Byl to jeden z velkých hrdinů našeho národa

Armádní
generál Sergěj Jan Ingr se vrátil domů. Urna s popelem tohoto významného
politika, diplomata a účastníka tří odbojů a bojovníka za svobodu a demokracii
byla 2. září 2012 slavnostně uložena v památníku na obecním hřbitově v obci
Vlkoš.

 Obřadu,
který se uskutečnil v den 118. výročí narození generála Sergěje Jana Ingra,
přihlížely v malé obci na Hodonínsku stovky lidí. Na začátku pietního aktu nad
Vlkošem přeletěla dvojice letounů JAS-39 Gripen, uložení ostatků předcházela
mše v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Zdejšího nejslavnějšího rodáka
doprovázely historické prapory i jednotka čestné stráže. Za Československou
obec legionářskou se pietního aktu zúčastnil její předseda  Pavel Budinský.

„Je to
splacení velikého dluhu. Já jsem za to strašně rád, protože tito mužové musejí
ležet v rodné hroudě. Velký dík proto patří Vojenskému historickému ústavu i
zdejším občanům,“ uvedl ministr obrany Alexandr Vondra. „Vrací se domů. Byl to
jeden z velkých hrdinů našeho národa, naší armády.“

Československý
generál a za okupace ministr národní obrany exilové vlády zemřel před padesáti
šesti lety v Paříži, kde byl také pohřben. Ostatky byly před několika lety na
žádost jeho syna vyzdviženy z hrobu. „Poté byla urna péčí odboru pro válečné
veterány a přidělence obrany převezena do Prahy a uložena ve Vojenském
historickém ústavu. Poslední rok pak probíhala jednání mezi obcí Vlkoš a
ministerstvem obrany, aby se ostatky vrátily zpět na zdejší hřbitov,“ vysvětlil
ředitel VHÚ Praha plukovník Aleš Knížek a dodal: „Jsem rád, že tu je. Je to
správný konec.“ Na tom, že
generál Ingr mohl spočinout v místě svého narození, má zásluhu také odbor pro
válečné veterány ministerstva obrany, který vše od vyzvednutí ostatků v Paříži
až po důstojné uložení urny na hřbitově ve Vlkoši financoval.

Generál
Sergěj Jan Ingr se účastnil bojů za první světové války na několika frontách,
domů se vrátil s legionáři. Po okupaci republiky nacistickým Německem se
podílel na vzniku odbojové organizace Obrana národa, ale brzy překročil
protektorátní hranice, aby nejprve ve Francii a poté v Londýně pracoval na
obnov čs. branné moci. Od 21. července 1940, kdy Velká Británie uznala
československou exilovou vládu, až do 19. září 1944 zastával funkci ministra
obrany.

Měl velkou
zásluhu na tom, že Československo bylo po boku svých západních spojenců vnímáno
jako plnohodnotný člen demokratické západní sféry protihitlerovské koalice, což
ale komunisté Ingrovi nezapomněli. Na nátlak moskevského vedení KSČ byl nejprve
sesazen z ministerského postu a v dubnu 1945 zproštěn funkce velitele čs.
branné moci. Byl vystaven mnoha osočením i diskreditačním kampaním, padlo i
obvinění z vlastizrady. Rád proto přijal nabídku stát se mimořádným vyslancem v
Nizozemí. Několik dnů po komunistickém puči v únoru 1948 se svými dvěma syny
odjel přes Londýn do washingtonského exilu, kde začal pracovat na založení Rady
svobodného Československa. S Františkem Moravcem vybudoval zpravodajskou síť,
která měla Západu zprostředkovat důležité informace zpoza „železné opony“.
Zemřel náhle, uprostřed práce, 17. června 1956 v Paříži. V roce 1991 mu
prezident Václav Havel udělil Řád Milana Rastislava Štefánika in memoriam.

Připravil:
Ladislav Lenk s využitím www.army.cz,
foto: Zdeňka Budinská