Lidice stále žijí a budou žít

Členové Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu Kladno se pravidelně zúčastňují akcí, které souvisejí s připomenutím lidické tragédie.

Navštívili jsme výstavu Návraty lidických žen, 6. června památník lidických horníků na dole Mayrau. V den výročí vyhlazení Lidic, 10. června 2015 jsme společně s přeživšími a pozůstalými uctili památku lidických žen a dětí v tělocvičně budovy kladenského gymnázia. Lidičtí stáli v místech, kde naposledy byly jako děti společně se svými maminkami a kde došlo k vyrvání milovaných dětí z náručí matek. Byl položen věnec na budovu gymnázia k pamětní desce a uskutečnil se pietní akt u sochy lidické matky, která představuje zoufalství matky, které zůstane prázdná náruč. Autorkou je akademická sochařka Marie Uchytilová, která je také autorkou sousoší lidických dětí. S projevem vystoupila starostka Lidic Veronika Kellerová. Zdůraznila zrůdnost této tragédie, která otřásla celým světem. Nepodařilo se však Lidice vymazat z mapy ani z mysli lidí. Zmínila i současné válečné konflikty a nutnost nezapomínat a předvídat.

Program akcí pokračoval 12. června 2015 slavnostním koncertem Václava Hudečka a jeho žáků na nádvoří před glorietem. Po zpěvu hymny v podání dětských pěveckých sborů následoval projev poslankyně Miroslavy Němcové, která má k Lidicím velmi blízký vztah. Poté se již slova ujal moderátor večera a uvedl první skladbu A. Vivaldiho s přeloženým názvem Lastura. Následovala recitace básně Viktora Dyka Matka země v podání Kateřiny Rezkové. Potom se již slova ujal Václav Hudeček. Hovořil o vítězích Luhačovické akademie, představil nám tyto úspěšné žáky, kteří reprezentují naši vlast na koncertních pódiích evropských i světových. Své žáky láskyplně nazýval křestními jmény Toníček (Anton Čonka) a Liduška (Ludmila Pavlová). Z jeho slov bylo patrné, jak má své talentované žáky rád a je na ně patřičně pyšný. Řekl také, že přemýšlel o tom, že i mezi lidickými dětmi, které byly brutálně zavražděny, mohlo být několik dobrých houslistů a že musíme věřit, že se tyto smutné události nebudou opakovat. Poděkoval řediteli Památníku za to, že když přišel do Lidic, udělal mnoho záslužné práce a oslovoval ho „příteli Mílo.“ Ujistil ho, že on i jeho manželka Eva vždy rádi přijmou pozváni do Lidic. Následovaly skladby J. S. Bacha a A.Vivaldiho. Hudba, ke které nebylo třeba slov, byla proložena recitací básně Josefa Čapka Jedna pravda v podání Máši Málkové. Václav Hudeček představil komorní orchestr Musica lucis Praga a skladbu, která v překladu znamená Sonáta ducha svatého a řekl, že tato hudba je nadějí pro Lidice. Z mrtvého místa se stalo symbolickým světlem pro budoucí generace. „Nevíte, jak je nádherné mít v zádech tak skvělé lidi“, řekl Václav Hudeček o tomto hudebním tělese. Následovaly „troje sólové housle“ v podání Václava Hudečka a jeho dvou žáků, velký potlesk a jako poděkování kytice květin.

Nad Lidicemi se skláněl soumrak a moderátor večera připomněl, že 150 lidických domů bylo sice zničeno, ale dnes večer je připraveno rozsvícení svící na místě původních domů „Světla z oken lidických domů“ a čtení jmen 88 zavražděných lidických dětí. A již jsme slyšeli jméno dítěte a věk, ve kterém zahynulo. Několikrát zaznělo u jména novorozenec. Mezi návštěvníky koncertu bylo ticho, nebyl snad nikdo, kdo nebyl hluboce zasažen touto nezměrnou krutostí. Rozsvícené svíce připomínaly pohled na původní Lidice.

