Místa paměti a piety
První světová válka představovala pro obyvatele mladé Československé republiky hluboké trauma a zapříčinila dosud nepředstavitelné ztráty na lidských životech, jež byly ještě umocněny tragickými následky epidemie španělské chřipky. Prakticky každý v uplynulých letech přišel o někoho blízkého, ať už ze své rodiny, nebo ze svého bezprostředního okolí. Již v revolučních dnech října a listopadu 1918 na řadě míst vznikali iniciativy za vybudování pomníků, které by v sobě nesly břímě utrpení nad ztrátou, kterou si v sobě pozůstalí museli nést po zbytek svého života.
Na základě apelu prezidenta republiky T. G. Masaryka se nedělalo rozdílu mezi padlými. Na pomnících, které zdobí významná prostranství měst a obcí, jsou vedle sebe dodnes uvedena jména jak těch, kteří padli ve stejnokrojích rakousko-uherské armády, tak těch, kteří coby čs. legionáři položili život v boji za samostatný československý stát.
Tam, kde na počátku 20. let 20. století vznikla jednota Československé obce legionářské, brali na sebe její členové úkol zajistit realizaci pomníku padlým. Veřejné sbírky, spolupráce s dalšími spolky i samosprávami však často nestačily k rychlému zajištění potřebných financí, zvláště šlo-li o větší projekty. Nebylo tak výjimkou, protáhlo-li se zřízení pomníku o mnoho let.
Vlastní kapitolou se staly pamětní desky, které byly zhotoveny k připomenutí konkrétního československého legionáře, ale i jiné osobnosti, spojené s I. československým odbojem. V zahraničí byly na místech provizorních válečných hřbitovů s ostatky čs. legionářů budovány československé památníky. Ty našly své místo i tam, kde se uskutečnilo významné bojové vystoupení československých jednotek.
Pomníky, které přímo odkazovaly na legionářské tradice, byly plošně likvidovány za německé okupace. Ty, které válku přečkaly, čekala často plíživá destrukce pro nezájem komunistického režimu.
Za posledních 30 let své novodobé činnosti se podařilo Československé obci legionářské realizovat v mnoha případech výstavbu pomníků, pamětních desek a opravu hrobů nebo takovou činnost podpořit finančně, popřípadě jinými účelnými způsoby. Jednalo se přitom jak o obnovu v minulosti zničených památek, tak o zřízení nových pietních míst.
V případě výstavby pomníků v zahraničí, a to v prvé řadě v Rusku, kde byly za sovětské vlády památky na československé legionáře zničeny, spolupracuje ČsOL s Ministerstvem obrany České republiky, které tyto projekty financuje a řídí. Nebylo výjimkou, že prvotní překážkou pro obnovu pomníků bylo samotné nalezení místa, kde byl původní pomník umístěn. Zvláště v posledních letech pak celou věc citelně limitovala vzrůstající neochota ze strany ruských úřadů. Navzdory tomu se podařilo v Ruské federaci do této doby obnovit celou řadu legionářských pomníků, z nichž má ČsOL zásadní podíl především na pomnících v Kunguru a Miassu.
Jednoty ČsOL ve svých regionech zaštiťují a realizují vznik pamětních desek po vzoru meziválečného období. Ve vybraných případech se jednotám podařilo podílet se na vzniku nákladných památníků. Taková místa se ihned stávají tradičním místem, kam pravidelně směřují kroky členů při pořádání pietních akcí. V činnostech jednot se také čím dál častěji objevuje péče o válečné hroby a o hroby čs. legionářů a významných členů ČsOL. Využíván je přitom již i institut tzv. adopce hrobů.
Řada pietních míst byla v uplynulých letech obnovena díky podpoře ze strany projektu LEGIE 100. Obcím a městům, které o to zažádaly, byl dán finanční dar z nadačního fondu, zřízeného ČsOL. Díky tomu naplňuje ČsOL své programové cíle i v této složce své činnosti.
