Bojovníci od Sokolova – Deníček spojařky

U příležitosti 70. výročí bojů u Sokolova uspořádala Československá obec legionářská pouť na Ukrajinu, legionáři jeli na místa bojů, kde došlo k prvnímu bojovému zapojení československých vojáků na východní frontě. Této poutě se rovněž zúčastnili členové ČsOL Kladno. Zároveň na Ukrajinu zamířily dva autobusy vojáků Aktivních záloh a zájemců o vojenskou historii. Součástí oslav 70. výročí byla rekonstrukce bitvy, do které se zapojili členové ČsOL, vojáci Aktivních záloh a ostatní příznivci v dobových uniformách. Společně jsme se zúčastnili pietních aktů a také slavnostního otevření muzea věnovaného odkazu bojů u Sokolova.

Tehdy si také vojáci Aktivních záloh a někteří z nás zkusili noční pochod z Charkova do Sokolova. I bez zátěže bylo vidět, o jak náročný přesun šlo. Po celou dobu putování po památných místech pilně natáčel režisér Oliver Malina-Morgenstern. Na můj dotaz, kdy bude možné film shlédnout, mi tehdy odpověděl, že asi za dva roky, možná za tři, podle toho, jak se podaří sehnat peníze. A opravdu po třech letech přišlo pozvání na projekci dokumentárního filmu Bojovníci od Sokolova – Deníček spojařky. Akci připravil Spolek židovských odbojářů a vojáků na den výročí bitvy 8. března 2016. Film je věnován 73. výročí židovského odboje v bitvě u Sokolova a dalším bojům za osvobození Československa. Natáčel se v letech 2013-2016. Ve filmu hovoří přímí účastníci, jejich potomci a historikové. Nikdo z těchto vojáků, kteří v dokumentu vystupují, již nežije. Komentář citlivě namluvili Pavel Kříž a Simona Prasková.

Promítání se setkalo s velkým zájmem, místnost byla zcela zaplněna. Pozvání přijala dcera generála Ludvíka Svobody paní Zoe Klusáková-Svobodová, historik Miroslav Brož a velké zastoupení měli potomci přímých účastníků tohoto prvního bojového křtu československých vojáků. Úvodního slova se ujal režisér, který mimo jiné řekl, že když ho oslovila doktorka Bedřiška Kopoldová, zda by natočil dokument, váhal asi 3,5 vteřiny a hned ochotně souhlasil. Překvapilo ho, že na Ukrajině se ho ptali, jak je možné, že u nás o tyto události nemáme zájem.

„Historie není ničím, pokud ji nepřipomínáme“, těmito slovy začíná dokument o Sokolovu. Na začátku historik Karel Richter vysvětluje historické souvislosti od mnichovské zrady. Poutavě hovoří přímí účastníci a vzpomínají jejich děti. Před námi se odvíjejí jednotlivé příběhy opravdových hrdinů, statečných bojovníků. Sledujeme osudy Bedřicha Kopolda, Sergeje Petrase, Armina, Egona a Fanky Morgensternových, Leopolda Vojtěchovského, Kurta Markowitze, Ireny Stratilové, maminky Zoe Klusákové a dalších. Hovoří také lékař Gustav Singer, kterému v době natáčení bylo 99 let a který až do 100 let se velmi rád zúčastňoval slavnostních setkání Na Valech, připomínajících boje u Sokolova, Jasla, Kyjeva a dalších akcí. Při této příležitosti jsem si vzpomněla na naše setkání.  Vyprávěl mi, že oslavu svých 100. narozenin si opravdu užil, rád zpíval a tančil. Ráda vzpomínám i na setkání s Antonínem Bukovým, se kterým jsem si několikrát o Sokolovu povídala. Samozřejmě nemohu nevzpomenout na velmi častá setkání se Sašou Beerem, dalším bojovníkem od Sokolova, zemřel 31. prosince 2015, v lednu jsem se s ním byla naposledy rozloučit na jeho pohřbu. Vážím si toho, že jsem je mohla osobně poznat.

