Od vzniku brigády Jana Žižky z Trocnova letos uplynulo 70 let

Dne 26. října 1943 vznikla na území bývalé Jugoslávie Československá brigáda Jana Žižky z Trocnova. Vznikla tam, kde byla soustředěna česká menšina – v severním Chorvatsku Slavonii.

Zde na malém území, mezi řekou Drávou a Sávou, žili Češi a Slováci, kteří se sem přestěhovali z Čech a Slovenska v letech 1850–1890. I v cizině si ponechali svůj jazyk, kulturu obyčeje. Hlavně však, ponechali si lásku ke své i když opuštěné vlasti. Vybudovali si svá zařízení, kde se pěstoval jazyk předků, udržovali styk s nově vzniklým státem ČSR.

Brigáda vznikla jako vzdor proti německé okupaci nejen staré vlasti, ale také proti okupaci Chorvatska, jejich součastné rodné země. Okupanti zrušili české školy, spolky i českou řeč. Už v prosinci 1941 založil Josef Vojáček-Taras spolu s Pavlem Gregorićem nedaleko Uljaniku první partyzánskou jednotku jménem Matija Gubec, po selském povstalci z 16. století. V této byli nejen Češi, ale i Srbové, Chorvati, Slováci a Maďaři.

V květnu 1943 pak byl ve vesničce Cikoti v pohoří Papuku založen 1. čsl. prapor Jana Žižka z Trocnova. V říjnu se jednotka rozrostla na brigádu. Měla dva prapory a počátečný stav byl 590 mužů. Ke konci roku 1943 početní stav vzrostl na 1000. Od počátku brigády byla dorozumívacím a rozkazovacím jazykem čeština. Na rozdíl od oficiálních československých zahraničních vojenských jednotek na území Francie, Velké Britanie a SSSR se zde se zrodila menšinová krajanská vojenská jednotka uvnitř velké jugoslávské armády. Velitelem byl místní Čech Josef Růžička, zástupcem byl Josef Vojáček-Taras. Také velitelé na úrovni praporu a čet byli Češi, kteří měli za sebou dvouletou vojenskou službu v ČSR.

Již v prosinci 1943 se brigáda účastnila tří těžkých bojů, přerušila železniční tratě a zničila stovku vojenských vozů s posádkou a vojenským vybavením. V lednu 1944, dostala rozkaz přemístit velké množství novinového papíru na jiné osvobozené území, kde byla k dispozici tiskárna. Na splněném rozkazu závisela další informační činnost o partyzánských akcích pro celé území Jugoslávie. Bojový úkol byl splněn, došlo však k prvnímu většímu počtu ztrát. Padlo 12 spolubojovníků a bylo hodně raněných.

Bojové území bylo veliké, ale hlavně to byla Slavonije mezi řekami Drávou a Sávou. Je to území s velikým počtem zde zdomácnělých Čechů a Slováků. Tím, že brigáda působila v českých osadách, bylo možné doplňovat ztráty na životech mezi krajany. Takto se udrželo české a slovenské složení vojenské jednotky, i když ztráty byly veliké. Padl velitel Josef Růžička a také jeho následník Antonín Doležal. Velení převzal Josef Vojáček-Taras, rodák z české vesnice Hercegovac. Bojové nasazení pokračovalo v roce 1944 a 1945.

Brigádou prošlo 3500 mužů a žen z řad krajanů. Padlo 700 bojovníků, raněných bylo více než 800. Vedení Národně osvobozeneckého boje národů Jugoslávie udělilo brigádě mnoho vyznamenání. První velitel Jozef Růžička byl in memoriam prohlášen národním hrdinou.

Těsně před koncem války, 24. 4. 1945, byla brigáda převedena do nově tvořící se jugoslávské armády. Dne 8. září 1945 přijela část brigády do Prahy a její příslušníci byli vyznamenáni ministrem národní obrany na Staroměstském náměstí nejvyššími vojenskými vyznamenáními naší republiky. Tak se stalo, že synové a vnuci českých a slovenských osadníků se vrátili se do rodné země předků jako vítězové a hrdinové. Mnozí zde zůstali, novým domovem se jim stal kraj kolem Znojma.

Letošní oslava 70 let od založení brigády byla konána jak v Chorvatsku v Daruvaru, tak také v Hostěradicích v ČR. V Daruvaru proběhla oslava pod patronaci prezidenta Chorvatské republiky, za účasti velvyslance České republiky, představitelů Svazu protifašistů Chorvatska, Svazu Čechů v Chorvatsku, starostů měst a obcí, kde operovala brigáda za války. Slavnostně byl odhalen pomník prvnímu veliteli brigády Josefu Růžičkovi, národnímu hrdinovi Jugoslávie. 

Připravil: Václav Šrámek, fota jsou ze vzpomínkové akce v Daruvaru