Zemřel br. Ján Novenko

Sdílíme smutnou zprávu. V pondělí 15. července nás navždy opustil veterán druhé světové války, přímý účastník osvobozování Československa, folklorista, tanečník a choreograf br. Ján Novenko, člen Jednoty Československé obce legionářské v Břeclavi. Bylo mu 94 let. Čest jeho památce.

Ján Novenko se narodil 5. srpna 1929 v osadě Kurtáň, která je dnes součástí obce Fiľakovské Kováče v okrese Lučenec na jižním Slovensku. Rodiče Elena, rozená Janíčková, a Michail Grigorovič, původem Rus usazený v Československu po první světové válce, měli celkem tři děti, Ján byl z nich nejmladší.

Když bylo po vídeňské arbitráži jihoslovenské pohraniční území připojeno k Maďarsku, stali se maďarskými občany i obyvatelé Fiľakova a okolních obcí. Jánovi tehdy bylo devět let a byl ve škole vystaven silné maďarizaci. Když pak začalo Německo, společně se svými spojenci Maďarskem a Slovenskem, válku proti Sovětskému svazu a na slovenské území se dostávali zajatí rudoarmějci, pomáhal Jánův otec těm, kterým se podařilo uprchnout. Dospívající Ján mu v tom byl nápomocný.

Od jara 1944 byl Ján nuceně nasazen na práci ve zbrojním průmyslu. Přitom prováděl sabotáže výroby dělostřelecké munice. Když však hrozilo prozrazení, zařídil mu otec práci v odlehlém kamenolomu. Tam se mu dařilo vynášet výbušniny pro potřeby partyzánů. Když pak v srpnu 1944 propuklo Slovenské národní povstání, stalo se obydlí Novenkových vyhledávaným partyzánským úkrytem. Přítomnost partyzánů a uprchlých válečných zajatců se vystupňovala na podzim 1944, kdy bylo slovenské povstání potlačeno, ale současně se k regionu přiblížila východní fronta. Otec a syn Novenkovi pomáhali rudoarmějcům s orientací a získáváním zpravodajských informací. Patnáctiletý Ján jim velmi pomáhal díky své jazykové vybavenosti – ovládal slovenštinu, maďarštinu, ruštinu i němčinu. Díky tomu jej využívaly i zvláštní oddíly vojenské kontrarozvědky Směrš (Smrt špionům), které se pohybovaly hned za frontovými jednotkami Rudé armády. Aby s nimi mohl postupovat dál a zúčastnit se osvobozování Slovenska, zalhal Ján Novenko o svém věku a vydával se za osmnáctiletého. Stal se tedy rudoarmějcem v řadách 6. gardového jezdeckého sboru 2. ukrajinského frontu. Překládal během výslechu zajatců i skutečných či domnělých kolaborantů, ale také pomáhal se sháněním zásob. O své práci pro Směrš nesměl nic prozradit. S postupující frontou se dostal až na Moravu. Jako překladatel byl také u několika vyšetřování znásilnění, které spáchali sovětští vojáci. Konec války jej zastihl v Jihlavě.

Do rodné obce, nyní již opět ve svobodné Československé republice, se vrátil 19. června 1945. Musel předtím podepsat slib, že nepromluví o svém působení mezi zpravodajci. Vyučil se a pracoval jako soustružník. Na zájezdech slovenské mládeže do Prahy v letech 1947 a 1948, kterých se zúčastnil v souboru folklórních tanců, zaujal režiséra Karla Plicku a obdržel pozvánku na konkurz do Sboru národních tanců. Uspěl a díky tomu mohl také roku 1963 vystudovat obor choreografie na Akademii múzických umění v Praze. Úspěšnou kariéru tanečníka a choreografa dokázal vybudovat, aniž by vstoupil do komunistické strany. Sbíral lidové tance Slovenska a navštívil mnoho zahraničních zemí, mezi nimi i Spojené státy americké. V 50. letech se oženil se zpěvačkou Věrou a založili spolu rodinu. Narodili se jim tři děti. Později se z Prahy přestěhoval za dcerou na Břeclavsko a v Moravské Nové Vsi si postavil domek. V roce 1993 vstoupil do řad Československé obce legionářské, nejprve do jednoty Praha 4, následně přestoupil do jednoty Břeclav. Chodil na vzpomínkové akce a o svých válečných prožitcích dělal besedy se školáky. Naposledy se jedné akce zúčastnil letos v květnu, kdy v Hruškách zahajoval vzpomínkovou cestu členů klubů vojenské historie na koních, kteří připomínali jezdce Rudé armády a jejich koně osvobozující jižní Moravu.

Válečný veterán Ján Novenko zemřel v pondělí 15. července 2024, krátce před svými pětadevadesátými narozeninami. Poslední rozloučení proběhne v pátek 26. července v obřadní síni krematoria v Praze-Motole.