Když se sejdou srdcaři…
Bezdružické nádraží se stalo 17. listopadu 2011 svědkem historické události. Přesně v 15. 45 hodin sem dorazil motoráček, v jehož závěsu jsme uviděli historický vagon, který se zde má stát ještě historičtějším. Realizátoři projektu Legiovlaku tím udělali další důležitý krok k tomu, aby se tento projekt naplnil.
Po symbolickém převzetí klíčů od historického vagonu se před ním v podvečer sešli k improvizované tiskové besedě reprezentanti všech zainteresovaných: 1. místopředseda ČsOL Jindřich Sitta, Martin Bárta z mladoboleslavského železničního spolku a Marek Plochý z občanského sdružení Plzeňská dráha. A my jsme jim začali klást otázky.
Můžete nás uvést do situace?
Jindřich Sitta: My, tedy Československé obec legionářská, se snažíme v rámci připomenutí vzniku čs. legií a založení samostatného československého státu státu vytvořit repliku legionářského vlaku z transsibiřské magistrály. A toto je vlastně začátek, kdy za pomoci několika klubů, které se za bývají železniční tematikou, se nám podařilo získat tento unikát a chceme z něj udělat repliku prvního vagonu zmiňovaného legionářského vlaku.
Pane Bárto, vy jste sem dnes vagon dovezli přímo z Mladé Boleslavi. Jak se vám jelo a jak jste se vlastně dostali k projektu Legiovlaku?
Martin Bárta: No, mlha byla celou cestu. Na trati bylo hodně stoupání, tak se nám všechno ohřálo. Ale vagon je samozřejmě v pořádku. My jsme si původně tento vůz z roku 1901 koupili, že ho budeme mít jako obytný vůz ve Skalsku, kde má svoje sídlo mladoboleslavský železniční spolek fungující již od roku 1994. Dva roky jsme vagon opravovali. Pak jsme ale zjistili na internetu, že Československá obec legionářská shání vozy do legionářského vlaku a nám přišlo, že by bylo vhodnější, aby tento vůz jezdil, než aby u nás jen stál.
Vůz se bude přestavovat v Bezdružicích a vy jste se ujali tohoto úkolu? Můžete se představit?
Marek Plochý: Já zde zastupuji občanské sdružení Plzeňská dráha, které má patronát nad lokálkou Pňovany Bezdružice a v rámci projektu Legiovlaku budeme nyní pomáhat obci legionářské se zajišťováním zázemí pro rekonstrukci tohoto vozu tady v Bezdružicích, kde v objektu skladiště bude prostor pro všechny potřebné práce.
Vagon je již částečně rekonstruovaný. Jak to vidíte po technické stránce?
Marek Plochý: Myslím, že vagon je velmi dobrém stavu. Je z roku 1901, takže výchozí pozice pro realizaci repliky je vynikající. Sama rekonstrukce bude samozřejmě záviset na přísunu finančních prostředků a technických možnostech zhotovitele. Vagon, který sem právě před chviličkou přijel, bude následně podroben prohlídce a na jejím základě se rozhodne, jak budeme postupovat při rekonstrukčních pracích.
Kdy můžeme čekat nějaký pokrok?
Marek Plochý: Myslím, že v příštím roce, pokud mě pan Sitta neopraví, kdy by vůz mohl být v daleko lepším a snad i v konečném stavu.
Jak bude vlak vůbec vypadat? Můžete představit stručně projekt Legiovlaku?
Jindřich Sitta: V této fázi máme představu, že legiovlak bude tvořit lokomotiva a sedm vagonů. Samozřejmě, jak celou záležitost stále promýšlíme, se nakonec může stát, že těch vagonů bude víc. V tuto chvíli se počítá s vagonem štábním, ubytovacím, tedy standardní těpluškou, polní poštou, zdravotnickým a dělostřeleckým vagonem, krejčovskou dílnou a vagonem zabezpečovacím. My bychom se s replikou prvního vagonu rádi prezentovali na výstavě IDET v příštím roce, aby veřejnost viděla něco hmatatelného a mohla si představit, co děláme a připravujeme. Ten čas do roku 2014, kdy má vlak vyjet na koleje, je krátký a nelze otálet. Hotový vlak bude jezdit po celé České republice, k tomu už máme podepsané memorandum s Českými dráhami, které se na tom budou podílet. Vytvoří se grafikon a v jednotlivých městech bude legiovlak stát vždy týden, kdy školám chceme nabídnout jeho využití v rámci výuky, aby se žáci a studenti seznámili s historií čs. legií, s tím, jak ti, kteří se podíleli na vzniku naše samostatného státu, žili, v jakých podmínkách bojovali. Bude to vlastně taková velká putovní výstava.
Poslední otázka pro prvního místopředsedu ČsOL: Plánujete slavnostní křest prvního hotového vagonu, třeba se šampaňským?
Jindřich Sitta: Až bude hotový, tak určitě. Já bych chtěl ale na závěr dodat něco jiného: když se sejdou srdcaři, a tady ti srdcaři skutečně jsou, tak se podaří i dílo, na které kolikrát ani proficí nemají. Já tomu moc věřím a jsem přesvědčen, že tady s chlapama to dáme dohromady.
Ptala se: Jitka Lenková, foto: Ladislav Lenk
