Na největším britském válečném hřbitově

Tyne Cot se nachází nedaleko Ypres a je situován v mírném svahu tak, že z jeho horní části je možné vidět věže Ypres. V době 1. světové války mělo toto místo velký strategický význam, takže zde německá armáda nechala vystavět řadu bunkrů (pill boxes). Podle nich také dostalo své jméno. Britským vojákům, konkrétně příslušníkům pluku Northumberland Fusiliers, tyto bunkry připomínaly chaty (cottages) dělníků obvyklé u řeky Tyne v severozápadní Anglii.

Válečný hřbitov zde byl založen dva dny po té, co 4. října 1917 toto místo dobyly australské a novozélandské oddíly. Když 1. světová válka skončila, nacházelo se zde 343 hrobů. Hřbitov byl po válce dále rozšiřován a upravován. Jednou ze zajímavostí je fakt, že tradiční Obětní kříž (Cross of Sacrifice) zdobící velmi často britské válečné hřbitovy, byl vztyčen uprostřed hřbitova krátce před slavnostním otevřením přímo na německém bunkru, a to údajně na návrh samotného britského krále Karla V. v roce 1922.

Své místo posledního odpočinku našlo na tomto hřbitově nakonec 11 954 padlých, z nichž se však 8367 nepodařilo identifikovat. Kromě toho je na stěnách památníku v horní části vytesáno 33 783 jmen britských vojáků, o jejichž hrobech „ví jenom Bůh“. Jde vlastně o pokračování seznamu padlých s tímto osudem z Meninské brány, kam se všechna nevešla. Připojila se k nim také jména 1176 Novozélanďanů bez známého hrobu, kteří padli v této oblasti.

Jedním z padlých, který je zde pohřben, je kanadský voják českého původu Dominik Naplava, který padl 12. 11. 1917 v bitvě u Passchendaele. Na jeho náhrobku je vytesán český epitaf: „Lehkou ti země Belgie, chloubo matky Čechie“. Jeho hrob se nachází u spodní brány hřbitova, několik kroků od vchodu u zdi vlevo (viz plánek).

Text a foto: Jitka Lenková