Uložení prsti z místa smrti Jana Čapka

Ze severoitalského Fossalta di Piave až do Doubravy na Karvinsku – prsť z památného bojiště, kde 17. června 1918 v boji za národní osvobození hrdinně padl sokol a zakladatel československé legie v Itálii Jan Čapek, byla činovníky Jednoty Československé obce legionářské Ostrava 1 vložena do základů důstojného pietního místa v podobě busty, budované na jeho počest.

Symbolického aktu se 19. srpna po boku předsedy jednoty br. Martina Lokaje a místopředsedy br. Tomáše Ruska zúčastnila iniciátorka vzniku busty, starostka Doubravy Jiřina Ferenčiková a za sokolstvo br. Vít Kostecký, místostarosta a náčelník T. J. Sokol Moravská Ostrava I. Uložení kovové schránky s prstí do základové desky nad schodištěm, vedoucím k doubravskému zámku, předznamenává brzkou instalaci díla akademického sochaře Martina Ščepka a jeho odhalení. K veřejné slavnosti v režii ostravských legionářů a sokolů dojde příhodně v Den české státnosti 28. září ve 14 hodin, a to díky finanční podpoře Moravskoslezského kraje a Generali České pojišťovny.

Kdo byl Jan Čapek a proč bude mít bustu právě v Doubravě? Budoucí legenda sokolského a legionářského hnutí se narodila 17. června 1876 na pražském předměstí v Michli. Od svých 17 let byl Čapek ovlivněn sokolskými ideály, které se mu měly stát životním krédem a mravním imperativem.

Roku 1901 prostřednictvím Sokola získává práci na doubravských dolech a po stěhování se ihned zapojil do činnosti místní sokolské jednoty, kde se po dvou letech stal náčelníkem. Díky svým osobním kvalitám pak byl roku 1906 zvolen náčelníkem celé Moravskoslezské župy. Z této pozice v regionu významně přispěl k posílení českého národního hnutí a nebývalému rozvoji sokolské organizace. V roce 1910 pomáhal založit sokolskou jednotu v Doubravě, kde tehdy pracoval coby báňský úředník na dole Eleanora.

Po vypuknutí první světové války musel pro politickou nespolehlivost narukovat do rakousko-uherské armády. Zlom v jeho životě přišel se zajetím, do kterého padl roku 1915 na italské frontě. Mezi českými zajatci mohl naplno využít svých organizačních schopností a přetavit sokolské vlastenectví a brannost v základ národně-osvobozeneckého vojska. Svým zápalem inspiroval tisíce. V lednu 1917 pod jeho vedením vznikl v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere Československý dobrovolnický sbor, ze kterého se následujícího jara zformovala československá legie v Itálii. V jejích řadách byl následně jako prostý střelec odeslán na frontu u řeky Piavy. Také na bojišti šel Čapek ostatním příkladem, a nejinak tomu bylo i 17. června 1918 u Fossalta di Piave, kde na čele zteče nepřátelských pozic hrdinně padl.

Národ, kterému dopomohl vybojovat svobodu, na něj ale nezapomněl. V červnu 1922 byly jeho ostatky exhumovány, převezeny z Itálie do Prahy a vystaveny v pantheonu Národního muzea. Dne 1. července 1922 následoval přesun do Doubravy, kde byla rakev k vidění v Národním domě. Místem posledního odpočinku se pak Janu Čapkovi stal o dva dny později hřbitov v Orlové, kde byl za mohutné účasti sokolstva, legionářů a české veřejnosti pochován na čestném místě po boku padlých z bojů o Těšínsko.

Padlému hrdinovi bylo v meziválečném období vybudováno hned několik pietních míst. Čapkovo jméno se dostalo také do názvů řady ulic, organizací či budov. Jen část z nich však přečkala německou okupaci a vládu komunistů. Busta v Doubravě – obci, se kterou Čapek spojil významnou část svého života – má tuto historickou křivdu napravit a připomenout tak veřejnosti jeho zásluhy na vydobytí československé samostatnosti.

Těšíme se na setkání 28. září!

text: br. Martin Lokaj
foto: ses. Jana Hájková