Jednota ČsOL ve Valašských Kloboukách odhalila legionářský hrob

Měsíc listopad je kromě dušiček spojen také se Dnem válečných veteránů, kdy se vzpomíná na památku padlých vojáků obou světových válek, ale zároveň se připomíná hrdinství, oběti a projevuje se respekt, uznání, úcta a zároveň solidarita. Není náhodou, že Den válečných veteránů je připomínán 11. listopadu, v den, kdy skončila první světová válka. Jedním ze symbolů světové války a především Dne válečných veteránů se stal červený květ vlčího máku. Právě ten, podle básně Johna McCrae „Na polích flanderských“ jako první vykvetl na hrobech padlých. Každoročně se vlčí mák nosí viditelně na oděvu jako projev úcty k válečným veteránům a zároveň se konají veřejné sbírky na jejich podporu. Československá obec legionářská se každoročně připojuje do sbírky Vojenského fondu solidarity, a proto po celé republice můžeme vidět naše členy v historických uniformách s vlčími máky. I my ve Valašských Kloboukách jsme nebyli výjimkou. Na Masarykově náměstí ve Valašských Kloboukách chodili naši členové v uniformách příslušníků prvního a druhého odboje, sbírali příspěvky do sbírky Vojenského fondu solidarity a rozdávali symbolické vlčí máky.

V samotný Den válečných veteránů dorazilo pochmurné a chladivé počasí symbolizující brzký příchod zimy. Není divu, vždyť svatý Martin běžně přináší sníh. Naše jednota Československé obce legionářské v tento den odhalovala na hřbitově ve Valašských Kloboukách legionářský hrob. Slavnostní vzpomínková akce se konala v 15 hodin za přítomnosti uniformovaných legionářů, členů Sokola, Skautu, veřejnosti a samozřejmě zástupců místních samospráv. Pozvání přijali starosta a místostarosta města Valašské Klobouky, starosta obce Střelná i starostka obce Študlov.

Hrob italského legionáře Aloise Haboně z Tichova adoptovala Československá obec legionářská před třemi lety. Hrob prošel celkovou rekonstrukcí a bylo na něj dopsáno šest jmen legionářů, kteří padli v dalekých krajích a někteří svůj hrob již nemají. Proto se naše jednota rozhodla vzpomenout na tyhle padlé hrdiny a vytvořit jim tak pietní místo v jejich rodišti. Jednalo se Františka Adámka z Poteče (1888-1918), Antonína Böhma z Val. Klobouk (1894-1918), Josefa Číže ze Študlova (1892-1918), Eduarda Garaju z Val. Klobouk (1895-1918), Aloise Trčku z Lipiny (1896-1917) a Aloise Zvonka z Lačnova (1896-1918). Na jejich památku bude do hrobu umístěna kovová krabička, kde jsou uloženy životopisy všech zmíněných bratří, zpráva o rekonstrukci hrobu, prezenční listina účastníků slavnostního odhalení a především nádobky s prstí z jednotlivých bojišť. Odhalení hrobu probíhalo důstojně, památku hrdinů uctila minuta ticha i státní hymna.

Rekonstrukce hrobu by nemohla proběhnout bez finanční pomoci našich dárců. Velké poděkování proto patří Městu Valašské Klobouky, Zlínskému kraji a panu hejtmanovi Radimu Holišovi, Obci Poteč, Obci Študlov, panu starostovi Valašských Klobouk Josefu Bělaškovi a paní poslankyni Parlamentu České republiky Elišce Olšákové. Díky jejich pomoci vzniklo ve Valašských Kloboukách pietní místo, kde i široká veřejnost může vzpomenout na padlé hrdiny. Posledním bodem slavnostního dne byla obchůzka hřbitova a návštěva legionářských hrobů, kde byla symbolicky zapálena svíčka. Obchůzka skončila u místního kostela, kde je umístěna deska padlých spoluobčanů za 1. světové války. I tam jsme na své bratry z rakousko-uherské armády vzpomněli a uctili jejich památku.

Malá vzpomínka na legionáře

František Adámek, narozený 26. září 1888 v Poteči č. p. 15 se před válkou živil jako zemědělský dělník. Do války odešel v řadách praporu polních myslivců č. 25, ale brzy upadl do zajetí. Stalo se tak v listopadu 1914 u Kotvice. Jako zajatec byl nasazován na práci v Caricynu (dnes Volgograd), kde se přihlásil do čs. vojska na Rusi. Jako příslušník 9. čs. střel. pluku prodělával těžké boje v Povolží, kde také 23. října 1918 padl u Savruchy, nedaleko Samary.

Antonín Böhm, narozený 6. června 1894 v Uherském Brodě č. p. 122, se stal učitelem a Valašské Klobouky byly jeho prvním působištěm. Odtud musel odejít na frontu s domobraneckým plukem č. 25. Prodělal důstojnický kurz a jako kadet aspirant upadl v červnu 1916 do ruského zajetí. Rok poté se přihlásil do čs. vojska, ale na ruské půdě dlouho nezůstal. Odjel Husákovým transportem do Francie, kde po prodělání dalšího důstojnického kurzu se stal poručíkem 22. čs. střel pluku. V bojích u Vouziers u kóty 153 je smrtelně zasažen granátem 24. října 1918.

Josef Číž, narozen 17. září 1892 ve Študlově č. p. 83 se živil jako rolník. Do války nastoupil s praporem polních myslivců č. 17 a odešel na ruskou frontu. Do zajetí upadl u Katovic 19. listopadu 1914. Téměř čtyři dlouhé roky pobýval v ruském zajetí v táboře Olichovka a pracoval ve Ščadrinském újezdě v Permské gubernii. Až 22. srpna 1918 se přihlásil do čs. vojska a stává se střelcem omského pochodového praporu, později 2. čs. střel. pluku. Již 22. září prodělal těžké boje u Nižníjho Tagilu na Urale, kde se stává nezvěstným, lze předpokládat, že zde zemřel.

Eduard Garaja, narodil se 5. července 1895 v Zombkovicích v Polsku, ale dětství prožil ve Val. Kloboukách. Po vystudování se stal účetním a po vyhlášení se dobrovolně přihlásil. Stal se důstojníkem, avšak na Haliči upadl 5. července 1916 do ruského zajetí. Odtud se přihlásil do čs. vojska, prodělal důstojnický kurz a byl zařazen ke 4. čs. střel. pluku. Jako velitel 8. roty se účastnil mnoha bojových operací na Povolží a Nikolajevské frontě, kde při obraně vesnice Bortnovka statečně padl 28. července 1918.

Alois Trčka, narodil se 26. dubna 1896 v Lipině č. p. 48 a živil se jako dělník. Po vypuknutí války nastoupil službu u pěšího pluku č. 3, se kterým odešel na východní frontu. Trčka byl zajat 19. října 1916 a internován v táboře Dárnica, odkud se přihlásil do čs. vojska. Se svým 1. plukem se zúčastnil bitvy u Zborova, kde 2. července 1917 padl.

Alois Zvonek, narodil se 8. února 1896 v Lačnově č. p. 124 a před válkou odcestoval do Spojených států amerických, kde se živil jako dělník. Tam se dobrovolně přihlásil do přes krajanský spolek do války. Počátkem roku 1918 odcestoval do Francie, kde jej přiřadili do 21. čs. střel. pluku. Během nasazení pluku v Alsasku Zvonek 13. srpna 1918 padl u Michelbachu.

Čest jejich památce!

text a foto: br. Miroslav Maňas