100. výročí přísahy v Darney

Rozkazem prezidenta České republiky Václava Havla č. 10 ze dne 7. února 2002 byl 30. červen stanoven Dnem ozbrojených sil České republiky. A tak si Armáda České republiky každoročně 30. června připomíná přísahu našich legionářských jednotek ve francouzském městečku Darney, která byla jedním z důležitých mezníků ve vývoji naší zahraniční armády v první světové válce a jež byla příčinou ustanovení tohoto data za nový Den ozbrojených sil. V letošním roce uplynulo od tohoto aktu 100 let, a tak bylo zcela logické, že se Darney stalo cílem Národní pouti projektu Legie 100. A i vláda České republiky zařadila vzpomínku na toto výročí mezi TOP 10 zahraničních akcí projektu Společné století. 

V první polovině roku 1918 procházeli čs. dobrovolníci ve Francii v Cognacu a Jarnacu, vojenským výcvikem podle francouzských předpisů. Dů­stojníci byli odesíláni na zkušenou jednak na frontu k fran­couzským plukům, nebo do kurzů do St. Maixent, St. Yri­eix, Exideuil a Joinville, aby poznali taktiku poziční války a aby si osvojili metody a ducha francouzského výcviku. Na závěr výcviku se 9. června 1918 shromáždil 21. a 22. čs. střelecký pluk v Cognacu k přehlídce. Generál Janin přehlédl jednotlivé roty pluků a potom de­koroval válečným křížem některé důstojníky a vojíny, kte­ří se vyznamenali na frontě při svém pobytu na zkušené u francouzských pluků. Pro dokončení výcviku byly jednotky přemístěny do vogézského departmen­tu do přífrontového pásma.  Ve vojenském táboře u města Darney byl ubytován 21. čs. střelecký pluk a v nedalekém Attigny 22. čs. střelecký pluk. Oba pluky byly 22. června 1918 sloučeny do Československé střelecké brigády ve Francii. Klíčovým mezníkem při cestě ke vzniku našeho samostatného státu bylo prohlášení francouzského ministra zahraničních věcí Stéphena Pichona, který 29. června v Paříži oznámil našim vedoucím pracovníkům zahraničního odboje, že francouzská vláda uznává Československou národní radu v Paříži za základ československé vlády a že uznává nároky československého národa na samostatný stát. Následující den 30. června 1918, přijel do Darney prezidentem Francouzské republiky Raymond Poincaré s několika ministry své vlády, aby společně s tajemníkem Československé národní rady v Paříži Edvardem Benešem na loukách za městem u tábora Kléber sledovali slavnostní přísahu 6 000 československých dobrovolníků. Poté francouzský prezident předal 21. čs. střeleckému pluku bojový prapor, který na návrh českého malíře Františka Kup­ky nechalo zhotovit město Paříž.

Den ozbrojených sil a 100. výročí přísahy si Ministerstvo obrany České republiky nejprve připomenulo slavnostním nástupem 28. června v Národním památníku na Vítkově. Zúčastnil se ho i Mgr. Lubomír Metnar, který byl uveden do funkce ministra obrany dvě hodiny před zahájením nástupu. Ceremonie se tradičně zúčastnila i delegace Československé obce legionářské v čele s válečnými veterány drhé světové války. Součástí slavnostního nástupu bylo i předání čestného názvu „Generála Josefa Buršíka“ 72. mechanizovanému praporu. Osobu generála Buršíka již několik let připomíná 1. tanková rota Aktivních záloh „Československých legií“ a naše jednota v Rokycanech, které v jeho rodném Postřekově každoročně pořádají na jeho počest střelecký memoriál a pomáhaly s instalací pamětní desky před jeho rodným domem.

