Národní pouť za rotou „Nazdar“ do Francie

Projekt LEGIE 100, jehož úkolem je odpovídajícím způsobem oslavit boj československých legií za samostatný stát na bitevních polích první světové války, sílí a získává si čím dál tím větší podporu i u představitelů českého státu. Důkazem je i úspěch legionářské pouti na místa spojená se vznikem a bojem první československé jednotky ve Francii po čas první světové války – roty „Nazdar“.

Skutečnost, že průvodu Paříží a slavnostního aktu u pamětní desky v Bayonne se účastnilo na sto poutníků, již umožňuje srovnání s národními poutěmi, které v meziválečné éře pořádala Čs. obec legionářská. Prestiž celé cesty vzrostla tím více, že její hlavní program zaštítil přítomný místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pan Petr Gazdík a na závěr pouti se delegace ČsOL účastnila i pietních aktů, které při své oficiální návštěvě Francie vykonal pan prezident Miloš Zeman.

Na svou cestu vyrazili členové legionářských jednot z celé republiky v sobotu večer 30. srpna 2014 z Prahy autobusem, který poskytlo Ministerstvo obrany ČR, čímž významně podpořilo celou pouť. V neděli nad ránem již jsme dorazili do Francie, kde byl naší první zastávkou Montfaucon d’Argonne, kde se u ruin rozbombardovaného kostela nachází památník Amerického expedičního sboru. Přes nedaleké Cheppy s pomníkem padlým Američanům jsme dorazili na místo někdejší vesnice Vauquois, která byla za první světové války zcela zničena, neboť zde probíhaly boje, při nichž byly pod nepřítelem vyhazovány do vzduchu podminované tunely. Namísto vesnice na vrcholu kopce jsme spatřili jen ohromné zarostlé krátery. Dalším zastavením byl rozsáhlý hřbitov padlých Američanů u Romagne-sous-Montfaucon, kde je mezi více než 14 tisíci obětmi první světové války pohřben i rodilý Slovák, který emigroval do USA a byl ve válce nasazen, seržant Matej Kocák. V celé řadě bojových akcí projevil nebývalé hrdinství a byl proto po své smrti vyznamenán americkým kongresem Medailí Cti (Medal of Honor), kterou v první světové válce obdrželo jen 126 amerických vojáků. Dnes se podle seržanta Kocáka jmenuje celá třída nákladních lodí amerického námořnictva.

V neděli nás ještě čekal pomník bojům v Argonne u Haute Chavouchée, u něhož jsme uctili památku padlých i při loňské cestě. Než jsme večer přijeli do Remeše, prohlédli jsme si ještě lesní tábor ženistů u Mont de Villers, rekonstrukci německého tábora u Vienne-le-Château a prošli muzea ve Suippe a v pevnosti Pompelle. Právě Fort de la Pompelle byla po rekonstrukci slavnostně otevřena je před pár týdny prezidentem Francouzské republiky.

Jako každý následující den jsme i v pondělí vyrazili brzo ráno a v obci Verzenay se setkali s dalšími poutníky, členy mladoboleslavské jednoty a občanského sdružení Rota Nazdar, kteří v replikách stejnokrojů Cizinecké legie posílili řady uniformovaných účastníků poutě. Verzenay bylo týlovým místem, kde rota „Nazdar“ čekala na své nasazení na nedaleké frontě. Následně jsme si prohlédli místo u mostu do Pruney, kde měla rota záložní stanoviště. Na Cestě svobody (Voie de la Liberté), značené silnici, která od normandského pobřeží do Lucemburska, připomíná osvobození západní Evropy za druhé světové války, nás čekala další vzpomínka na příslušníky roty „Nazdar“. Právě zde, u dnes již neexistující samoty Ferme des Marquises, došlo k bojovému nasazení roty. Péčí ČsOL zde vzniklo nové pietní místo, neb tu byl osazen znak ČsOL společně s pamětní deskou, upomínající na 100. výročí vzniku legií. Následoval krátký pietní akt u pomníku bojům roku 1917 u Mont Carnillet a zastavení u hřbitova s padlými polskými, francouzskými a německými vojáky. U Mourmelon-le-Grand jsme si na ruském hřbitově připomněli přítomnost Ruského expedičního sboru, jenž po boku Francie bojoval v první světové válce. Připomeňme, že velitel sboru generál Žilinskij vyznamenal několik příslušníků roty „Nazdar“. Toto gesto bylo vnímáno jako propojení československého vojenského odboje ve Francii a Rusku. Bez zajímavosti není, že v ruském sboru působil i pozdější sovětský maršál Malinovskij. Následoval pietní akt u pomníku bojů v Champagne u Sommepy-Tahure, který jsme rovněž navštívili v loňském roce. Položením třech věnců na vojenském hřbitově Le Cheppe jsme uctili památku zde pohřbených příslušníků čs. legie ve Francii. Zajímavé bylo stanout na místech, kde byli českoslovenští vojáci nasazeni v roce 1940 s cílem bránit prostor u La Ferte-sous-Juarre. Posledním bodem pondělního programu byla návštěva soukromého vojenského muzea v Meaux, s nímž by si nezadala většina státních a krajských muzeí u nás. Pak již bylo třeba sbírat síly na dva náročné dny, které nás čekaly.

