Zemřel hrdina, přítel a skromný člověk brig. gen. Zdeněk Škarvada

Jen dvanáct dnů uběhlo od chvíle, kdy jsme spolu hovořili v Ostravě na oslavách osvobození města 30. dubna letošního roku. Zdeněk vzpomínal na své přátele, kteří již mezi námi nejsou, a byl plný optimismu. Čas je však neúprosný a nyní mi zbudou jen vzpomínky na vzácného člověka, který prožil těžký život, ale vždy zůstal optimistou. Byli jsme přátelé, moc jsem si našeho vztahu vážil a vážím. Bohužel, brigádní generál v. v. Zdeněk Škarvada, stíhací pilot RAF nečekaně zemřel v sobotu 11. května v jedenáct hodin večer.

Narodil se 8. listopadu 1917 v Olešnici nedaleko Blanska. Po ukončení školní docházky se začal zajímat o letecké modelářství a o letectví. Absolvoval Školu leteckého dorostu (ŠLD) při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kam nastoupil v roce 1935. Po dvouletém výcviku byl vyřazen v hodnosti svobodníka jako pilot-letec a byl zařazen ke čtvrtému leteckému pluku do Hradce Králové a od roku 1938 k jeho III. peruti, 47. letce v Pardubicích. Tam také dokončil „polní“ operační výcvik, zúčastnil se obou mobilizací. Jenže přišel historický 15. březen 1939 a Československá armáda byla rozpuštěna. Krátce poté se rozhodl odejít do zahraničí. V červnu 1939 se dostal do Krakova, kde se rodil náš zahraniční odboj. Na výzvu pplk. Ludvíka Svobody vystoupil v Gdyni z lodi Kastelholm, kterou měl odplout do Francie, a v červenci 1939 byl přijat do polského letectva. Když fašistické Německo přepadlo 1. záři 1939 Polsko, stali se po třech týdnech naši vojáci válečnými zajatci Rudé armády. Jejich pobyt v sovětských táborech trval do července 1940. Po urgenci čs. vlády v Londýně byli v několika menších transportech odesláni do Oděssy a pak lodí se zastávkami v Egyptě, v Indii, v Keni, v Rhodesii a v Jižni Africe do Liverpoolu ve Velké Británii, kde přistáli koncem října 1940.

Po vylodění byl spolu s ostatními přesunut do stanice RAF – Cosford. Po ukončení operačního výcviku byl Zdeněk Škarvada zařazen k 310. čs. stíhací peruti. Ta byla v operačním nasazení v bitvě o Británii až do ukončeni kampaně. Při jednom z operačních letů v únoru 1942 došlo k poruše motoru, a proto byl Zdeněk Škarvada nucen letoun nad mořem opustit pomoci padáku. Byl zajat Němci a s obrovskými útrapami prošel několika tábory. Teprve v květnu 1945 se dočkal osvobození spojeneckými vojsky.

V srpnu 1945 se vrátil do vlasti. Nejprve byl zařazen k 310. peruti, po jejím zrušení a přejmenování k 10. leteckému stíhacímu pluku v Praze-Kbelích. V srpnu 1946 se oženil a byl vybrán ke studiu na vysoké vojenské škole. V dubnu 1947 byl odvelen do Vojenské letecké akademie v Hradci Králové a po absolvování školy pro učitele létání na stíhacích letounech v Pardubicích se stal učitelem létání, krátce na to velitelem výcvikové letky bojových letounů S-89. V důsledku politických změn po únoru 1948, které se nevyhnuly ani armádě, byl nakonec odvelen do Brna, kde se stal náčelníkem štábu 8. leteckého pluku a pak jeho velitelem. Opět byl vybrán ke studiu na Vysoké vojenské škole v SSSR, ale k tomu již nedošlo. V březnu 1950 byl odvolán z funkce velitele pluku a byl přeložen do zálohy. Stal se, jako mnoho dalších vojáků, kteří dříve bojovali na západní frontě, pro armádu nepotřebný a byl degradován na vojína pěchoty. Následovalo jeho násilné vystěhování z Brna na venkov do Jevíčka.

Nové zaměstnání získal v hlubinném dole v Březině u České Třebové. Stal se pracovníkem geologického průzkumu a prošel zde všemi odbornostmi této profese. V tomto zaměstnáni setrval dvacet let. Vystudoval Střední průmyslovou školu hornickou v Brně a s rodinou se přestěhoval do Ostravy. Pro své zkušenosti byl přijat jako průzkumník do rozvědky hlubinných slojí. V roce 1965 se dočkal částečné rehabilitace, byla mu navrácena vojenská hodnost majora letectva v záloze a o rok později byl povýšen na podplukovníka letectva v záloze. V listopadu 1968 mu ministr národní obrany udělil čestný titul Zasloužilý vojensky letec. V roce 1972 odešel do důchodu.

Skutečnou rehabilitaci Zdeňka Škarvady umožnily až politické změny po listopadu 1989. V říjnu 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka v. v. a v květnu 2000 byl jmenován brigádním generálem. Je nositelem československého Válečného kříže 1939, medailí Za chrabrost před nepřítelem a Za zásluhy I. stupně, medaile Za hrdinství, Čs. záslužného kříže 3. třídy, obdržel také Polský válečný křiž, polskou medaili Za účast v kampani, 1939–1945 Star (britská Hvězda 1939–1945), War medal (britská válečná medaile), Air Crew Europe Star (britská hvězda evropských posádek), Defence Medal (britská Medaile za obranu). V roce 1997 byl vyznamenán prezidentem republiky medailí Za Hrdinství a v roce 2007 mu bylo uděleno Čestné občanství města Ostravy.

Plukovník v. v. Petr Majer, člen republikového výboru ČsOL a předseda jednoty ČsOL Frýdek Místek, foto: archiv autora