ŘEZNÍČEK Pavel *13.8.1889

Životopis:Pavel Řezníček se narodil 13. srpna 1889 v Třebenicích, okres Lovosice – později okres Litoměřice. Jeho otec byl kazatelem Českobratrské církve evangelické, maminka Ludmila Řezníčková, rozená Medáčková, bývalá učitelka Vychovávacího ústavu v Krabčicích u Roudnice n/Labem, se starala o domácnost a o výchovu svých 4 dětí. V roce 1893 se rodina stěhovala do Trnovan u Teplic – lázní. Nejprve začal chodit do tzv. Matiční školy v Trnovanech, odkud po pěti letech přešel do 3. odd. Německé evangelické školy (do 3. ročníku tzv. trojtřídky). Potom z první třídy měšťanské školy přestoupil do německé reálky v Teplicích. Po absolutoriu 5 tříd reálky nastoupil do učení jako strojní zámečník do Chlumu u Teplic. Ve 21 letech byl odveden do Prahy k 28. pěšímu pluku, který se později stěhoval do Innsbrucku. Tam navštěvoval lyžařské a horolezecké cvičení a byl přidělen do balonového oddílu. V tom balonovém oddílu napouštěli plyn do balonu a po přistání z vrcholků Alp museli zase balon sbalit a dopravit do kasáren. V hodnosti desátníka podnikl z Innsbrucku lyžařskou čtyřdenní výpravu na Gross Venediger, horu 3630 m vysokou. Na podzim roku 1913 skončil vojnu v Tyrolích. Po čtyřtýdenní dovolené nastoupil v Praze k výcviku náhradních záložníků na dobu osmi týdnů, přičemž tento výcvik sám vedl. 20. prosince 1913 se vrátil domů do Trnovan. Pokoušel se nastoupit do železničních dílen a opraven v Lounech, kde však tehdy nebylo volné místo. Proto nastoupil zatím tam, kde se vyučil, ve strojírně v Trnovanech, kde zůstal do konce května 1914. Krátkou dobu pak pracoval ve výtopně v Louce a od 1. července 1914 v lounských dílnách. Po vyhlášení mobilizace narukoval 28. července do Prahy do kasáren Na Poříčí, asi po 14 dnech byl přidělen do vojenského transportu, směřujícího na ruskou frontu. Jeli vlakem přes Moravu do Haliče, pak před Lvovem je vysadili a do Lvova museli již pěšky. Tam se utábořili a čekali na další rozkazy. V polovině srpna dostali rozkaz postupovat k ruským hranicím. Ve dne pokračovali v chůzi a v noci se utábořili. 28. srpna se rozvinuli do bojového útvaru a postupovali dále do jakéhosi údolí, kde do nich Rusové začali střílet. Všichni rakouští vojáci, kteří byli v prvních řadách, do jednoho padli, dalších 1400 můžu bylo zraněno. Jednoho dne při táboření přepadli Rusové rakouské vojsko zezadu, přičemž byl Pavel Řezníček raněn do pravého ramene, ale kulka se naštěstí odrazila od ramenní kosti a neuvízla uvnitř. Byl odvezen na několik obvazišť, u Ruské Sávy v Haliči byl zajat. Přes Kyjev a Moskvu byl odeslán do Omsku. Následně byl přidělen na práci na mnoho místech Ruska, pracoval na polích, v obchodě, mlékárně, jezdil s poštovním vozem, opravoval žací stroje. Od roku 1917 se pokoušel spojit s čs. jednotkami, ale bylo to velmi kompilované. Rusové neměli pro jeho snahu moc pochopení a v jedné z kyrgyzských vesnicí byla cholera a on byl až do konce léta 1918 v karanténě. Přes zimu 1918-19 sloužil u jednoho kováře, kde se přiučil jeho řemeslu. Po nějaké době se dověděl o vyhlášce, ve které se pravilo, že všichni zámečníci a kováři české a slovenské národnosti se mají dostavit do kasáren v Kokčetavi, odkud budou dopraveni do Omsku. Tak se asi po třech týdnech dostal nejprve do kasáren v Petropavlovsku, odkud měl se co nejdřív odjet vlakem do Omsku. Ve zmíněném vlaku požádal strojvedoucího a topiče, zda by si mohl sednout vzadu na tendr, a při jízdě jim pak pomáhal přikládat uhlí do lokomotivy. V Omsku byl velitelství čs. legií poslán ke službě u dráhy. Tam pak otce přidělili do výtopny do vagonu topírenského personálu. Po zranění jejich kuchaře ho pak ve vlaku zastupoval až do Vladivostoku. Ve Vladivostoku nejprve zůstali ve vlaku asi 14 dní, potom je odvezli auty do kasáren, kde zůstali asi 2 měsíce. Do vlasti vyplul 7. srpna 1920 na palubě parníku „Huntsend“, 9. srpna v 8 hodin ráno už kotvili v japonském přístavu Moji, kde nabrali vodu a uhlí. Odtud vyjeli 11. srpna ráno v 7 hodin a za 5 dní přijeli do přístavu Honkong opět ráno v 6 hodin. 18. srpna odtud odjížděli a po 6 dnech plavby dorazili do přístavu Singapur. 26. srpna pokračovali na ostrov Ceylon do přístavu Colombo, kam dorazili 2. září, 4. září pokračovali do přístavu Aden. Zažili při tom silnou bouři, při které mohutné vlny smýkaly obrovskou lodí jako s nějakou hračkou. Do Adenu dorazili 15. září. Zdrželi se jeden den k opravě lodního přístroje. Pak směřovali do Port Sudanu, kam dorazili 24. září, kde se zastavili opět pro pitnou vodu a uhlí. 25. září odjeli do přístavu Suezu a teprve 1. října byli na místě. 2 dny zde čekali na povolení průjezdu kanálem a 3. října přijeli do Port Saidu, kde zůstali stát jeden den. Potom již loď od 4. října pokračovala v plavbě Středozemním mořem okolo ostrova Kréty, kolem Sicílie a dál podél italských břehů v Jaderském moři. 8. října 1920 loď konečně dorazila do Terstu, kde už na ně čekal vlak. Potom odjeli vlakem přes Rakousko do Českých Budějovic, kde je roztřídili podle pluků, ke kterým patřili. P. Řezníčka poslali přes Havlíčkův Brod do Josefova. Cestou mu v Praze na hlavním nádraží ukradli za zády zavazadlo plné různých dárečků a suvenýrů. Po ohlášení v kasárnách vydal se hned večer na cestu vlakem do Teplic, aby byl co nejdříve doma. Po půlnoci 20. října 1920 zazvonil u domovních dveří a shledal se se svou rodinou. Informace poskytl Jaroslav Řezníček, syn (zkrácená verze zápisků z 27. srpna 1960)

ČÍST DÁLE...

Jméno:Pavel

Přijmení:ŘEZNÍČEK

Datum narození:13.8.1889

Obec narození:Třebenice (Trhovany)

Okres narození:Litoměřice (Teplice)

Domovská obec:Třebenice

Domovský okres:Litoměřice

Vzdělání:ob.

Zaměstnání:strojní zámečník

Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru:28.p.pl.

Rakousko-uherský útvar v době zajetí:vlak.dílny