Před sto lety se narodil Generál nebe
Vynikající pilot a střelec se znamenitou pověstí. Se svými čtrnácti sestřely jeden z nejúspěšnějších čs. válečných stíhačů 2. světové války. Nositel řady vyznamenání včetně těch nejvyšších: francouzského řádu Čestné legie, čtyřikrát Čs. válečného kříže, řádu Bílého lva. Hrdina, jehož spolubojovníci nazývali Generálem nebe. Takový byl generálporučík František Peřina, který by se letos 8. dubna dožil sta let.
Narodil se 8. dubna 1911 v Morkůvkách na Břeclavsku. Působil již v předválečném československém letectvu a postupně létal na stíhačkách Letov Š-20, Š-31, Š-231, Avia Ba-33 a Avia B-534. Byl vynikajícím pilotem, což dokázal v roce 1937 na mezinárodním leteckém mítinku v Curychu, kterého se zúčastnil s čs. leteckou elitou a získal zde po jednom 2., 3. a 4. místě, ale také suverénním vítězstvím při armádních leteckých závodech na letecké střelnici v Malackách v roce 1937. Po okupaci Československa, již 27. června 1939, den po svatbě s Aničkou Klimešovou, přešel hranice do Polska a odtud pak odplul lodí do Francie. Koncem roku 1939 byl mezi prvními dvaceti čs. letci odeslanými na západní frontu. Zařadili ho k legendární peruti „Les „Cigognes“ (Čápi), s níž se zúčastnil letecké bitvy o Francii. V červnu 1940 byl během vzdušného souboje poblíž Paříže vážně raněn. V nemocnici ale dlouho nepobyl. Ještě nedoléčen utekl a 20. června 1940 přeletěl do Severní Afriky. Z Casablanky se pak dostal lodí do Velké Británie. Již počátkem září 1940 se v řadách 312. československé stíhací perutě zapojil do bitvy o Británii, ve které se proslavil jako vynikající stíhač a vysloužil si přezdívku Generál nebe.
Po válce se vrátil na Moravu. Dělal instruktora střelby a bombardování v pilotní škole v Olomouci. Od roku 1947 velel letecké střelnici v Malackách. Po únoru 1948 však byl z armády propuštěn. Cítil, že mu hrozí vězení, a tak se v roce 1949 rozhodl pro emigraci. Spolu s manželkou Annou a kamarádem uletěl do americké zóny v Německu. Pak znovu sloužil v RAF, později podnikal a pracoval v Kanadě a v USA, kde se mimo jiné podílel na navrhování sedadel pro astronauty v kosmickém programu Gemini a pro proudové letadlo Boeing 747. V roce 1991 se rozhodl pro návrat do vlasti a do Prahy přiletěl natrvalo. V roce 1991 byl povýšen na plukovníka, v roce 1994 na generálmajora a v roce 2001 na generálporučíka v.v. Od roku 1993 až do svém smrti 6. května 2006 žil v Praze 17-Řepích. Jeho manželka a věrná životní družka, Anna Peřinová-Klimešová, která byla za války vězněna nacisty, zemřela jen o pár týdnů dříve. Na počest Františka Peřiny nese od září 2002 zdejší základní škola v Socháňově ulici jeho jméno a loni by před ní odhalen pomník tomuto legendárnímu válečnému pilotovi.
V pátek 8. dubna letošního roku se v Domě armády Praha uskutečnilo slavnostní shromáždění věnované 100. výročí narození genpor. Františka Peřiny. Pod záštitou 1. místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky, ministra obrany Alexandra Vondry a senátora Petra Bratského ho uspořádala Městská část Praha 17 a především pak Základní škola genpor. Fr. Peřiny v Řepích. Ta na počest „jejího“ hrdiny připravila hodinové vzpomínkové pásmo vyplněné proslovy, recitacemi a hudebními vystoupením. Žáci školy dojímavě představili životní etapy a osudy člověka, jehož jméno nese jejich škola, zahráli, zazpívali a zatančili jeho oblíbené písně včetně legendární Škoda lásky. Na válečného hrdinu zde vzpomínalo více než sto účastníků shromáždění včetně 1. místopředsedy senátu PČR Přemysla Sobotky, 1. náměstka ministra obrany Jiřího Šedivého, francouzského přidělence obrany Bruno Bucherie a řady dalších.
Za Čs. obec legionářskou promluvil armádní generál Tomáš Sedláček, který vyzdvihl mimořádné válečné zásluhy, osobní hrdinství a statečnost Františka Peřiny. Ve svém vystoupení si pak povzdechl, že v naší zemi si zatím neumíme dostatečně vážit hrdinů tak, jako třeba ve Velké Británii či ve Francii. S tím lze souhlasit, ale zároveň musím zdůraznit, a určitě nejsem jediným z účastníků tohoto krásného vzpomínkového shromáždění, který si to myslí, že žáci a učitelé ZŠ genpor. Františka Peřiny v Praze17-Řepích velmi přesvědčivě dokázali, že i u nás to dokážeme a našich hrdinů si skutečně vážíme.
Text a foto: Ladislav Lenk
