„Naše“ Gréta slavila jedenadevadesátiny

Přesně
před rokem oslavila 22. března v Domě armády Praha plukovnice v. v.
Markéta (Gréta) Koutná, příslušnice 1. čs. armádního sboru v SSSR, své 90.
narozeniny. Letos sem opět na slavností oběd u příležitosti jejích již 91.
narozenin pozvala své přátele.

 Popřát
jí přišli náměstek ministra obrany Michael Hrbata, pracovníci odboru péče o
válečné veterány MO ČR v čele s jeho ředitelko Ivetou Hláseckou a samozřejmě
také představitelé ČsOL. Kytice jí předali místopředseda ČsOL Emil Cigánik,
který je odpovědný za realizaci projektu ČsOL Péče o válečné veterány, a Marie
Charvátová, terénní pracovnice projektu, která se o tuto válečnou veteránku dlouhodobě
stará.

Gréta,
jinak ji totiž nikdo neoslovuje, se narodila v Čechách v Oseku. Již
v roce 1939 uprchla do Polska a 1. listopadu 1939 se hlásila do řad čs.
jednotky ve Lvově, kde v té době žila. Byla však zatčena orgány NKVD a
internována na Urale. V roce 1942 vstoupila do formující se čs. jednotky
v SSSR. Prošla funkcemi od zapisovatelky u odvodní komise v Buzuluku,
přes zařazovací oddělení osvěty a redakci Denních zpráv Čs. vojenské jednotky
v SSSR až po pomocnici přednosty osobního a organizačního oddělení štábu
1. čs. armádního sboru v SSSR. V roce 1944 se provdala za štábního
kapitána Jakuba Koutného, velitele 1. roty Legie české a slovenské
v Polsku, velitele čs. voj. posádky v Buzuluku, předsedu přijímací a
odvodní komise, redaktora časopisu Naše vojsko a přednostu 4. odd. 1. čs.
samostatné brigády v SSSR. Spolu pak prošli válkou až do vlasti.

Z armády
Gréta odešla na vlastní žádost v roce 1949 v hodnosti nadporučíka. Na
základě povolení ministra národní obrany L. Svobody odjela v březnu 1949
do Izraele. Původně byl výjezd povolen i pro jejího manžela. Ten však byl
zatčen a odsouzen za velezradu a vyzvědačství. Zemřel v Leopoldově
v roce 1960. Po jeho smrti se Gréta Koutná přestěhovala do USA, kde
nejprve pracovala u krejčovských firem a nakonec se stala konstruktérkou
telefonních sítí společnosti New York Telephone Company. Po roce se 1989 se
vrátila do vlasti, byla rehabilitována a povýšena do hodnosti podplukovníka ve
výslužbě a v květnu 1998 do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

A
jak se má dnes? Je neobyčejně čilá, veselá a činorodá. Dokonce se chystá napsat
své paměti. Teď ji ovšem trápí, jak se při slavnostním obědě přiznala, že musí
zpracovat daňové přiznání – stále totiž je akcionářkou americké telefonní
společnosti…

Text
a foto: Ladislav Lenk