Říkali mu Antek. Slova jako čest, odvaha a přísaha se mu staly smyslem života

23. 7. 2024

V úterý 16. července 2024 se na městském úřadu v Jablunkově uskutečnila vzpomínka na plukovníka in memoriam Antonína Velebnovského, od jehož tragického úmrtí uplynulo 83 let. Pietní vzpomínky se účastnil starosta města Jablunkov Ing. Jiří Hamrozi, místostarosta Luboš Čmiel, členové Jednoty Československé obce legionářské ve Frýdku-Místku a rodinní příslušníci Antonína Velebnovského, prasynovec br. Petr Gřešek a další. Připomeňme si tohoto jablunkovského hrdinu.

Antonín Velebnovský se narodil před 109 lety 15. dubna 1915 v Jablunkově. Po ukončení tamní obecné školy se stal studentem gymnázia v Českém Těšíně. Po složení maturitní zkoušky se chtěl stát vojákem. I přes svou fyzickou zdatnost, mladý Antonín byl výborným sportovcem, kterému šel takřka každý sport od tenisu po lyžování, byl jeho dobrovolný vstup do armády odmítnut. Absolvoval proto v 19 letech prezenční vojenskou službu, kterou ukončil v hodnosti četaře aspiranta. Napodruhé byl do československé armády přijat a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V roce 1937 byl zařazen do pilotního výcviku na Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Dne 31. července 1937 studium řádně ukončil a složil přísahu letce. A byl povýšen do hodnosti poručíka. Nastoupil k 37. stíhací letce M. R. Štefánika do Piešťan, která byla vyzbrojena tehdy nejmodernějšími československými stíhacími letadly Avia B-534. Poněvadž mu osud vlasti nebyl lhostejný, po vzniku slovenského státu a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se rozhodl pro zahraniční odboj a 20. června 1939 poručík Velebnovský přechází hranice do Polska a je v Krakově prezentován u čs. vojenské skupiny. Potom byl ubytován spolu s dalšími v Malých Bronovicích a 25. července odplul na lodi Kastelholm do Francie.

Stejně jako řada dalších stejně odhodlaných Čechoslováků podepsal pětiletý závazek do Cizinecké legie. Francie se připravovala na válku a tudíž se převoz do výcvikového tábora v Sidi Bel Abbés nekonal a Velebnovský byl jako letec povolán k francouzským vzdušným silám. V Chartres prošel pilotním výcvikem na stíhačkách Curtiss H. 75. 27. května 1940 byl převelen na základnu Deauville. 4. června byl přeložen ke stíhací skupině GC I/4 ve Villacoublay. Zde se zúčastnil tzv. bitvy o Francii.

Po kapitulaci Francie odešel bojovat do Británie. Z Liverpoolu se přesunul do Cholmondeley parku, kde byli soustředěni českoslovenští vojáci. Po vykonání vojenské přísahy byl přemístěn do čs. oddělení RAF v Cosfordu. Po operačním výcviku byl nasazen jako stíhací pilot u 85. perutě RAF u města Church Fenton. Zde se zúčastnil bitvy o Británii. Dne 22. října 1940 byl převelen k 1. peruti ve Witteringu. Personál této perutě byl smíšený. Tvořili ho, ale hlavně Češi. Již v říjnu 1940 jich tam působilo 11. Tato peruť byla jako první vyzbrojena novými stíhačkami Hawker Hurricane. Od 9. června 1941 až do své smrti byl velitelem letky A této peruti.

Osudným se mu stal 16. červenec 1941, kdy se nevrátil z nočního cvičného letu. Příčinou havárie bylo pravděpodobně zachycení se o vrcholky stromů zalesněného pahorku. Pochován byl dne 21. července 1941 na vojenském hřbitově Chichester v hrabství West Sussex.

Během svého bojového nasazení u RAF slavil tyto letecké úspěchy:

  • 24. 3. 1941, jihovýchodně od Hastings, poškodil Me 109
  • 21. 5. 1941 poškodil Me 109
  • 9. 6. 1941 sestřelil Me 109

F/Lt Antonín Velebnovský byl za své hrdinství oceněn:

  • Britskou pamětní medailí Air Crew Europa Star
  • Pamětní medaili československé armády v zahraničí – Francie
  • Československým válečným křížem 1939
  • Československou medaili za zásluhy I. stupně

Dne 26. října 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána letectva. A v roce 1991 byl povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Vzpomínkou na plk. i. m. Antonína Velebnovského byl vzdán hold všem bezmála 2500 československým příslušníkům RAF v mnoha hodnostech a profesích z nichž osm desítek bylo z Těšínska. Těm z nich, kteří se již do vlasti nevrátili i těm jimž se minulý režim za to odvděčil ztrátou hodností, prací v dolech a někdy i smrtí. Čest jeho i jejich památce.

text: ses. Soňa Mikulová
foto: br. Martin Benek a Šimon Majer