Vzpomínka na Jiřího Dienstbiera

S Jiřím Dienstbierem jsem se setkala v loňském roce několikrát. Byla to moc krásná a inspirující setkání. A která se mi právě teď vybavují?

Potkali jsme se například při odhalení sochy T. G. Masaryka v Lánech, kde se předběžně domlouvalo setkání s naším předsedou majorem v.v. Jiřím Plakošem u příležitosti jeho 90. narozenin, které se chystal oslavit 20. 3. 2010. Protože právě v  té době měl Jiří Dienstbier pobývat v zahraničí, přislíbil osobní účast v jiném termínu, protože navštívit válečného veterána bude pro něj poctou.

Setkání se nakonec uskutečnilo 31. března v bytě našeho předsedy, který byl v té době již těžce nemocný a rozhovor probíhal u jeho postele. Oba Jiříkové probrali nejen bojovou cestu bratra Plakoše z Buzuluku do Prahy, ale také žertovali a smáli se. Jiří Plakoš vtipkoval: „Na tuto návštěvu jsem se moc těšil, a proto jsem revma poslal na dovolenou, ale prevít jeden, vrátilo se.“

Naposledy jsem se s Jiřím Dienstbierem setkala 25. května při branném dnu v hornickém skanzenu Mayrau, kde jsme společně naslouchali zajímavému vyprávění hornických průvodců. Říkala jsem mu, že moje babička byla rozená také Dienstbierová – usmál se a odpověděl, že třeba můžeme být vzdálení příbuzní.

Růže, kterou jsem od něj jednou dostala, už dávno uvadla, ale vzpomínka na statečného člověka se srdcem na pravém místě zůstává. Jiří Dienstbier byl bezesporu význačný politik, diplomat, novinář, ale pro mne byl hlavně vlastencem, pro kterého toto slovo mnoho znamenalo. Jako Kladeňák měl velmi blízký vztah ke svému rodnému městu a také k Československé obci legionářské Kladno. 

S úctou proto dnes vzpomínám na jeho lidskost, moudrost, skromnost, šarm a smysl pro humor. Jeho heslem bylo „Říkám, co si myslím.“ Svědčí o tom i zápis do naší kroniky: „Váleční veteráni patří k nejlepším příslušníkům našeho národa. Byli připraveni nasadit své životy za svobodu a osvobození z cizí nadvlády. Dnes, kdy nebezpečí, kterým čelili, nám nehrozí, je třeba následovat jejich odvahu a obětavost při řešení potřeb české společnosti.“

Eva Armeanová

Foto: Jaroslav Vyšin a Bc. Stanislav Pítr