Zemřel br. Josef Novosad
Jen deset dní před svými devětadevadesátými narozeninami nás navždy opustil válečný veterán, účastník bojů druhé světové války v řadách jugoslávských partyzánů a také dlouholetý člen Jednoty Československé obce legionářské Olomouc 1 br. Josef Novosad.
Josef Novosade se narodil 18. března 1925 v chorvatské obci Mali Zdenci v tehdejším Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, pozdějším Království Jugoslávie. Jeho rodiči byli čeští krajané Josefa a Jan Novosadovi, jejichž rodiny přišli na Balkán již na počátku 20. století. Dva roky po narození malého Josefa se Novosadovi přestěhovali do vedlejší obce Veliki Zdenci. Pospolu tu bez nejmenších problémů žili Češi, Chorvaté i Srbové, až do doby, kdy vypukla druhá světová válka. Během několika dní v dubnu 1941 se po útoku německých a italských sil zhroutila obrana Jugoslávie a území bylo rozděleno. Vznikl Nezávislý stát Chorvatsko s fašistickou vládou ustašovců, kde se nechorvatské menšiny ocitli v ohrožení. Svědkem nenávisti a vraždění se stal i mladý Josef Novosad, v té době na učení krejčím v Daruvaru. V osmnácti letech obdržel povolání do chorvatské armády, ale být nasazen na východní frontu po boku nacistického Německa odmítl, a společně se dvěma přáteli – Chorvatem a Srbem – se rozhodl pro odchod k partyzánům. Stejně tak se rozhodli i jeho bratři Václav a Vladimír. V březnu 1943 se napojil na bývalého důstojníka československé armády Arnošta Šámala a od května se stal příslušníkem nově utvořeného 1. československého praporu v sestavě jugoslávských partyzánů. Příchodem dalších českých a slovenských, ale také srbských a chorvatských, dobrovolníků se z praporu stala 1. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova, součást Národněosvobozeneckého vojska a partyzánských oddílů Jugoslávie pod vedením komunisty Josipa Broze Tita. Mladý Josef Novosad byl pomocníkem střelce z kulometu, účastnil se několika bojových akcí, sám byl raněn a v jednom boji přišel i o svého dobrého přítele. „Já jsem viděl mrtvých! Moc jich padlo i přímo přede mnou,“ vzpomínal ještě dlouho po válce. Nemohl také zapomenout na drastické scény z Němci a ustašovci vypálených vesnic, které partyzánům poskytly pomoc. V lednu 1945 se stal příslušníkem širší stráže vrchního partyzánského velitele Josipa Tita a do bojů už se nezapojoval.
Domů se vrátil až v září 1945. Od dva měsíce později využil možnosti repatriace do vlasti svých předků, tedy do Československa. Usadil se na Moravě, oženil se, založil rodinu a i když se chtěl věnovat práci krejčího, musel obhospodařovat přidělený podnik po odsunutém obyvatelstvu. Ani po vstupu do jednotného zemědělského družstva se životní situace mladé rodiny nezlepšila, a Josef Novosad se rozhodl pro vystoupení z komunistické strany. Později pracoval u dráhy, ale pohled na následky smrtelné nehody mu připomněl děsivé zážitky z války. V roce 1993 vstoupil do Československé obce legionářské, která jej pak zařadila do projektu Péče o válečné veterány. Poslední roky života strávil ve Středisku komplexní péče o válečné veterány Vojenské nemocnice Olomouc, kde také v pátek 8. března 2024 zemřel.
Čest jeho památce.
