Mějme úctu ke svobodě a naší historii

Pietní
vzpomínka k 70. výročí vyhlazení obce Ležáky, která se konala v neděli
24. června letošního roku, měla mimořádně důstojný a slavnostní průběh.

 Vzpomínka
začala již brzy ráno mší u ležáckého muzea celebrovanou arcibiskupem pražským a
kardinálem Dominikem Dukou, které se zúčastnilo několika stovek přítomných
občanů. Poté začal v 10 hodin samotný pietní akt u pomníku „Kniha obětí“. Přítomni
byli nejvyšší ústavní a státní činitelé v čele s prezidentem České republiky
Václavem Klusem, předsedou Senátu Parlamentu ČR Milanem Štěchem a předsedkyní Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR Miroslavou Němcovou, potomci občanů zavražděných nacisty
v Lidicích a Ležákách, zástupci ministerstev, úřadů, samosprávy,
zastupitelských úřadů cizích států v ČR, představitelé politických stran a
společenských organizací, řadoví občané… Společně k pomníku položili více
než sto dvacet věnců a květin. Za Československou obec legionářskou zde věnce
položili předseda ČsOL Pavel Budinský, čestný předseda ČsOL Tomáš Sedláček a
také delegace Jednoty ČsOL Pardubice vedená její předsedkyní Silvou Tůmovou.

Po
státní hymně zpívané chlapeckým sborem Boni pueri jako první k přítomným promluvil
prezident ČR Václav Klasu. Ten v úvodu připomněl, že letos je
tomu již 70 let od pravděpodobně nejtragičtějšího období našich moderních dějin
– tedy od heydrichiády, která se stala krvavou mstou německých nacistických
okupantů za smrt jednoho z nejvýše postavených a současně nejnebezpečnějších
mužů nacistického režimu Reinharda Heydricha. Tisíce našich nevinných
spoluobčanů, kteří byli tehdy nacisty zavražděni, uvězněni a mučeni snad
nejvíce symbolizují dvě slova – Lidice a Ležáky. Jejich jména se stala věčným
mementem a také symbolem utrpení našeho národa v období německé okupace,
zdůraznil mj. Václav Klaus.

Poté se věnoval
současnosti: „O tragédii druhé světové války, okupace, zločinech nacistů se již
dlouhá desetiletí hovoří, učí se o nich ve školách, připomínají se na stovkách
pietních shromáždění. Přesto se obávám, že se stává stále obtížnějším odkaz a
memento těchto událostí a míst v povědomí lidé udržet. Přes velký počet věnců
každoročně kladených na pietní místa a přes tam pronášené slavnostní projevy
ubývá porozumění tomu, o co tehdy vlastně šlo, kdo byli viníci a kdo oběti,
jaké byly příčiny a jaké důsledky jednotlivých okamžiků, co čemu předcházelo a
co po čem následovalo.

Není to
pouze naše chyba. Již léta se po nás
chce, abychom ve jménu politické korektnosti a ve jménu povinného všeobecného
sbratřování na hrůzy války a okupace zapomněli. Abychom relativizovali
příčiny a následky onoho tragického období evropských dějin, abychom souhlasili
s myšlenkou symetrie viny a abychom se cítili stejnými viníky, jako ti, kteří
mají Ležáky, Lidice a spousty dalších podobných hrůz na svědomí.

Nacistický
teror, zločiny a fanatický odpor, který Němci do poslední chvíle války kladli,
násilně ukončily tisícileté soužití Čechů a Němců v českých zemích a zbořily
složitě budovanou důvěru a spontánní ochotu k jeho pokračování. Vzdálily nás
navzájem. Odsun německého obyvatelstva
z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin.
Zopakoval-li před měsícem v Norimberku předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu
Franz Pany svůj loňský výrok, že je Václav Klaus „nepřátelsky naladěn vůči
Německu“, rád bych mu vzkázal odsud z Ležáků, že to pravda není, že pouze
nemohu, nechci a nesmím zapomenout na to, co se u nás – ale i na mnoha jiných
místech Evropy – v době II. světové války dělo.