V úterý dopoledne jsme ještě stihli prohlídku rozsáhlého leteckého a vesmírného muzea u letiště Le Bourget v Paříži. Poté již jsme přivítali s čestnou stráží přílet delegace v čele s místopředsedou poslanecké sněmovny panem Gazdíkem a dalšími zástupci ČsOL včele s předsedou br. Pavlem Budinským a 1. místopředsedou br. Jindřichem Sittou. Počet účastníků poutě tím narostl na zmíněných sto. Cílem všech se stal hřbitov Pére LaChaisse, kde se u vchodu od Gambetty nachází hrob neznámého příslušníka roty „Nazdar“. Tady byl uskutečněn působivý pietní akt, při kterém se svým projevem vystoupil pan místopředseda Gazdík, který mimo jiné uvedl: „Setkáváme se coby příslušníci české státnosti v Paříži sto let poté, co se právě toto velkoměsto stalo jedním ze světových center snah Čechů a Slováků o samostatný stát. Máme vzácnou příležitost si uvědomit, že naše současná existence a naše svoboda zdaleka nejsou tak samozřejmé, jak se nám někdy při běhu všedních dní může zdát. Sto let, které uplynuly od počátku boje za naši svobodu, přinesly do běhu československých dějin těžké rány. Od nejhrůznějšího pokusu o úplnou likvidaci národa, přes pozdější systematický společenský rozvrat, až po cílené podrývání morálky ve společnosti. Přečkání těchto zkoušek nebylo jisté.“

Následně promluvil br. předseda Budinský, který prohlásil, že „tradice prvního československého odboje žije. Nezničilo ji nacistické ani komunistické jho. Zakladatelskou tradici ozbrojeného boje za samostatnost dnes nese Československá obec legionářská a snaží se s tímto náročným úkolem vypořádat se ctí. Důkazem je i účast vás, bratří a sester, při letošní legionářské národní pouti na místa spojená s počátkem našeho odboje proti Rakousko-Uhersku na francouzské půdě. (…) Jsem rád, že na tomto pietním místě, před hrobem neznámého československého legionáře, který dobrovolně odešel vstříc útrapám války a položil život za nás, za náš lepší život, že zde mohu s hrdostí stát a říci, že jeho národ se nezřekl odkazu, který nám zanechal.“

Po zaznění francouzské a české hymny směřovaly naše kroky do Palais Royal. Tady bylo pravé centrum Čechů a Slováků před první světovou válkou. Právě odsud vyšli dobrovolníci, kteří se rozhodli bojovat na straně Francie proti jejím nepřátelům. Proto položení květin k renovované desce několik desítek stejnokrojovaných se svým doprovodem vyrazili na dlouhý pochod Paříží za asistence místní policie, aby prošli stejnou cestu, kterou urazili i naši dobrovolníci cestou k odvodu. Podél Louvru jsme dorazili na náměstí Svornosti (Place de la Concorde) u Seiny, kde znovu po sto letech zazněla píseň „Hej, Slovane“, kterou si zde první legionáři zazpívali. Pak již zněl pravidelný krok pochodu vstříc pařížské Invalidovně, kde se dnes nachází rozsáhlé vojenské sbírky mapující válečné konflikty od napoleonských válek. Před vchodem do komplexu nás přivítal ředitel Invalidovny, který nás pozval do muzea a představitele delegace provedl i obvykle nepřístupnými částmi budovy. V Invalidovně se rovněž nachází hrobka Napoleona Bonaparte, kterou jsme rovněž spatřili. Zvláště pro stejnokrojované velice náročný den skončil a zatímco letecká výprava přečkala noc v Paříži, ti, kteří přicestovali do Francie armádním autobusem, se vydali na noční jízdu na samotný jihozápadní cíp země u španělských hranic do Bayonne.

Ve středu dostoupila národní pouť svého vrcholu. Právě do Bayonne odcestovali odvedení Češi a Slováci, aby zde podstoupili vojenský výcvik a dali tak ve francouzské Cizinecké legii základ rotě „Nazdar“. Po dopolední prohlídce města a přistání letecké delegace následovalo slavnostní přijetí na bayonnské radnici, kde byli kromě místostarostky města paní Sylvie Durruty přítomni i francouzští veteráni s nejvyššími vojenskými vyznamenáními a řády své vlasti. I zde bude umístěn znak ČsOL s pamětní tabulkou.

