Zemřel Miroslav Bernat
Ve věku 100 let zemřel v noci na úterý 6. srpna 2024 válečný veterán, účastník bojů druhé světové války na východní frontě v řadách 1. československého armádního sboru a volyňský Čech pan Miroslav Bernat. Účastnil se bojů v rámci Karpatsko-dukelské operace. Čest jeho památce.
Miroslav Bernat se narodil 15. února 1924 v Teremnu na Volyni. Jeho děd Josef Bernat patřil mezi zakladatele obce Staré Teremno. Otec Antonín byl vyučený bednář a živil se jako obchodník se smíšeným zbožím, bednář a řezník, později měl hospodu a dělal i truhlařinu. Měl tři děti, starší dceru Annu, syna Miroslava a mladší dceru Lenku. Miroslav absolvoval sedm tříd polské školy.
Po obsazení východní části Polska Sovětským svazem v roce 1939 se vše změnilo, kdo měl větší majetek, skončil na Sibiři, zemědělci museli povinně vstupovat do kolchozů. Tato situace se opět změnila po příchodu Němců. Miroslav se v té době vyučil automechanikem a za nacistické okupace byl pracovně nasazen na Volyni ve firmách Todt a Stickel. Z období před hromadným vstupem volyňských Čechů do československé brigády na jaře roku 1944 si pamatuje na řádění banderovců, ale také na židovské ghetto v Lucku, kde zahynuly tisíce lidí.
Miroslava vzali do Rudé armády, ze které se snažil dostat do československé vojenské jednotky, což se mu podařilo asi po týdnu. Odveden byl v Rovně 27. března 1944 a již v dubnu téhož roku se ocitl na frontě u Torčinu jako spojka u minometné čety. Zpočátku neměl ani uniformu, tu obdržel až později, stejně jako velká část jeho spolubojovníků. Skutečný vojenský výcvik prodělal až později v oblasti Bukoviny. Protože byl vyučený automechanik, byl zařazen k automobilům. Udělal zkoušky na motorku a na auta GAZ-AA, Studebaker a Jeep Willys. Poté zásoboval minomety municí převážně studebakerem.
Nejhorší boj, kterého se zúčastnil, byl u Machnówky. Jeho auto bylo poškozeno, on však vyvázl bez zranění. Tomu se nevyhnul v dalších bojích. U Zyndranowé si při natáčení auta zlomil zápěstí pravé ruky. Nějakou dobu potom řídil automobil pouze levou rukou, protože byl nedostatek řidičů. S armádou postupoval až k Liptovskému Mikuláši, kde dostal těžký zápal plic, s nímž byl odvezen do nemocnice v Popradu a v polovině února 1945 byl přemístěn k náhradnímu pluku do Košic. V nemocnici mu ale napsali, že má tuberkulózu a 27. února 1945 byl propuštěn na jednoroční zdravotní dovolenou. Z náhradního pluku ho tedy poslali na doléčení domů do Teremna.
Po skončení války reemigroval do Československa až v únoru 1947. Po příjezdu do Žatce odjel do invalidovny do Prahy, kde se přihlásil jako voják na zdravotní dovolené. Tam ho vyšetřili a prohlásili ho za zdravého a potom demobilizoval. Usadil se v Libočanech, kde získal starý dům po Němcích. Dne 1. června 1947 si vzal rodačku z Teremna, s níž už dva roky chodil. V roce 1949 se s manželkou přestěhovali do Volevčic, kde bydlel doposud. Oba pracovali ve státním statku, kde jezdil mimo jiné s traktorem. Od roku 1970 až do odchodu do důchodu v roce 1983 pracoval v elektrárně v Počeradech.
V únoru letošního roku oslavil 100. narozeniny. Popřát mu přišli pracovníci Agentury pro podporu válečných veteránů veterány Ministerstva obrany a terénní pracovníci projektu Péče o válečné veterány Československé obce legionářské, do kterého byl zapojen. Bohužel nás v témže roce opustil. Válečný veterán Miroslav Bernat zemřel 6. srpna 2024.