Léta
komunismu a studené války neumožňovala vést k těmto tématům dostatečně
otevřenou diskusi. Tato léta se stala i jakýmsi závojem, který pro mnohé
atmosféru války a poválečné doby zahalil a který některým z nich umožnil
pokoušet se – s narůstajícím odstupem času – přepisovat historii.

Jsou to
právě místa, jako je toto, kde si velmi silně uvědomujeme náš závazek a naše
odhodlání udržet a dalším generacím předat náš stát, za nějž vděčíme nejen
známým hrdinům, ale i mnoha anonymním obětem tehdejší doby.

Nový
prezident Spolkové republiky Německo Joachim Gauck mi v předvečer 70. výročí
vyhlazení Lidic a Ležáků zaslal dopis, v němž jasnými a silnými slovy odsoudil
zločiny německých okupantů a vyzdvihl hrdinství příslušníků českého odboje.
Vážím si tohoto jeho omluvného a vstřícného gesta, které z německé strany na
podobné úrovni dosud nezaznělo. Prezident Gauck jím vyslal signál, že cestou do
budoucnosti není kladení požadavků, nýbrž poučení se z historie a úcta k
sousedům. Jen taková cesta může naše národy dovést ke šťastnější budoucnosti. Dnešní
svět je ve srovnání s tím, co prožívaly generace před námi, lehčí a bezpečnější
jen zdánlivě. Buďme proto svorní a odhodlaní a mějme úctu ke svobodě a k naší
historii. Jenom tak může naše země a my s ní obstát. Mějme to na paměti.“

Poté se uskutečnila
motlitba vedená kardinálem Dominikem Dukou a následoval projev armádního generála
Tomáše Sedláčka. Ten v něm připomněl činnost čs. parašutistů z výsadků
Silver A, Silver B a Anthropoid směřující k likvidaci nenáviděného tyrana,
připomněl rovněž tragický osud radisty Jiřího Potůčka, člena skupiny Silver A,
který právě z Ležáků udržoval spojení s Londýnem a byl zastřelen českým
četníkem. Tomáš Sedláček vysoce ocenil rovněž hrdinství řadových občanů, kteří
čs. parašutistům pomáhali, a právě za to i v Ležákách před sedmdesáti lety
zaplatili svými životy. Závěrečné slovo pak pronesl předseda ČSBS Jaroslav
Vodička.

Pietní akt
poté patřil ještě jedné významné události. Předseda Jednoty ČsOL Chrudim a
duchovní otec projektu Československé obce legionářské Oheň (bez) naděje br.
František Bobek požádal prezidenta republiky Václava Klause, aby zažehl v lucerničkách
dětí tento oheň. Stalo se tak za účasti Tomáše Sedláčka a Pavla Budinského. S tímto
symbolickým ohněm se právě dnes, 25. června 2012, vydali žáci místních škol z
Ležáků na pětikilometrový pochod do Vrbatova Kostelce, kde nastoupí do zvlášť
připraveného vagonu ČD a převezou oheň do Pardubic. Pak jej přenesou opět pět
kilometrů pěšky do Pardubiček na Zámeček, kde se bude konat pietní akt k uctění
památky zde popravených ležáckých občanů a vůbec všech, kteří na tomto místě
byli v období heydrichiády nacisty zastřeleni.

Dlužno ještě
dodat, že k velmi zdařilému průběhu pietní vzpomínky v Ležákách přispělo
na 80 žáků z Vojenské střední školy v Moravské Třebové nesoucí čestný
název Československé obce legionářské. Pod vedením předsedy Jednoty ČsOL
Viliama Bekeho již den předtím zajišťovali pořadatelskou službu na Dni
pozemního vojska Bahna ve Strašicích. Poté, co se v jedenáct hodin večer vrátili
do Moravské Třebové, vyrazili ve čtyři ráno do Ležáků, aby zde pomáhali s pořadatelskou
službou, doprovody VIP hostů a dalšími činnostmi, které taková ohromná akce
vyžaduje. Děkujeme.

Text a foto:
Ladislav Lenk