Jeho zbraní byl psací stroj a novinový papír
Jeho zbraní byl reportérský blok, psací stroj a potištěný novinový papír. Přesto byly jeho zásluhy v boji proti při fašistickému Německu v době 2. světové války oceněny řadou vyznamenání včetně Řádu rytíře Čestné legie Francouzské republiky a Válečného kříže 1939.
Druhá světová válka Václava Straku zastihla v Belgii, kde od roku 1938 studoval díky stipendiu na bruselské univerzitě. Pak přišel mnichovský diktát a on byl jmenován tajemníkem Bruselského krajanského spolku Beseda, pro který zajišťoval vydávání Věstníku československé kolonie. Ten se snažil udržovat mezi krajany protinacistické smýšlení, propagoval dobrovolný vstup do tvořící se československé armády ve Francii a informoval o dění v protektorátu. Po obsazení Belgie Německem odjel Václav Straka do francouzského městečka Agde, kde se formovaly čs. jednotky. Došlo však ke kapitulaci Francie a on byla společně s dalšími dobrovolníky evakuován do Anglie. Prošel základním vojenským výcvikem v Cholmondeley a chtěl se dostat k letectvu. Špatný zrak mu to však znemožnil. Pak ho objevil jeho předválečný známý, učitel nadporučík Rudolf Nekola, který už na lodi do Anglie začal vydávat Naše noviny. Do jejich redakce Václav Straka nastoupil a právě zde začala a odehrála se jeho kariéra válečného reportéra a vojenského novináře.
Naše noviny se během války staly nejčtenějším periodikem československých vojáků na Západě. Jejich hlavním smyslem bylo informovat o válečném dění ty vojáky, kteří nebyli schopni číst anglický tisk, ale četli jej i naši vojáci u Tobruku nebo krajané v Americe. Šlo v podstatě o deník vyráběný takřka v polních podmínkách, ale měly i sobotní literární přílohu, kam naši vojáci psali povídky a poezii. Redakce prošla všemi boji čs. vojáků na západní frontě, kdy Václav Straka psal o vylodění v Normandii i o obléhání Dunkerque, kterého se účastnila Československá samostatná obrněná brigáda. Z té byl koncem dubna 1944 vytvořen symbolický Kombinovaný oddíl, který 1. května překročil čs. hranice u vesničky Pomezí na Chebsku. V jeho řadách byl, jak jinak, také vojenský redaktor s hodností poručíka Václav Straka. S ním došel až do Kyšic u Plzně, kdy dalšímu postupu oddílu zabránila demarkační linie. Ne tak Václavovi. Spolu s kamarády Rosťou Kocourkem a Karlem Lukešem sebrali dvě auta a vyrazili vstříc ustupujícím Němcům k bojující Praze. S auty s nápisem Czechoslovakia tak přijeli jako první ze Západu do Prahy, kde se právě stavěly barikády…
Po válce pracoval Václav Straka jako redaktor známého časopisu Svět v obrazech. V roce 1968 však byl vyhozen, protože odmítl podepsat nabídku na spolupráci s StB. V 55 letech tedy odešel do penze a přivydělával si výukou angličtiny a češtiny na britském velvyslanectví. V prosinci 1976 podepsal Chartu 77 a znovu upadl v nemilost režimu. Snad ještě dodejme, že po obnovení Čs. obce legionářské se v roce 1991 stal jejím tiskovým mluvčím, kterým byl až do roku 2007.
Čs. obec legionářská také v úterý 13. dubna v Domě armády Praha připravila plukovníku v.v. Václavu Strakovi při příležitosti jeho 97. narozenin, které oslavil 8. dubna letošního roku, malé slavnostní setkání. Pozdravit ho přišli předseda ČsOL Pavel Budinský, tajemník ČsOL Emil Cigánik, „jeho“ terénní pracovník Oldřich Axman a dlouholetý kamarád Vladimír Palička. Kromě dárků oslavenci předali i pamětní medaili ČsOL s výmluvným a nikoli nenáhodným číslem 97.
A Václav Straka ukázal, že se i přes svůj požehaný věk vůbec nezměnil. Vtipkoval, špičkoval s Vláďou Paličkou, s náměstkem ministra obrany Michaelem Hrbatou, který mu přišel popřát spolu s dalšími pracovníky ministerstva, se pozdravil ve čtyřech světových jazycích a přípitek pronesl v čínštině – tu se prý učí od profesora čínštiny, s nímž se přátelí v domě pečovatelské péče v Praze 4 , kde nyní žije. A upřímně poděkoval i představitelkám radnice Prahy 4, které mu věnovaly spolu s květinami také poznámkový blok, neboť prý dobře vědí, že i nyní rád píše…
Text a foto: Ladislav Lenk
