Slavnostní pieta u zrekonstruované Bratrské mohyly v Kalynivce

Zatímco sobota byla chladná a deštivá, v neděli dopoledne se vyjasnilo. Počasí tak popřálo chystané slavnosti i celému programu v den 100. výročí bitvy u Zborova. Krátce před započetím hlavního pietního aktu byla 1. místopředsedkyní Senátu PČR Miluší Horskou zpřístupněna výstava ČsOL o Zborovu v ukrajinském jazyce ve zborovském muzeu. Spolu s ní promluvili při této příležitosti také zástupci ukrajinské samosprávy a ředitel místního muzea. Mezi tím probíhaly u Bratrské mohyly v Kalynivce poslední přípravy. 

V pravé poledne, dne 2. července 2017, zahájili při Bratrské mohyle v Kalynivce bohoslužbu za padlé přítomní představitelé Církve československé husitské patriarcha Tomáš Butta a biskup pražský David Tonzar. V průběhu bohoslužby byla zpívána píseň „Kdož jsú boží bojovníci“ a součástí bylo i svaté přijímání. Zástupce místní řeckokatolické církve v rámci mše posvětil Bratrskou mohylu a repliky praporů 2. a 3. čs. střeleckého pluku.

Po bohoslužbách byl ve 13 hod. zahájen hlavní pietní akt Národní poutě ke Zborovu vojenským signálem „Pozor“. Po přivítání vzácných hostů, přítomných válečných veteránů a širokých zástupů poutníků z České a Slovenské republiky, stejně jako početně zastoupeného ukrajinského obyvatelstva, proběhlo slavnostní odhalení zrekonstruované Bratrské mohyly a následně byla zde pohřbeným legionářům věnována Hašlerova píseň „Hoši od Zborova“ v podání operního pěvce Libora Nováka. S hlavním projevem vystoupil předseda Poslanecké sněmovny PČR Jan Hamáček, následovaný 1. místopředsedkyní Senátu PČR Miluší Horskou, náměstkyní Ministerstva obrany ČR Alenou Netolickou, ternopilským gubernátorem Stepanem Barnou, přímým účastníkem zborovské bitvy Václavem Petříkem a slovenským velvyslancem na Ukrajině Jurajem Siváčkem.

Závěrečný projev přednesl předseda ČsOL br. Pavel Budinský, který mimo jiné řekl: „Tato mohyla kryje kosti bratří, kteří v neochvějném hrdinství obětovali své životy pro krásný a spravedlivý cíl. Padli za svobodný život svým blízkých, svého národa a pokolení příštích. Sto let, které nás dnešního dne dělí od jejich smrti, přineslo řadu těžkých zkoušek, jež usilovaly nejen o vydobytou svobodu národa, ale o samu jeho podstatu – existenci. Ubránili jsme se za cenu hrozných obětí a dnes se hrdě hlásíme k odkazu zborovských hrdinů. Českoslovenští legionáři u Zborova zvítězili – a jejich vítězství se utvrzuje každý den, který jejich národ žije ve svobodě.“

Po projevech nadešla chvíle pro závěrečnou, nejpietnější část. Přítomné delegace pokryly Bratrskou mohylu květinovými věnci. Spolu s výše uvedenými řečníky se památce padlých hrdinů poklonili i další vzácní hosté – náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Josef Bečvář, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky genmjr. Jan Kaše, zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SR genpor. Pavel Macko, studenti z Pardubického kraje v čele s hejtmanem Martinem Netolickým a senátorem Radko Martínkem, zástupci České obce sokolské Zdeněk Mička a Kateřina Wágnerová, zástupci Sdružení Čechů z Volyně s předsedkyní Dagmar Martinkovou a v neposlední řadě naši krajané na Ukrajině z České besedy Lvov.

Do minuty ticha zazněly tóny „Večerky“ a silné neskrývané pohnutí mnohých přítomných zjitřily na závěr státní hymny v podání Ústřední hudby AČR. Ti, kteří byli v den 100. výročí bitvy u Zborova u Bratrské mohyly, na tyto chvíle jistě nikdy nezapomenou. Vždyť přítomných poutníků z naší vlasti bylo na tisíc a pietě přihlíželo i několik stovek místních obyvatel.

text: br. Jiří Filip

foto: Robin Štrégl

Poděkování Československé obci legionářské za organizaci Národní poutě ke Zborovu

Na následujících řádcích si dovolujeme uveřejnit některé z projevů díků a uznání, které bezprostředně po návratu poutníků zpět do vlasti začaly docházet na Ústředí Československé obce legionářské. Jsou důkazem, že naše organizace může s hrdostí považovat oslavy Zborova za vynikající projev své práce v novodobé historii naší činnosti.

