Zlínský kraj jako první z krajů České republiky podpořil projekt Legie 100
Ve čtvrtek 6. února 2014 se na Krajském úřadě ve Zlíně odehrála významná událost. Bylo zde slavnostně podepsáno Memorandum o vzájemné spolupráci mezi Zlínským krajem a Československou obcí legionářskou při realizaci projektu Legie 100 v letech 2013–2020.
Za Zlínský kraj memorandum podepsal hejtman Stanislav Mišák, za ČsOL její předseda Pavel Budinský. Z memoranda, které již v prosinci schválilo zastupitelstvo kraje, vyplývá, že oba partneři budou spolupracovat v rámci projektu Legie 100 na vytváření podmínek pro uchování a rozvíjení odkazu pokrokových, demokratických humánních tradic československých legiíí a podle svých možností se budou snažit o propagaci těchto tradic zejména při výchově dnešní mladé generace.
Podpis tohoto memoranda je svým způsobem průlomový. Již dříve se totiž k této spolupráci na projektu Legie 100 velmi vstřícně vyjádřila Asociace krajů ČR. Zlínský kraj se k ní nyní jako první přihlásil právě podepsáním uvedenémo memoranda. V něm se mj. zavázal k vytvoření – společně s ČsOL – pracovní skupiny pro zajištění aktivit projektu Legie 100 v rámci Zlínského kraje a také k tomu, že dle svých možností napomůže uskutečnění akcí souvisejích s tímto projektem na území kraje.
Podle našich informací se k podobnému kroku chystají v nejbližší době i další kraje České republiky. Důvod? Výstižně to při podpisu memoranda ve Zlíně vyjádřil hejtman Stanislav Mišák: „Chceme tímto způsobem podpořit historickou paměť našeho národa.“
On sám již převzal záštitu nad celostátní výtvarnou soutěží žáků základních škol České republiky pod názvem „Československé legie očima dětí“ vyhlášenou Základní školou Pozlovice a jejímž partnerem je i ČsOL (více informací o této soutěži naleznete na našem webu – „Soutěž“).
Při podpisu memoranda Pavel Budinský několikrát zopakoval, jak si cení těchto iniciativ. Podle něj je to svědectvím toho, že veřejnost si, ač možná pomalu, začíná uvědomovat význam toho, co odehráválo před sto lety při vzniku našeho samostatného státu, i toho, co to znamená pro dnešní současnost.
Na závěr dodejme, že podpis memoranda byl spojen s příjemným zážitkem – jeho účastníci se v krajském úřadě ve Zlíně, tzv. Baťově mrakodrapu, mohli ze 14. poschodí do přízemí svézt obnoveným výtahem, v němž měl Tomáš Baťa svého času svoji proslavenou kancelář – s telefonem, mapou světa, umyvadlem s tekoucí vodou. Hejtman Stanislav Mišák byl v té chvíli zasvěceným průvodcem: „Když Baťovi řekli, že už půl světa nosí jeho boty, odpověděl, že ještě půl světa chodí naboso.“
Možná i to je jedna z myšlenek, kterou bychom se měli řídit.
Ladislav Lenk, foto: autor