Nástup v Praze se konal záměrně dříve, neboť na 30. červen byla v Darney připravována velká mezinárodní ceremonie s účastí francouzského prezidenta a premiérů České a Slovenské republiky. Původně se dokonce plánovala účast prezidentů všech zúčastněných států. Československá obec legionářská ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR vypravila do Darney dva autobusy a jeden vojenský letecký speciál. V čele delegace obce byl předseda br. Pavel Budinský. Zájem o účast byl velký a všechna místa byla zaplněna. První autobus vyrazil pod vedením řídícího tajemníka ČsOL Milana Mojžíše již v pátek 29. června v 0:15 hod. Na jeho palubě byli i příslušníci čestných stráží v historických i současných uniformách, studenti střední vojenské školy z Moravské Třebové, historik VHÚ Tomáš Jakl a též skupina sester a bratrů z Církve československé husitské. Po nočním přesunu si poutníci dopoledne prohlédli expozice automobilového a technického muzea v Sinsheimu a po příjezdu do Francie velkou tvrz Maginotovy linie Schoenenbourg a vojenské muzeum v objektu ML Hatten.

V sobotu 30. června ráno dorazil do Darney z deštivé a chladné Prahy i druhý autobus ČsOL. Po zrušení účasti prezidenta Macrona na ceremonii došlo k několikerému posunu času zahájení, a tak získali poutníci dvě hodiny volného času. Ten byl využit k prohlídce nedalekého městečka Attigny, kde byl v roce 1918 ubytován 22. čs. střelecký pluk. Po malé ceremonii u pomníku padlým občanům města ve Velké válce, jsme se od přihlížejících obyvatel dozvěděli i důvod neúčasti francouzského prezidenta. Ve francouzských novinách se psalo, že je to reakce na odmítání přijímání migrantů do České republiky. Místní obyvatelé nám to ale nezazlívali, ba naopak sami vyjadřovali strach z přílivu migrantů do Francie. Prezident Macron, na rozdíl od své ženy, není mezi obyvatelstvem oblíbený. Následoval přejezd na náměstí T. G. Masaryka do Darney, kde je instalována pamětní deska připomínající návštěvu prezidenta Masaryka ve dnech 8–9. prosince 1918 ve městě. Ten se, již jako prezident nově vzniklé Československé republiky, zastavil ve městě při své cestě ze Spojených států do vlasti, aby navštívil své legionářské vojáky, kteří zde po bojích u Terronu a Chesters odpočívali a připravovali se na návrat do vlasti. Prezident vykonal přehlídku Československé brigády, pohovořil s dobrovolci a pokračoval v cestě přes Itálii do vlasti. Po položení věnce u pamětní desky jsme vyrazili k povinné prohlídce před ceremonií. Díky organizační práci a neustálému spojení s naším přidělencem obrany ve Francii plukovníkem Sejpkou, jsme měli více informací, než samotní organizátoři. Během lustrace a přesunu k památníku, jsme pak museli několikrát přes telefon využít jeho autoritu. Nakonec vše dobře dopadlo a s tradičním francouzským zmatkem a protichůdnými příkazy jsme mezi prvními přijeli na parkoviště pod pomníkem.