Dopis předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jana Hamáčka

Vážený pane předsedo,

chtěl bych tímto velice poděkovat za vynikající a obětavou práci na vzpomínkových akcích u příležitosti oslav 100. výročí bitvy u Zborova Vám a také všem pracovníkům Československé obce legionářské, kteří se na přípravách a realizaci těchto oslav podíleli.

Velmi si vážím činnosti Československé obce legionářské pro český stát nejen při péči o historický odkaz našich dějin. Bylo mi ctí a potěšením se s Vámi při této příležitosti setkat a přeji Vám a celému spolku mnoho energie a úspěchů při další činnosti.

S přátelským pozdravem

Jan Hamáček v. r.

Dopis biskupa pražského Církve československé husitské Davida Tonzara

Vážený bratře předsedo,

pozdravuji Vás a věřím, že se Vám daří dobře. Dovolte mi, abych jménem Pražské diecéze Církve československé husitské Vám, i všem pracovníkům Československé obce legionářské, poděkoval za součinnost, kterou jste věnovali zajištění pietní akce k uctění památky československých legionářů u příležitosti 100. výročí bitvy u Zborova. Způsob, jakým byla akce organizována na místě, byl obdivuhodný a ze strany našich účastníků byl velmi kladně hodnocen.

Za Pražskou diecézi Církve československé husitské děkuji za velmi vstřícný přístup bratra tajemníka Ing. Mojžíše i všem bratrům „legionářům“ a jejich neocenitelnou součinnost při spoluorganizaci společných částí programu o pomoc se zajištěním našeho církevního programu.

Těším se na možnost naší případné další spolupráce.

S přátelským pozdravem a v úctě

David Tonzar v. r.

Dopis účastníka Národní poutě ke Zborovu Vladimíra Hrubeše z Hradce Králové

Vážený pane tajemníku,

vážený Milane,

jako přímý potomek, vnuk účastníka bojů u Zborova, bych chtěl ještě jednou poděkovat Ůstředí ČsOL i Tobě osobně za možnost zúčastnit se Národní poutě, organizované u příležitosti 100.

výročí bitvy u Zborova. Celý program, návštěva jednotlivých pietních míst, památníku padlých v Cecové, účast na samotném oficiálním shromáždění a uctění památky padlých příslušníků Husitské střelecké brigády, možnost projít se po místech, kde byl do prvních bojů nasazen můj děda Václav Hrubeš, příslušník 11. roty, 3. praporu, 1. střeleckého pluku, kde se i hrdinným způsobem podílel na dobytí Mogyly, za což byl vyznamenán Křížem sv. Jiří – to vše a mnoho jiného na mě silně emočně zapůsobilo a jsem přesvědčen, že se celá cesta ke Zborovu stane jedním ze zážitků, na které do smrti nezapomenu.

Děkuji za možnost podívat se do míst, kde se můj děda podílel na bojích, které byly počátkem osvobození našich národů z područí a zároveň položily základy k brzkému vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků.

Jsem pyšný na to, že jsem se mohl Národní poutě zúčastnit.

Jsem hrdý na svého dědu – Václava Hrubeše, Rytíře svatého Jiří.

Ještě jednou upřímně děkuji.

Hrubeš Vladimír

Pořadatele těšily i četné osobní projevy poutníků, kterými jim projevovali své díky, zvláště pak od dalších potomků účastníků bitvy u Zborova, jakými byli Ivana Čílová nebo Václav Petřík. Na tomto místě uvádíme i velmi emotivní prožitek, jenž poutníci věnovali členům souboru Divadýlka na dlani, kteří v závěru nedělního programu sehráli dvakrát své zborovské představení. V obou případech byli odměněni potleskem ve stoje a nejeden z diváků neskrýval slzy. I to je jedním z dokladů, jak ryzí a otevřená atmosféra provázela Národní pouť ke Zborovu.