Jsem doma. Když padnu, tak v rodné zemi!
Již 66 let uplynulo od okamžiku, kdy osvobozením Ostravy 30. dubna 1945 vyvrcholila největší a nejkrvavější bitva druhé světové války na území Československa – Ostravsko-opavská operace.
Po téměř šedesáti dnech těžkých bojů byla tehdy ukončena mnohaletá okupace nejen Ostravy, ale i celého regiónu severní Moravy. Nacistické Německo ztratilo jednu z posledních průmyslových a surovinových základen a otevřela se vítězná bojová cesta na Berlín. A to i přesto, že právě v ostravském prostoru Němci soustředili neuvěřitelné množství vojsk – celkem 22 divizí s dvěma tisíci děly, třemi sty tanky a 280 bojovými letadly. Vojskům 4. ukrajinského frontu, jehož součástí byla také 1. čs. samostatná brigáda v SSSR a 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR, se i přesto nakonec podařilo odpor německých vojsk zdolat. Cena za vítězství však byla velmi vysoká a krutá – své životy v těchto bojích položilo na 20 000 vojáků Rudé armády a přes 1000 vojáků československých.
To vše si znovu připomněli bývalí příslušníci 1. čs. tankové brigády na setkání, které jako již tradičně zorganizovala ve dnech 28. – 30. dubna v Ostravě historická skupina 1. čs. tankové brigády pod vedením svého předsedy plukovníka Jindřicha Heřkoviče za přispění členů jednoty ČsOL Ostrava, Klubu přátel vojenské historie Ostrava, Klubu českého pohraničí a KVV Ostrava.
Jejich putování po stopách bojů začalo již v pátek 29. dubna, kdy vykonali pietní akt v Ostravě u pomníku ostravské operace, který se nalézá na místě, kudy 29. 4. 1945 vojska 4. ukrajinského frontu vedla hlavní boje před mostem přes řeku Odru. Další věnec položili u pomníku na vojenském hřbitově v Hlučíně, při jehož osvobozování padlo téměř tři a půl tisíce vojáků Rudé armády. Pietní akt vykonali váleční veteráni také v obci Bolatice. Na těžké boje, které zde sváděli čs. tankisté, zavzpomínal jejich účastník plukovník Vladimír Palička. Líčil, jaké měl tehdy pocity, když překročili státní hranici a zaútočili právě u Bolatic s cílem je osvobodit: „Tehdy jsem si říkal: Jsem doma. Když padnu, tak v rodné zemi.“ Stejně dojemně pak pohovořil v Dolní Lhotě, kde na památníku vytvořeném z tankových pásů a nábojů je i jméno jeho řidiče Jano Zámečníka, který zde zahynul v bojích spolu s dalšími třemi sty sovětských a československých vojáků. Nakonec váleční veteráni zamířili do památníku II. světové války v Hrabyni, aby i zde důstojným způsobem uctili památku padlých v bojích za osvobození naší vlasti. Den byl završen slavnostním večerem v ostravském hotelu Clarion, kde váleční veteráni a další pozvaní hosté, jak jinak, především vzpomínali…
Vyvrcholením setkání bývalých příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády byla jejich účast na oficiálních oslavách osvobození Ostravy v sobotu 30. dubna. Nejprve vykonali pietní akty u památníku čs. tankistů před mostem Miloše Sýkory v Ostravě a také u pamětní desky se jménem tohoto odvážného zachránce mostu přes Ostravici, aby se poté přesunuli k památníku Rudé armády v Komenského sadech. Zde mezi sebou srdečně uvítali svého bojového druha brigádního generála Mikuláše Končického. Ten se léčí po úrazu a z rehabilitačního centra ho na místo oslav obětavě přivezli členové Klubu přátel vojenské historie Ostrava.
Váleční veteráni spolu s předsedou ČsOL plk. Pavlem Budinským položili věnec k památníku Rudé armády. Pavel Budinský ve svém projevu zdůraznil, že se zde setkáváme proto, abychom si i dnes, v úplně jiné době, tyto události připomínali, abychom nezapomněli na význam ostravské operace pro ukončení války a abychom ocenili hrdinství sovětských a československých vojáků. „Bez takovýchto vítězství a bez hrdinských obětí by nebylo nejen naší dnešní svobody, ale s největší pravděpodobností ani naší národní existence. Proto chci ještě jednou poděkovat za všechno zde přítomným válečným veteránům, kteří se, na rozdíl od svých bojových druhů, dožili dnešního dne a jsou pro nás stále symbolem statečnosti a odvahy a příkladem cti a hrdinství,“ prohlásil mimo jiné předseda ČsOL.
Text a foto: Ladislav Lenk