Poté již se všichni přesunuli krátkým pochodem k bayonnskému pomníku padlým, jenž se nachází na zdi někdejšího bastionu. Tady se nachází česko-francouzská pamětní deska věnovaná slavnostní přísaze příslušníků roty „Nazdar“ dne 12. října 1914. Poté, co k ní byly položeny květinové dary, promluvil místopředseda sněmovny Gazdík: „Příslušníci roty „Nazdar“ budou vždy z těch, kteří stáli na samém začátku dramatické a oběti vyžadující cesty, na jejímž konci byl vznik humanistického a demokratického Československa. Coby místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mám dnes tu čest zde zastupovat státnost, která vzešla z oběti mužů, na které vzpomínáme a před jejichž statečností se skláníme. Nezapomeneme-li jejich oběti, bude mezi námi vždy dostatek těch, kteří budou jejich dílo bránit.“

Paní místostarostka Durruty vzpomenula památky padlých a velice ocenila příjezd legionářů po sto letech na místo přísahy. Zmínila, že je pro ni celá návštěva příležitostí uvědomit si hlouběji význam desky na bayonnském pomníku a událost je pro ni tím bližší, že sama bydlí v ulici České legie, která se v centru Bayonne nachází.

S projevem vystoupil i br. předseda Budinský: „Zde, na místě přísahy roty „Nazdar“, dostoupila naše cesta vrcholného okamžiku. Naše přítomnost zde, prožitek, který si navždy uchováme, nás zavazuje. Hrdinové roty „Nazdar“ nebudou zapomenuti a jejich činy budou připomínány i v následujících letech. Zvláště pak v nadcházejícím roce vzpomeneme jejich slavný boj v bitvě u Arrasu, který však znamenal zkázu nejen pro řadu příslušníků roty „Nazdar“, ale kde jednotka nenávratně přišla i o prapor s českým lvem, který obdržela před sto lety na tomto místě.“ Na závěr poděkoval panu místopředsedovi Gazdíkovi za záštitu pařížské a bayonnské slavnosti, a rovněž všem, kteří se na organizaci cesty podíleli.

S dojemným projevem poté vystoupil historik Petr Hofman, který zpracovává knihu o příslušnících roty „Nazdar“. Připomněl, že po ztrátě „bayonnského“ praporu v bitvě u Arrasu vynaložili příslušníci velké úsilí k jeho nalezení, leč marně. Přáním posledního žijícího „Nazdaráka“ bylo spatřit ještě jednou prapor roty „Nazdar“.

Hlavní cíle národní poutě tak byly splněny a letecká delegace odcestovala s místopředsedou sněmovny zpět do vlasti. Následující den nás čekalo uctění památky československých legionářů na hřbitovech v Cognacu a Jarnacu a prohlídka tankového muzea v Saumuru. V pátek bylo věnováno dopoledne prohlídce slavného kláštera Mont Saint-Michel a odpoledne pamětihodnostem vyloďovací pláže UTAH. V sobotu jsme se zastavili na vyloďovacích plážích OMAHA, GOLD a JUNO a uctili památku zahynulých příslušníků čs. obrněné brigády. Neděle byla věnována návštěvě úseku SWORD a účasti Poláků na osvobození Francie.

V pondělí 8. září nás čekal poslední čestný úkol, kdy jsme vykonali stráž u pietních aktů, kterými zahájil svou třídenní návštěvu Francie prezident republiky Miloš Zeman. Opět jsme se tak ocitli u hrobu neznámého vojína na pařížském hřbitově Pére LaChaisse, kde prezident Zeman vzpomenul významu roty „Nazdar“. Za přítomnosti čestné jednotky francouzské armády a Hudby Hradní stráže promluvila rovněž velvyslankyně ČR Marie Chatardová a zástupci francouzské strany. Prezident republiky dekoroval při této příležitosti dva prapory českých spolků v Paříži pamětní stuhou. Zástupci ČsOL poté vykonali čestnou stráž i v Palais Royal, kde prezident republiky oficiálně odhalil renovovanou pamětní desku.

Účastí na programu prezidenta Zemana se naše cesta nachýlila ke konci a čekal nás dlouhý noční přesun z Paříže do Prahy. Navzdory náročnosti celé cesty je třeba uznat, že díky dobré přípravě a nasazení účastníků se podařilo program splnit se ctí a ke spokojenosti všech zúčastněných stran. Legionářská cesta byla skutečně národní poutí a nastavila pomyslnou laťku ČsOL o notný kus výše.

text Jiří Filip, foto Marcela Volfová