DÁLE...

Jméno:Bohumil Theodor

Přijmení:PAŘEZ

Datum narození:18.9.1896

Obec narození:Sivice

Okres narození:Vyškov

Domovská obec:Nevojice

Domovský okres:Vyškov

Vzdělání:reálka7

Zaměstnání:student

Rakousko-uherský útvar v době zajetí:25.pr.pol.mys.

Datum zajetí:3.9.1915