Po krátkém pěším přesunu pod rozvinutými prapory a se zpěvem pochodové písně jsme dorazili k pomníku. Upřesnili jsme si naše místa a se stoupající teplotou ovzduší nastalo čekání. Ke cti organizátorům je nutné dát postavení velkého stanu a dostatek láhví studené vody, která zmírňovala vysoké teploty. Nejprve dorazila čestná stráž slovenských ozbrojených sil a s malým zpožděním, způsobeným bezpečnostním uzavřením okolí města a cest z letiště, delegace ministerstva obrany ČR v čele s paní náměstkyní ministra JUDr. A. Netolickou. S ní též dorazil náš bratr předseda, váleční veteráni, biskup pražský Československé církve husitské David Tonzar, členové ČsOL a hoši v uniformách francouzských legií s kopií historického praporu 21. čs. střeleckého pluku, kteří doplnili naši čestnou stráž. To již byly všechny jednotky nastoupeny a mohly zaznít státních hymny, které přivítaly francouzského sborového generála Gillese Lilla, aby provedl přehlídku nastoupených jednotek. A opět čekání na celebrity nejvyšší. Teplota stále stoupala a záchranná služba transportovala první omdlené do stínu. Dorazila francouzská ministryně obrany Florence Parly a prefekt Voges Pierre Orly, ale čekalo se dál na delegaci našeho premiéra, který přilétal z jednání s francouzským prezidentem v Paříži. Konečně další série státních hymen přivítala nejvzácnější hosty – premiéra České republiky Andreje Babiše, a premiéra Slovenské republiky Petera Pellegriniho, kteří s francouzskou ministryní obrany provedli přehlídku jednotek. Přestože projevy nebyly překládány, musela záchranná služby opakovaně zasahovat. Dokonce i vojáci 1. pluku de Tirailleurs, kteří navazují na tradice alžírských střelců, na rozdíl od nás, jeden po druhém padali. Při kladení věnců uplatňovali Francouzi svůj způsob, při kterém přinesou „podavači“ kytice a celebrity je sami pokládají. Nebylo nám dovoleno využít nácviků studentů vojenské školy a ani čestné stráže AČR. Ke cti našeho předsedy musíme konstatovat, že se mu podařilo náš téměř dvoumetrový věnec úspěšně položit. Poté již nastoupily čestné stráž AČR a OS SR, aby Francouzům ukázaly excelentní pokládání věnců. Konečně státní hymny ukončily pietní akci a bylo možné krátce promluvit či se vyfotografovat s naším předsedou vlády a pozdravit našeho velvyslance ve Francii. Po odjezdu celebrit poslední série hymen vzdala čest odcházejícímu generálovi a následovala druhá část oslav.

Nejprve malý chladivý přípitek v nedalekém lyceu a poté slavnostní raut velvyslanců ČR a SR. V průběhu zahájení rautu předali zástupci ČsOL významným hostům malé dárky a pamětní mince vydané u příležitosti tohoto výročí. Po prohlídce česko-francouzského muzea jsme se rozloučili s „leteckou“ delegací a vyrazili do Epinalu, kde jsme byli ubytováni. Mezi našimi hotely bylo golfové hřiště, ale než první autobus dokončil nástup s vyhodnocením, předáním pamětních mincí a diplomu řidiči br. Jirkovi Blechovi, začali přicházet sestry a bratři z druhého autobusu. Nastala přátelská, ale mnohdy i vysoce odborná diskuze, předávání poznatků, hodnocení, poznávání nových sester a bratrů a slavnostní den tím byl důstojně zakončen.

Druhý den ráno vyrazily oba autobusy do Alsaska, abychom si připomenuli 100. výročí prvního bojového nasazení 21. čs, střeleckého pluku na frontě. Dle francouzských zvyklostí byl totiž pluk odeslán na klidnější úsek fronty v Alsasku, aby si vojáci postupně přivykli frontovému životu. Prapory 21. čs. střeleckého pluku obsadily poměrně klidný úsek zákopů v mírně pahorkatém a zalesněném terénu mezi vesnice Aspach-le-Haut a Kreuzwald u Michelbachu na úpatí Vogéz, kde se zpočátku bojová činnost omezovala na vysílání a střetávání průzkumných hlídek, přičemž občas docházelo k drobným šarvátkám. V noci z 12. na 13. srpna podnikli Němci po důkladné dělostřelecké přípravě útok na pozice II. praporu 21. čs. střeleckého pluku. Útok byl odražen, ale boje probíhaly i v následujících dnech. V noci z 19. na 20. srpna naopak provedlo 70 dobrovolníků pod velením poručíka Pána s podporou dělostřelectva a kulometů úspěšný výpad do německých pozic v Aspach-le-Bas a podařilo se jim bez vlastních ztrát získat dva zajatce. Němci odpovídali v následujících dnech pravidelným odstřelování československých zákopů a používali i plynové granáty. V září měl být 21. čs. střelecký pluk vystřídán 22. čs. střeleckým plukem, ale k tomu již nedošlo, neboť Československá střelecká brigáda byla odvelena z Alsaska do Champagně, kde byla zařazena do zálohy 5. francouzské armády, chystající se nastoupit k pokusu o průlom u Remeše. Během nasazení měl pluk 14 padlých a dalších 31 zemřelo na zranění či následky otravy plynem.

