Na krvavé kótě č. 543
Součástí pietní a poznávací cesty ČsOL na Slovensku v říjnu loňského roku se stalo také krátké zastavení na tzv. krvavé kótě č. 543 na polské straně Dukelského průsmyku.
Těžko vybrat, které místo je v celém prostoru kolem Dukelského průsmyku opravdu to nejpamátnější. Těžkými boji proslul jinak nenápadný kopec, jakých se je tu vidět desítky.
Kóta 543 obsazená německou armádou představovala dokonalé stanoviště, odkud bylo možné kontrolovat a ovládat rozsáhlé údolí pod ní a hlavně přístup k polskému městu Dukle a dál na Slovensko. Proto bylo zcela nezbytné ji dobýt. O urputnosti bojů svědčí i to, že během tří hodin vystřídala šestkrát majitele. A pamětníci vzpomínají, že došlo i na boj muže proti muži nejen bodáky, ale i polními lopatkami a v čirém zoufalství dokonce i kameny.
Tehdejší atmosféru všem připomnělo vyprávění veteránů, především někdejšího velitele tanku devětasedmdesátiletého Mikuláše Končického, brigádního generála v. v., který vzpomínal na dobývání jiného, podobného kopce, kóty 694: „Němci byli v nepředstavitelně výhodnějším postavení. Je málo válečných příkladů, že by se na takovou horu šplhaly tanky, a my se tam šplhali a odtamtud Němce vytloukli.“
Dnes toto místo nejkrvavějších bojů připomíná nedávno obnovený památník, u kterého památku hrdinů uctili účastníci cesty položením věnce.
Text a foto: Jitka Lenková
Související odkazy:
http://www.reflex.cz/Clanek17731.html
http://opevnenichomutovska.wz.cz/cajtler.html
