Nový pomník Vítěz připomíná i české oběti občanské války v Chorvatsku
Československá obec legionářská uctila ve dnech 3.–5. srpna 2018 památku českých vojáků mírových sil OSN, kteří padli v misích UNPROFOR A UNCRO na území dnešního Chorvatska. K pomníkům připomínajícím jejich oběť položila delegace ČsOL věnce a navštívila místa, kde čeští vojáci v letech 1992–1996 sloužili.
Den vítězství je pro Chorvaty nejvýznamnějším státním svátkem. Připomíná operaci Bouře (Oluja), jenž byla rozhodující vojenskou operací ve válce za samostatnost. Oslavy již 23. výročí zahájilo v letošním roce odhalení nového pomníku padlým na Ljubovu a vyvrcholily v neděli 5. srpna 2018 v Kninu.
Během operace Bouře zemřelo v srpnu 1995 v regionu Gospič šedesát osm chorvatských vojáků a policistů. Obětí chorvatské ofenzivy se stali také dva čeští vojáci. Podporučík in memoriam Petr Valeš a podporučík in memoriam Luděk Zeman zahynuli 5. srpna 1995 na Tangu 23 Tromeda Repetitor při minometné palbě chorvatských jednotek.
Odhalení pomníku Vítěz
Nový pomník s názvem Vítěz (Pobjednik) osobně odhalila v sobotu 4. srpna 2018 chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovićová, která ve svém projevu připomněla čtyři české vojáky OSN, kteří v roce 1995 zemřeli v Chorvatsku. „Občanská válka nám umožnila zachovat a svobodně vyjadřovat svou národní i státní identitu a její hodnoty,“ zdůraznila prezidentka. Vedle politické reprezentace, vojáků a policistů se na Ljubovu sešlo mnoho chorvatských válečných veteránů. Věnec za českou stranu k pomníku položili bratři Bohumír Tomášek, Dalibor Míchal, Vojtěch Plesník, Aleš Vranovský, Jindřich Plescher a Viktor Šinkovec spolu s přidělencem obrany České republiky v Chorvatsku plukovníkem Karlem Nejedlým. Slavnostnímu ceremoniálu přihlíželo přes tisíc lidí.
Nachází na polovině cesty spojující města Korenica s Gospič (Google Maps 44°40’02.5″ N 15°34’06.6″E). Nahradil celkem devět pomníků a náhrobků, které byly po ukončení občanské války postaveny podél silnice blízko místa, kde dnes stojí „Vítěz“. Tři metry vysokou sochu vojáka, který symbolicky zvedá chorvatskou vlajku, vytvořil sochař Josip Cvrtila.
V Chorvatsku umírali i čeští vojáci
Na novém pomníku najdeme také jména čtyř českých vojáků modrých přileb, kteří zahynuli v roce 1995. Podporučík in memoriam Luděk Zeman a podporučík in memoriam Petr Valeš se 5. srpna stali objetí chorvatské minometné palby během operace Bouře. Četař Petr Hos, zahynul 21. března při dopravní nehodě v zatáčce přibližně kilometr od pomníku Vítěz. Dalším byl kapitán Jozef Palov, kterého v obci Podlapač zastřelil 25. března jiný český voják. Nedaleko města Udbina se nachází ještě jeden pomník. Připomíná místo, kde 13. ledna 1994 při dopravní nehodě zemřel podporučík in memoriam Václav Martínek. Stal se první českou obětí v misích na území bývalé Jugoslávie.
Chorvaté si velmi váží obětí občanské války. Svědčí o tom péče, s jakou se starají o hroby a pomníky. Výjimkou nejsou ani ty, které připomínají české vojáky. Na Ljubovu donedávna stály u silnice dva. Na jednom z nich byla dlouhá léta položena modrá přilba. Nikdo ji za celou tu dobu nepoškodil ani neukradl. Chorvatská strana vybudováním nového pomníku Vítěz, na kterém jsou vytesaná jména všech vojáků padlých v tomto regionu, postupně odstraňuje jednotlivé menší pomníčky. To se týká i těch českých. Desky připomínající padlé Čechy Valeše, Zemana a Hose, včetně již zmiňované modré přilby, byly převezeny do České republiky a jsou ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha.
Češi v mírových misích OSN na území Chorvatska
V letech 1992–1996 Česká a Slovenská federativní republika a následně Česká republika nasadila do Srbské Krajiny na území dnešního Chorvatska vojenský kontingent o velikosti praporu. Naši vojáci byli zařazeni do sestavy mírových sil OSN UNPROFOR (United Nations Protection Force) a od dubna 1995 do UNCRO (United Nations Confidence Restoration Operation in Croatia). V letech 1996–1998 působila v rámci mise UNTAES (United Nations Transitional Administration for Eastern Slavonia) polní chirurgická nemocnice. Nejprve v Zagrebu a poté v Klise. Češi vždy patřili k nejlépe hodnoceným jednotkám v prostoru operace.
První vlakové transporty československého praporu UNPROFOR odjely z jihočeského Velešína do chorvatského Karlovace v březnu 1992. Na karlovackém nádraží vojáci vyvagónovali a zamířili do prostoru nasazení v sektoru Jih. Velitelství praporu bylo dislokováno v kempu Borje nedaleko města Korenica (dříve Titova Korenica). Vojáci postupně přebírali jednotlivé prostory odpovědnosti, budovali základny, Tanga a Check Pointy. Tanga vyrostla především v zóně separace. Té se říkalo „Pink zóna“ podle růžové barvy, kterou byla vyznačena na mapách. V závislosti na bojových aktivitách znepřátelených stran se zóna separace měnila. To s sebou přinášelo i změnu rozmístění některých Tang.
Díky Čechům jsme naživu
Setkání našich válečných veteránů s místními obyvateli bývá velmi přátelské. Chorvaté i Srbové nezapomínají na to, jak jim Češi během občanské války pomáhali. „Díky Čechům jsme naživu,“ děkovala Mira Karakas z obce Breštane, kde měl český prapor pozorovatelské stanoviště. Emotivní bylo setkání br. Aleše Vranovského se sourozenci Manem a Boškem Šorakovými. Neviděli se dvacet šest let. „Vy jste živí, myslel jsem, že válku nepřežili,“ vítal se s nimi br. Aleš Vranovský, který v roce 1992 sloužil na Check Pointu Šijanov Klanac naproti statku Šorakových.
Jak dnes vypadají místa, kde sloužili Češi
Během čtyřdenní cesty do Chorvatska jsme, vedle pietních aktů, navštívili řadu míst spojených s působením českého praporu. Po čtvrt století některá z nich slouží svému účelu a některá jsou k nepoznání. Ze základny v Bjelopolje je penzion, na Klapavici byl po válce motorest, ale dnes už z něj zbyly jen ruiny. Mario, kde sídlila průzkumná rota, je opuštěné a stodola přes cestu už spadla.
V Bunići jsme „zagridovali“ polohu základny vedle kostela i starou školu, kam se později přesunula.
Podařilo se nám najít přesné místo základny Plitvički Ljeskovac. Ta byla známá uvítacím ceremoniálem, při kterém byl vhozen do náhonu každý, kdo sem poprvé přijel. Mokré lázni neunikl ani velitel praporu. Dnes je tohle místo opuštěné a postupně zarůstá lesem.
text a foto: br. Jindřich Plescher