Francouzský vojenský hřbitov v Cernay, kde byli čs. legionáři pohřbeni, byl tedy cílem naší nedělní cesty. Ještě před tím, jsme vyjeli na vrchol Hartmannswillerkopf, kde se nachází francouzský vojenský hřbitov s památníkem připomínajícím boje na zdejších vrcholech v letech 1914–1916 a v minulém roce zde bylo odhaleno nové muzeum, které jsme si prohlédli. Pietního aktu v Cernay se s námi zúčastnil i zástupce místního starosty. Po obřadu jsme se rozloučili s plukovníkem Sejpkou a vyrazili do lesa Kreuzwald, kde lze ještě dnes nalézt zbytky francouzských zákopů, ve kterých v létě 1918 bojovali naši legionáři. Odtud vyrazil druhý autobus domů do Prahy, zatímco první pokračoval v putování. V nedalekém Mémorialu du Linge bylo k vidění nejenom pěkné vojenské muzeum, ale i dochované tři linie německých zákopů. Cestou do Colmaru, kde nás čekal nocleh, seznámil br. Michal Mojžíš poutníky s pamětihodnostmi tohoto alsaského města, a proto zorganizoval malou prohlídku. Po celodenním vedru to byla příjemná procházka mezi kanály a nespočtem fontán, které zdobí toto malebné historické město.

Pondělní den byl věnován blížícímu se 603. výročí upálení Mistra Jana Husi. Cestou do Kostnice jsme v autobuse nejprve promítli český historický film Jan Hus a poté nás sestra Jana Šmardová-Koulová krátce seznámila s jeho životem, dílem a odkazem. U pamětního kamene poblíž německo-švýcarské hranice proběhl náš poslední pietní akt včetně krátké bohoslužby celebrované sestrou farářkou Evou Mikuleckou. Br. Jiří Frýba nám poté přiblížil život a smrt mistra čtyř univerzit Jeronýma Pražského, kterého Kostnický koncil nechal na stejném místě upálit o rok později. Po velmi rychlé prohlídce historického centra, především „Husova“ domu a katedrály, ve kterém koncil v letech 1414–1918 probíhal, jsme se nalodili na trajekt, abychom přepluli Bodamské jezero. Ve Fridrichshafenu, ve kterém stavěl hrabě Zeppelin vzducholodě, jsme se ještě nakrátko zastavili v jejich muzeu, a pak již uháněli zpět do vlasti.

Národní pouť do Darney důstojně připomenula důležitý mezník v cestě za samostatným státem. Že byla opravdu „národní“ dokumentuje účast nejenom našich nejvyšších státních představitelů, ale i přítomnost občanů z různých koutů České a Slovenské republiky. Odhadem se sešlo v Darney přes 500 přihlížejících a v tom nejsou započteny vojenské jednotky a čestné stráže. Závěrem bych chtěl poděkovat přidělenci obrany ve Francii plukovníkovi Sejpkovi za přípravu a společnou koordinaci, Pavlu Filipkovi, Lence Kratochvílové, Marcele Ludvíkové a Jiřímu Charfreitagovi za pomoc při organizaci skupin, řidičům autobusů za bezpečný převoz, studentům střední vojenské školy za pomoc při pietních aktech, všem uniformovaným za nekonečné minuty a hodiny stání v obrovském vedru, zástupcům Církve československé husitské za duchovní doprovod a všem účastníkům Národní pouti za skvělé vystupování a reprezentaci ČsOL.

text: br. Milan Mojžíš

foto. br. Stanislav Pítr, br. Stanislav Švidek, br. Milan Mojžíš