Legiovlak v železniční stanici Martinice v Krkonoších

V sobotu 13. 6. 2015 zastavil Legiovlak na své pouti po Čechách v železniční stanici Martinice v Krkonoších. Důvodem bylo i to, že stanice Martinice má jedinečně zachovaný historický areál a vzhled, což ji dělá dnes již zcela unikátní technickou památkou. V areálu stanice se nachází stará mechanická návěstidla, vodní jeřáby pro zbrojení parních lokomotiv vodou, popelová jáma a například také staré mechanické závory s předzváněčem „Trojlístek“.

Přípravný výbor Spolku železniční historie Martinice v Krkonoších, pod vedením předsedy spolku Petra Pěničky nechtěl akci pojmout pouze jako vystavení pojízdného muzea Legiovlak, ale od počátku se chystal bohatý doprovodný program. Splnit námi vytčený cíl nám velkým dílem pomohla i obec Martinice v čele s panem starostou Leošem Mejvaldem. Součástí doprovodného programu bylo i občerstvení, které zajistil Sbor dobrovolných hasičů Martinice v Krkonoších. S velkým úspěchem se setkaly i krkonošské sejkory, které byly připraveny ze třech metráků brambor.

Nyní něco k samotnému doprovodnému programu, který pobyt Legiovlaku ve stanici značně oživil a setkal se s velmi kladnou odezvou návštěvníků. První akcí byla výstava v prostorách stanice o legionářích v kraji, kterou pro nás připravil ředitel jilemnického muzea pan Jan Luštinec. Martiničtí hasiči pro příchozí vystavili vedle nádražní budovy historickou hasičskou stříkačku od firmy R. A. Smejkal z roku 1889 a spolek železniční historie vydal příležitostnou pohlednici a příležitostné razítko. Autorem kresby je akademický malíř Milan Fibiger, který na akci zájemcům pohlednice osobně podepisoval. Pohlednice i s razítkem lze ještě zakoupit na obecním úřadě v Martinicích. Legiovlak byl vystaven od devíti hodin ráno do sedmé hodiny večerní. Slavnostní zahájení proběhlo v jedenáct hodin, kde také promluvil za legionáře tajemník projektu Legie 100 bratr Jiří Charfreitag. Po slavnostním zahájení k přítomným promluvil pan František Zemánek se vzpomínkou na Františka Doška, svého dědečka legionáře. Velkým oživením pro návštěvníky i fotografy bylo korzování lidí oděných v historických kostýmech. O pohodu se po celou dobu starala Dechová hudba Broďanka. Ovšem největší úspěch a ohlas měly dva fototermíny pro železniční nadšence, které zorganizovali bratr Tomáš Gál a člen našeho spolku Jiří Staněk. Legiovlak odjel dva kilometry po trati lokálky do Jilemnice a poté se zopakoval příjezd do stanice. Podél trati a na stanici byly desítky fotografů a kameramanů, kteří se snažili zachytit Legiovlak v takovémto jedinečném historickém prostoru, který se již nikde takto uceleně a zachovale nenachází. Na facebookových stránkách Železniční stanice Martinice v Krkonoších si můžete prohlédnout řadu odkazů na videa a fotografie z návštěvy Legiovlaku. Ke konci akce se ještě uskutečnil pochod uniformovaných legionářů a martinických hasičů na místní hřbitov, kde byla uctěna památka padlých ve dvou světových válkách a následně legionáři položili k pomníku věnec. Během pietního aktu autorka knihy o legionářích s názvem „Hrobům v dáli“ paní Lenka Holubičková ve svém  projevu seznámila přítomné s historií padlých legionářů z obce a okolí. Zbývá konstatovat, že Legiovlak si prohlédly dva tisíce spokojených návštěvníků. Za toto patří všem, kteří se na akci podíleli, velký dík a obdiv. Je třeba s díky zmínit především Československou obec legionářskou, díky které k nám do Martinic Legiovlak zavítal. Klukům z našeho železničního spolku ještě poděkovat za to, jak zajistili a připravili zázemí a občerstvení pro legionáře v prostorách stanice. Jak je ze samotných fotografií vidno, Legiovlaku a železniční stanici Martinice v Krkonoších to spolu opravdu sluší.

Za Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších všem velice děkuji.

Ted už zbývá si jen přát, aby se Památkovému úřadu v Liberci, obci Martinice v Krkonoších, Spolku železniční historie Martinice v Krkonoších a dalším nadšencům podařilo areál stanice zachránit a vyhlásit stanici kulturní památkou a uchovat tak tento technický unikát příštím generacím. Zkušenosti z vyspělých západních zemí ukazují, že to jde a má to i smysl…

text Pavel Dobrovolný

foto Milan Linhart, Ladislav Crha a Radek Stránský