Deníček spojařky Jiřiny Švermové-Kopoldové přináší svědectví každodenního vojenského života. Psala ho jako dvacetiletá. Zoe Klusáková-Svobodová připomněla i legionáře z 1. světové války a také interbrigadisty, kteří se do bojů zapojili. V závěru dokumentu říká: „Čím víc bylo jasné, že Němci válku prohrají, tím byli krutější.“ Její slova potvrdila Nina Petrasová, která vzpomínala, jak její otec Sergej Petras hovořil o vypíchnutých očích zraněných vojáků. Paní Zoe dále uvedla, že nemáme nepřátelství k současným Němcům. Ale zdůraznila: „My nesmíme zapomenout… vrahům se neodpouští.“

Film o Sokolovu byl přítomnými oceněn potleskem a každý zavzpomínal na někoho ze své rodiny, který bojoval, padl nebo byl umučen. Poté následovala beseda. Historik Miroslav Brož vyjádřil spokojenost s natočením tohoto dokumentu a znovu připomněl zásluhu všech těch, kteří ve válce bojovali. Zdůraznil, že nesmíme zapomínat ani na ty, kteří byli v týlu a starali se o jídlo a praní. Pradleny měly velmi zničené ruce, rozedřené až do konce života. Vyzdvihl nasazení židovských vojáků, kteří věděli, že při zajetí je čeká okamžitá smrt. Zmínil, že se o tyto sokolovské události zajímá již 50 let. Sokolováků znal 400, dnes jich žije pouze 6. Jako zajímavost uvedl, že z těch, kteří bojovali u Sokolova, vzešlo 29 generálů. Zoe Klusáková řekla, že můžeme jenom pogratulovat, je to zajímavý dokument. Pořád se nachází nové podněty, ale to hlavní zůstává, nadšení lidí, kteří šli obětavě bojovat za vlast bez ohledu na národnost.

U Sokolova zněl úkol nepustit Němce za řeku Mžu a ten byl splněn. „Desetikilometrový úsek na severním břehu řeky Mža, bráněný čs. vojáky, se tak stal pro fašisty nepřekročitelný!“ píše ve své knize Hrdinové od Sokolova Miroslav Brož. Ukrajinské Sokolovo se stalo symbolem statečnosti a neohroženosti československých vojáků, kteří neváhali položit své životy za svobodu při boji s nacismem.

Dokument o Sokolovu přináší svědectví o tom, že Židé nebyli jenom oběti, ale, že se také aktivně zapojili do náročných bojů a že mezi nimi bylo i mnoho statečných, kteří se v těchto bojích vyznamenali. Jeden příklad za všechny. Bedřich Steiner přišel v bitvě u Sokolova o levou ruku, uřízli mu ji pilkou na železo, ale on chtěl bojovat dál a bojoval až do konce války. Tito vojáci židovské národnosti se zapsali nejen do židovské historie jako výrazné osobnosti spojené s bojem proti fašismu.

Projekce dokumentu o Sokolovu se konala v Židovském muzeu v Maiselově ulici v Praze, protože jedna třetina vojáků, kteří bojovali u Sokolova, byla židovského původu. V souvislosti s Maiselovou ulicí se mi vybavila význačná osobnost pražské a české židovské komunity Mordechaj Maisel. Narodil se v roce 1528 v Praze. Stal se dvorním Židem císaře Rudolfa II. Do Prahy povolal rabbiho Jehudu Löwa ben Becalela, spojeného s pověstí o Golemovi. Maisel zemřel 13. března 1601, od jeho smrti uplyne 415 let.

Poděkování patří Oliveru Malinovi-Morgensternovi, Bedřišce Kopoldové a všem ostatním, kteří se na natáčení dokumentu podíleli. Věříme, že se podaří zajistit další finanční prostředky, aby tento dokument získal podobu DVD.

text ses. Eva Armeanová, foto br. Stanislav Pítr