Zborov stále živý

Druhý červenec máme nezaměnitelně spojený s datem jednoho z nejvýznamnějších bojů, který českoslovenští legionáři svedli v zápase o samostatný stát. Bitva u Zborova z 2. července 1917 se stala symbolem státotvorného významu legií a tvoří základ bojových tradic českých i slovenských ozbrojených sil. Československá obec legionářská si výročí zborovské bitvy pravidelně připomíná pietním aktem u legionářského památníku na Olšanských hřbitovech v Praze, letos přesně v den, kdy uplynulo 107 let od tohoto historického milníku.

V deset hodin dopoledne začal na čestném vojenském pohřebišti Olšanských hřbitovů pietní akt, kterého se kromě novodobých legionářů zúčastnili též sokolové, zástupci státu, města, armády a spolků. Vzpomínkové setkání uspořádala ČsOL ve spolupráci s Ministerstvem obrany České republiky a s podporou Posádkového velitelství Praha.

Květinové dary přišli položit: zástupce Vojenské kanceláře prezidenta republiky podplukovník Libor Musil, vedoucí kanceláře Senátu Parlamentu České republiky pan Radek Jiránek, za Generální štáb Armády České republiky podplukovník Pavel Kácl, za Ministerstvo obrany České republiky zástupce ředitele Odboru pro válečné veterány a válečné hroby pan Pavel Kugler, radní Hlavního města Prahy pan Michal Hroza, starosta Župy Budečské České obce sokolské br. Peter Szenasy, předseda České a Slovenské obce dělostřelecké podplukovník v záloze Martin Šufajzl, zástupce Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové „Školy Československé obce legionářské“ nadporučík Jan Suder, a za pořádající spolek pak řídící tajemník ČsOL a člen PRV ČsOL br. Milan Mojžíš, člen PRV ČsOL a předseda Jednoty ČsOL Praha 3 br. Jiří Charfreitag, předseda Jednoty ČsOL Ostrava 1 br. Martin Lokaj a také předsedkyně Jednoty ČsOL Ukrajina ses. Natalia Parfinenko.

Hojná byla účast veřejnosti i dalších členů obce legionářské a sokolské. Zúčastnily se i členky Sokola z Ukrajiny a Spojených států amerických, kteří jsou aktuálně v Praze na XVII. všesokolském sletu.

Po položení květin jsme minutou ticha připomenuli památku obětí zborovské bitvy, která měla tragický punc bitvy „Čechů proti Čechům“. Českoslovenští legionáři zde za vlastní stát bojovali proti rakousko-uherským jednotkám tvořeným rovněž Čechy, převážně z Plzeňska a Jindřichohradecka.

V legendární bitvě u Zborova se legionářům poprvé dostalo příležitosti bojově vystoupit jako kompaktní vojenská jednotka o síle střelecké brigády. Tři legionářské pluky, dohromady necelých 3 500 mužů, útočily na dobře připravené rakousko-uherské zákopy v době, kdy zbytek ruské armády podléhal silné demoralizaci. To se také odrazilo na výsledku celé ruské ofenzívy, která dostala jméno po tehdejším předsedovi vlády Kerenském. Úspěch legionářů však byl nesporný. Dokázali se probít třemi liniemi nepřátelské obrany a zajmout tisíce rakousko-uherských vojáků, z nichž se pak mnozí do legie přidali. Největším úspěchem však byl ohlas, kterého se legionářům dostalo. Jejich hrdinství jim poprvé (a ne naposledy) získalo pozornost celého světa. A pro Tomáše G. Masaryka to byl dokonalý prostředek k argumentování, že Čechoslováci jsou za svůj svobodný stát ochotni prolévat krev.

Osud jednoho z účastníků bitvy, legionáře Josefa Vavrocha, přiblížil ve svém projevu historik ČsOL br. Michal Rak. Zborovskou bitvy prošla velká část osobností našich ruských legií, a jméno starodružiníka Josefa Vavrocha patří mezi ta téměř zapomenutá. Bitvy u Zborova se zúčastnil jako podporučík, velitel čety, největší popularity mezi ruskými legionáři si pak získal jako vrchní intendant československého armádního sboru. Po návratu do vlasti zůstal v armádě a do penze odešel v hodnosti plukovníka. Na začátku německé okupace byl zatčen a celou válku vězněn ve věznicích a následně v koncentračním táboře. Zemřel před koncem druhé světové války, v únoru 1945, během pochodu smrti.

Se závěrečným proslovem vystoupil za pořádající spolek br. Milan Mojžíš, a ve své řeči připomenul i druhý život zborovských hrdinů a význam legionářského památníku. „Poté, co bylo druhý den ustavujícího sjezdu naší organizace – dne 23. května 1921 – zvoleno její vedení v čele s prvním předsedou Josefem Patejdlem, odebrali se představitelé Obce legionářské právě sem, kde uctili památku padlých bratří, svých spolubojovníků. Na květinovém věnci, kterým tehdy ozdobili místo posledního odpočinku, byla vůbec poprvé připevněna stuha, jež nesla název nové organizace československých legionářů. V době komunistického režimu, který se snažil odkaz legionářů uvrhnout v zapomnění, přicházeli na toto místo dosud žijící českoslovenští legionáři. Osamocení. Bez účasti tehdejších představitelů veřejné moci a armády. Tradici však uchovali a po sametové revoluci ji předali veteránům druhé světové války a představitelům obnovené Československé obce legionářské.„

Tóny státní hymny pak zakončili pietní shromáždění, které letos moderovala ses. Marcela Tolarová. Velké poděkování patří všem zúčastněným, kteří naši čas a přišli se poklonit památce hrdinům bitvy u Zborova. Je to dokladem toho, že je Zborov stále živý.

text a foto: br. Petr Tolar