Následující den 13. června se naši členové zúčastnili hlavní pietní vzpomínky. Pietnímu aktu předcházela ekumenická mše na základech kostela sv. Martina. Věnec k místu zastřelených lidických mužů položila kladenská delegace ve složení Gabriela Havlůjová, Eva Armeanová, Miroslava Boumová, Stanislav Pítr a 93letá Věra Lomičková. Věnce položily také delegace politického a veřejného života, zástupci diplomatických sborů, váleční veteráni a další hosté. Za ČsOL její předseda br. Pavel Budínský, tajemník Filip Procházka a plk. Eduard Stehlík. Všechny přítomné uvítal ředitel Památníku Lidice JUDr. Milouš Červencl. S hlavním projevem vystoupil 1. místopředseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka, zazněla modlitba biskupa Církve československé husitské Filipa Michaela Šojdla. Ředitel Památníku poděkoval všem přítomným, ocenil účast Posádkového velitelství Praha a Ústřední hudby Armády ČR. Pozdravil účastníky 27. ročníku štafetového běhu na trase Dukla – Banská Bystrica – Javoříčko – Ležáky – Lidice, jejichž výkon zaslouží uznání a vyzval k vystoupení japonský dětský soubor, který v předchozích letech vystupoval u sousoší lidických dětí. Účastníky pietní vzpomínky rovněž pozval na další doprovodné akce, vystoupení dětských pěveckých sborů ze 14 krajů ČR, ukrajinského sboru Džerelo a Leony Machálkové. Vyzval k návštěvě prostor muzea i galerie. Pietní vzpomínky se zúčastnily všechny tři lidické ženy, Milada Cábová, Miloslava Kalibová, Jaroslava Skleničková a 8 lidických dětí. Ve výstavní síni Pod Tribunou byly předány pamětní odznaky Památníku Lidice přeživším lidickým dětem Věře Čepelové, Veronice Rýmonové a Libuši Součkové.

Poprvé jsem Lidice navštívila v roce 1976. S lidickými ženami a dětmi jsem se setkala někdy v této době, již si přesně nepamatuji, kdy přesně. Vím, že Marušku Šupíkovou a Miladu Kalibovou znám několik desetiletí. Lidice zůstávají trvale nejen v mých vzpomínkách. 21. června 2014 jsem se zúčastnila s rodinnými příslušníky a přáteli Hugo Pavla rozptylu jeho ostatků do milované řeky Berounky. Hugo a jeho bratr Ota měli k Lidicím velmi blízko. Hořící Lidice pronásledovaly Otu Pavla i mnoho let po válce a vedly k jeho psychickým problémům. Hugo Pavel projevil svůj vztah k Lidicím i v posledních dnech svého života (zemřel 30. ledna 2014). Přál si, aby veškerá květinová výzdoba z jeho pohřbu byla převezena do Lidic k sousoší lidických dětí. Obdobné přání vyslovila také Josefína Napravilová (zemřela 19. 2. 2014), která po skončení války nalezla mnoho zavlečených dětí, které byly vybrány k poněmčení. Mezi nimi i milovaného Venouška Hanfa z Lidic, který jí říkal maminko.

Tak jako v loňském roce, po skončení pietní vzpomínky, jsme šli s Maruškou Šupíkovou, nejstarším lidickým dítětem, rozsvítit svíčky v místě, kde stával jejich dům. Marušku jsme potkali před zahájením vzpomínky při prohlídce Růžového sadu. Říkala, že nese kytičku domů. Nejprve mne napadlo, že ji dostala a ponese si ji domů, kde žije nyní. Až když jsem si vzpomněla na Vaška Zelenku, který nám před dvěma lety řekl, že si jde sednout domů a posadil se na lavičku v blízkosti sousoší dětí, kde stával jeho dům. Vím, že mi tenkrát naskočila husí kůže a zamrazilo mne. V době vypálení Lidic mu byly pouze 4 roky. Hned jsem si uvědomila, kam i Maruška půjde „domů“. Navždycky to bude jejich domov. Při zapalování svíček se k nám přidal také válečný veterán brigádní generál Miloslav Masopust, který ze své aktovky vyndal svíčku a pokorně ji položil na zbytek kamene, který připomíná tento dům, ve kterém bylo zřízeno velitelství gestapa k likvidaci obce.

Příjemné a velmi přátelské bylo setkání se starostou města Stoke on Trent Andy Plattem. Společně jsme si připili na zdraví a na setkání. Velká vlna solidarity nad vypálenými Lidicemi se zvedla ve Velké Británii. Britské hnutí Lidice Shall Live bylo založeno již v září 1942 právě v tomto britském městě. Zakladatelem hnutí byl Sir Barnett Stross. Oslovil horníky z oblasti North Staffordshire, protože Lidice byly v tisku prezentovány jako hornická obec. Horníky znal jako lékař, který jim pomáhal nejen s léčením, ale i s odškodňováním za pracovní úrazy či nemoci. Ve svém projevu k 20. výročí lidické tragédie mimo jiné řekl: „Hornická lampa rozptyluje stíny na uhelné tváři.“ A hornická solidarita dokázala, že Lidice žijí a že záměr nacistů se nezdařil. Naopak vypálení Lidic bylo impulsem většího nasazení vojáků na západní i východní frontě. Tank se jménem Lidice je dodnes vystaven ve vojenském muzeu v Lešanech.

Lidice žijí a budou žít.  

text sestra Eva Armeanová, předsedkyně Jednoty ČsOL v Kladně, foto br. Stanislav Pítr