Hold padlým Čechoslovákům na Doss´Altu
V souladu s plánem spolupráce MO ČR a ČsOL na rok 2010 byla v rámci realizace projektu LEGIE 100 připravena a realizována vzpomínková cestado Itálie – Doss´Alto, kde se nachází památná místa bojů československých legionářů. što
Vedením čtyřčlenné delegace ČsOL byl pověřen její tajemník bratr Emil Cigánik, v delegaci byli dále bratři Miloš Trnka, Ladislav Lhota a Jaroslav Karas. Za MO ČR se zúčastnili Ing.Milan Bachan a PhDr. Viktor Meca.
Končí měsíc září a tím i končí přípravy na cestu Ministerstva obrany ČR a Československé obce legionářskédo Itálie ke Gardskému jezeru, kde se v památný den 21. 9. 1918 utkala československá zahraniční vojska o kótu 703 Doss´Alto di Nago (více o tomto boji naleznete na http://www.33pluk.cz/?p=835).
Termín odjezdu byl stanoven na 1. října v 5.00 od garáží ministerstva obrany v Praze. Cestou bylo třeba v Plzni vyzvednout posledního člena výpravy a už se ujíždělo směrem Rozvadov, Mnichov, Insbruck a Trento do Rovereta, kde byla naplánována naše první zastávka.
Do Rovereta jsme dorazili ve 13.24 odpoledne a vydali jsme se do monumentálního osária (kostnice), kde jsou uloženy pozůstatky 151 padlých legionářů z Itálie. Na tomto posvátném místě jsme položili náš první věnec a vzdali tak úctu všem mrtvým, kteří zde odpočívají.
Věnce v osáriu (Před dvěma lety tam byly položeny naše věnce – za ČsOL,Sokol, velvyslanectví ČR a Itálie a zůstaly tam!!!)
Osárium bylo postaveno na místě, kde se po celou dobu války urputně bojovalo. Důkazem toho je množství zákopů kolem jeho obvodové hradby.
Zákopy
Po válce zde byl vytesán malý pomníček padlým Čechoslovákům a Italům. Vedle tohoto pomníčku pak Benito Mussolini nechává postavit dnešní kolosální stavbu. Stavět se začalo v roce 1933 a základ byl hotov do roku 1936, kdy se do osária začaly nosit ostatky vojáků a umisťovat je za obrovské tabule se jmény padlých. To vše trvalo do roku 1938, kdy bylo osárium slavnostně otevřeno.
Naše výprava v osáriu
Pamárník osárium
Naší druhou zastávkou v Roveretu byl známý „Zvon Míru“, který je odlit z děl mnoha válčících zemí v první světové válce a stal se tak největším funkčním zvonem na světě. Zvon každý den o osmé hodině večerní odbíjí na počest padlým jedné ze zemí, které poskytly děla. Celý komplex je nově přestavěn a nabízí mnoho silných zážitků v podobě filmů, fotografií a soch, které varují před hrůzami válek. Pro vás, kteří plánujete návštěvu tohoto místa, jistě přijde vhod, když uvedeme ceny vstupného. Civilní osoby platí 3 eura a uniformované osoby symbolické 1 euro. Jelikož se den už chýlil ke konci a nás čekala perná sobota, vyjeli jsme směrem k Arcu, kde jsme byli ubytováni.
V sobotu v 9.00 ráno jsme se vydali do Rivy, na místo kde Rakušané zavraždili Aloise Štorcha, příslušníka 39. čs. stř. pluku. Zde jsme se také setkali s místním alpinikem Silvinem Miorellim, který nám udělal kratičkou přednášku o celé dramatické události doprovázející tragickou smrt Aloise Štorcha.
Před památníkem Aloise Štorcha v Rivě
Po té jsme položili věnec a pořídili několik rekonstrukčních fotografií, které nám ukazují proměnu tohoto českého posvátného místa.
Alej před památníkem Aloise Štorcha
Při této příležitosti jsme se vydali na nedaleký hřbitov, kde byli po válce na krátkou dobu pohřbeni naši vojáci. Jelikož jsme měli k dispozici původní fotografii, pořídili jsme další rekonstrukční fotografii. Protože se již schylovalo k polední hodině, navrátili jsme se do Arca a poobědvali. Mladší část naší delegace však využila hodinového volna a vypravila se na úkor oběda na hrad Arco, který se nad vypíná nad městem .
V 13 hodin jsme se sešli s místními spolky Alpinů, abychom společně zdolali kotu 703 Doss´Alto. Auta nás vysadila mezi kótou 980 Dos Casina a kótou 1223 Dos Remit. Odtud jsme započali náš pěší pochod na Doss´Alto.
Pohled z Doss´Alta
Cestou jsme míjeli mnoho zákopů, okopů, kaveren a zbytků baráků, mezi nimiž byl i známý Block Haus. Po celou dobu nás doprovázeli místní znalci hor Alpini, nejen že znají hory nazpaměť, ale znají i historii první války, a tak se konverzace ani na okamžik nezastavila.
Na Doss´Altu
Na Doss´Altu jsme se zdrželi a pořídili hromadnou fotgraf?i a předali alpinům dary, někteří z nás neodolali a vyrazili na průzkum kaverny, ve které naši bratři bojovali o holý život. Kaverna má 100 m na délku a místy velmi nízký strop.
Úkrýtové tunely
Nebylo proto náhodou, že plno z nás zní vylezlo s pár rohy na hlavě navíc. Vzhledem k tomu, že už se stmívalo, tak nás alpini nutili k odchodu z kóty k domovu a po nějaké době se jim to opravdu povedlo.
Cestou zpátky jsme procházeli kolem památné Saso Segy a naposledy se z její kaverny pokochaly výhledem na Doss´Alto. Naše cesta končila v chatě M.ga Zures, kde nás její majitelé Alpini di Nago, čekali s pohoštěním. V každém z nás Doss Alto zanechalo hlubokou vzpomínku a příslušníci aktivních záloh AČR si zde začali vážit fasované obuvi.
Poslední den naší výpravy byl pro nás nejdůležitější. V Arcu se od 11.00 konala bohoslužba za popravené Čechoslováky zajaté při bitvě na Doss´Altu. Přišli jsme s mírným náskokem a mohli včas vše připravit. Zařadili jsme se do průvodu s praporem ČsOL a vyšli směrem k popravišti. Na místě již byla připravena všechna aparatura a nic nebránilo k tomu aby vše začalo. Bohoslužba trvala něco přes hodinu a po ní následoval projev starosty a našeho přidělence při velvyslanectví gen. Pugzika. Zajímavé projevy rychle utekly a než jsme se nadáli, tak už se pokládaly věnce a pietní akt pomalu končil. Nezapomněli jsme na pamětní fotografii a šli se rozloučit s našimi bratry alpiny (jak je rodinně nazval bratr pplk. E. Cigánik), kteří nám připravili slavnostní oběd. Náš čas se v Itálii zvolna chýlil ke konci a tak jsme v 15.00 nasedli do mikrobusu a vypravili se zpět do vlasti.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem členům naší delegace a místním alpinům za skvělé prostředí, které svojí přítomností navodili.
Text a foto: Jaroslav Karas
Související odkazy:
http://kaffu.rajce.idnes.cz/Doss_Alto_1.-3.10.2010/
http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm—italie/rovereto
