Terezínská tryzna se konala u příležitosti 79. výročí osvobození

Pietní vzpomínku organizuje Památník Terezín vždy třetí květnovou neděli. Národní hřbitov v Terezíně, smutné místo, kde se nachází 2 386 jednotlivých hrobů a několik pylonů, kde jsou pochováni další muži, ženy i děti, kteří zde v letech 1942-1945 nalezli krutou smrt. Celkem je v těchto místech pohřbeno na deset tisíc osob. Jsou zde pohřbeni také vězni z věznice v Malé pevnosti, kteří zemřeli v důsledku nemocí v květnu 1945 v nemocnici a také ostatky vězňů zemřelých v koncentračním táboře Litoměřice. Dominanty národního hřbitova tvoří křesťanský kříž s trnovou korunou a Davidova hvězda.

Program tryzny začal nástupem čestné jednotky Hradní stráže a Ústřední hudby Armády České republiky na Národní hřbitov. Následovalo položení věnců a kytic představitelů politického a veřejného života, zástupců velvyslanectví zemí, jejichž příslušníci prošli represivními zařízeními v Terezíně a Litoměřicích. Mezi účastníky tryzny byl rovněž prezident Petr Pavel, předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil, premiér Petr Fiala, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová, ministři, poslanci, senátoři, zástupci krajů a obcí, paměťových institucí, legionáři. Na závěr tryzny zazněla křesťanská a židovská modlitba a vystoupil pěvecký sbor z Litoměřic.

Za Československou obec legionářskou položil věnec tajemník br. Jiří Filip, za kladenské legionáře ses. Miroslava Čížková a br. Stanislav Čížek. Po zaznění české státní hymny se slova ujal Jan Roubínek, ředitel Památníku Terezín, který přivítal všechny přítomné. S hlavním projevem vystoupila Markéta Pekarová Adamová, která zdůraznila, že morální povinností lidí je pamatovat si, co se v Terezíně a na dalších podobně tragických místech událo a důsledně bojovat proti těm, kteří chtějí zapomenout, překrucovat dějiny, hrůzy holokaustu relativizovat nebo je dokonce zcela popírat. Dodala, že pokud se na oběti zapomene, jako by byly zavražděny podruhé.

Svůj životní příběh přiblížila Dita Krausová, která v ghettu strávila 13 měsíců, pak byla i s rodiči deportována do Osvětimi. V červnu 1944 byla odeslána do Hamburku, odtud pak v březnu 1945 do tábora v Bergen-Belsenu. „Ten už byl v rozkladu, kopce mrtvých těl lemovaly cestu. Nebylo už denní sčítání, nebyla ani polévka. Většina dozorců prchla po tom, co uzavřeli hlavní přívod vody. Po dvou nebo třech dnech jsme se dočkali osvobození britskou armádou,“ zavzpomínala. Do Prahy se vrátila v 16 letech. Poté odešla s mužem do Izraele, kde učili v dětské vesnici. Od úmrtí manžela žije střídavě v Praze a Izraeli. „Cítím, že mám ještě úkol, snažím se vyprávět mladším generacím o osudu Židů za vlády nacistů a o tom, co jsem sama prožila. Chtěla bych působit na své posluchače tak, aby se zamysleli nad tím, co způsobilo takové hrůzy, jaké jsme my Židé prožili,“ řekla. Podle ní by nebylo na škodu založit ve školách vyučování nového předmětu, který by se jmenoval tolerance.

Nacisté zavlekli v letech 1941 až 1945 do terezínského ghetta na 155 tisíc Židů z celé Evropy. Odhaduje se, že v důsledku stresu, hladu a špatných ubytovacích podmínek zemřelo v ghettu 35 tisíc lidí. Většinu ostatních pak nacisté zavraždili po transportu ve vyhlazovacích táborech.

Členové kladenské jednoty ČsOL přijíždějí do Terezína poklonit se památce umučených vězňů každoročně. I letos přes deštivé počasí, přijel plný autobus, 51 osob. Mezi nimi byli také zástupci XVII. Župy baráčníků Františka Holého Slaný v čele s rychtářkou Zdenkou Srbovou a skaut Václav Duchek. Tato květnová neděle byla ukončena prohlídkou zámku Veltrusy.

text: ses. Eva Armeanová
foto: Jiří Skála