Vojáci uložili prsť z bojiště do Pomníku příslušníkům 75. pěšího pluku

V pátek 10. listopadu 2017 v 11 hodin proběhl na městském hřbitově v Jindřichově Hradci u příležitosti Dne válečných veteránů pietní akt, během něhož byla uložena do Pomníku příslušníkům 75. pěšího pluku prsť z kóty 363 u ukrajinského Cebrova a schránka s nábojnicemi nalezenými na tomto bojišti. Akce se konala pod vedením 44. lehkého motorizovaného praporu a pod záštitou starosty Jindřichova Hradce Ing. Stanislava Mrvky. 

Prsť odebrali letos v červenci na kótě 363 členové Expedice Hodov 2017, kteří se vydali na západní Ukrajinu, aby zde navštívili některá bojiště jindřichohradeckého 75. pěšího pluku rakousko-uherské armády z první světové války.

Úvod do historie

V Jindřichově Hradci stával pomník se jmény vojáků, obyvatel tohoto města, kteří padli ve Světové válce 1914–1918. V roce 1940 byl ale nacisty zničen, takže toto město dodnes nemá důstojnou památku na padlé z první světové války. Ale přece, na městském hřbitově můžeme najít kříž, který je svědkem utrpení našich vojáků. Ještě před více než sto lety stával u ukrajinské vesnice Cebrov v Haliči, kde bojoval jindřichohradecký 75. pěší pluk. Poblíž ležela kóta 363, o níž se vedly od září 1915 do poloviny následujícího roku kruté boje.

Kóta 363

U Cebrova se 75. pěší pluk zakopal zhruba na konci léta 1915, když ustal ústup Rusů a došlo zde k stabilizaci fronty. Zde se nacházela kóta 363, která byla značně důležitá – byl z ní velmi dobrý výhled do širého okolí a kdo ji ovládal, ovládal celé bojiště. Prostor této kóty byl proto hned od začátku opevněn, neboť rakouskému velení bylo jasné, že jde o významnou dominantu, kterou nesmí ztratit. Nejprve to byl jen zákop v podobě podkovy, ale později zde vznikla důmyslně vybudovaná polní stráž s podzemním úkrytem a chráněná překážkami z ostnatého drátu. O tuto kótu se usilovně bojovalo. Zatímco na jiných místech byl klid, zde Rusové prováděli časté výpady za účelem zmocnění se celé výšiny. Z obavy, aby Rusové toto obranné postavení nezískali, bylo podminováno, tedy ženisté pod ním vykopali 60 m hlubokou šachtu s dopředu vybíhajícími rameny naplněnými ekrasitem, připraveným k odstřelu. K tomuto okamžiku došlo 6. května 1916 v 7.30 hod., kdy bylo zřejmé, že se Rusové kóty zmocní. Došlo k mohutné explozi, při níž vylétl do výšky 60–70 metrů oblak země a na místě vznikl kráter v průměru i do hloubky zhruba 80 metrů. Jelikož bylo nebezpečí, že Rusové kráter obsadí, byl okamžitě postřelován dělostřelectvem, obsazen vojáky 75. pěšího pluku a držen dále.

Kříž od Cebrova

Na kótě 363 stával v roce 1915 kamenný kříž, nedaleko kterého vybudovali vojáci 75. pěšího pluku výše popisované obranné postavení. Během bojů byl kříž poškozen střelbou z pušek, kulometů a od dělostřelecké palby. Tyto stopy jsou na kříži dodnes patrné. Protože se kříž stal již během bojů pro příslušníky 75. pěšího pluku pietním místem a je mu i připisována záchrana skupiny vojáků, kteří se za ním ukrývali, byl ještě za války převezen do Jindřichova Hradce a zde instalován v kostele sv. Jana Křtitele. Sochař Rudolf Kabeš k němu zřídil podstavec znázorňující padlého bojovníka, jehož hlavu podpírá anděl. Dnes se památník nachází na městském hřbitově.

S Expedicí Hodov 2017

Letos v červenci kótu 363 u ukrajinského Cebrova navštívila Expedice Hodov 2017, tvořená nadšenci vojenské historie z Jindřichova Hradce a jižní Moravy. Naším cílem bylo jednak kótu najít, lokalizovat podle dobových map tehdejší umístění kříže, zjistit, zda se něco nezachovalo z polního postavení, najít kráter, který zde vznikl po odstřelu tohoto postavení, a nalézt nějaké fragmenty bojů. Podařilo se nám najít kótu a upřesnit podle dobových map stanoviště kříže. Jihovýchodně od tohoto místa jsme nalezli nábojnice, zejména rakouského původu. Z prostoru byl velmi dobrý výhled východním směrem do bývalých ruských pozic. Prvořadým úkolem však bylo z místa, kde stával kříž, nabrat prsť a přivézt ji z Cebrova do vlasti. Tato prsť byla dopoledne 10. listopadu 2017 posvěcena a pietně uložena do Pomníku příslušníkům 75. pěšího pluku na městském hřbitově v Jindřichově Hradci.

text a foto: br. Miloslav Sviták