Připomínka 100. výročí přísahy čs. legií v Římě

Pokračování ze článku „Horké jaro osmnáctého roku v Itálii“ …Po nepřetržité noční jízdě, při které se střídali 3 řidiči, dorazil transportér ČsOL v úterý 22. května 2018 ráno do Sulmony. Zde jsme počkali na zpravodajskou skupinu ČT s doktorem Špánikem, abychom společně na místním hřbitově vzdali čest zde pochovaným rakousko-uherským zajatcům, kteří v místních zajateckých táborech zemřeli během svého zajetí. Stuhy u věnce urovnal br. Marcel Hoblík, jehož prastrýc Jindřich se v zajateckém táboře v Sulmoně přihlásil do čs. legií, ale ještě před svým zařazením do vojska, zemřel 21. září 1918 v táborové nemocnici. 

Následoval pietní akt s italskými přáteli v klášteře u pamětní desky, kterou zde instalovala ČsOL v loňském roce. Po krátké prohlídce kláštera, kde probíhá postupná rekonstrukce, jsme se přesunuli do města Avezzano. Také v tomto městě byl v průběhu první světové války velký zajatecký tábor, odkud odcházeli dobrovolníci do čs. legií. I zde vyjednal Jozef Špánik osazení pamětní desky, kterou vyrobila a přivezla Československá obec legionářská. Na radnici nás přivítal starosta města a krátce pohovořil o historii města, které bylo v roce 1915 zničeno silným zemětřesením, a na jehož obnově se podílelo mnoho zajatců. U pomníku, v místě bývalého tábora, jsme si společně s ním a se zástupci veteránských organizací připomenuli oběti války. V nedalekém parku byla odhalena námi přivezená pamětní deska. Velmi milé bylo setkání se snachou starosty, která pochází z České republiky. Nemohli jsme odmítnout její pozvání na italský oběd do restaurace, kterou se svým manželem provozuje. Po srdečném rozloučení jsme vyrazili do „věčného“ města, kde nás čekal zasloužený odpočinek.

Středa byla věnována vzpomínce na významnou osobnost našeho prvního i druhého odboje – Vladimíra Vaňka. Poté, co si Karel Rožánek přečetl jeho knihu Moje válečná odyssea, kterou v loňském roce vydala ČsOL v edici Paměti, byl rozhodnut natočit o něm reportáž. V době vypuknutí světové války pobýval Vladimír Vaněk v ruské Oděse a okamžitě vstoupil do formující se České družiny. V listopadu se dobrovolně přihlásil na tajnou rozvědku do Čech. Podařilo se mu dostat do Prahy, informovat domácí politické představitele o činnosti České družiny a následně v uniformě rakousko-uherského vojáka přejít přes frontu do Ruska. Byl povýšen, vyznamenán a v roce 1916 odjel do Londýna za profesorem Masarykem, který ho vyslal do Itálie zorganizovat československý odboj. Jako prvního vysvobodil z internace svého strýce, cukrovarníka z Ferrary Ing. Karla Veselého, který okamžitě v Římě zahájil propagační a organizační činnost. Vladimír Vaněk prováděl výzvědnou činnost pro carskou rozvědku a s jejím krytím a za její peníze navštěvoval vedoucí představitele čs. odboje ve Francii, Itálii a V. Británii a posléze působil v Tiskové kanceláři ČsNR ve Švýcarsku, kde získával pro spojence informace z domova. Po válce působil v diplomatických službách a během druhé světové války se zapojil do našeho odboje ve Švédsku a po vyhoštění ve Velké Británii. Na římském hřbitově Cimitero Acattolico proběhl 23. května pietní akt u hrobu Vladimíra Vaňka a Karla Veselého, kterého se zúčastnila jeho dcera Míra B. Vaněk-Schejbal se synem Martinem. Při následném natáčení jsme se od obou dozvěděli mnoho zajímavých informací o útěku V. Vaňka v roce 1948 do Itálie a jeho životě v emigraci.

Ve čtvrtek 24. května 2018 jsme si připomenuli 100. výročí přísahy čs. legií v Římě. Itálie v den třetího výročí vstupu do války veřejně deklarovala podporu československým legiím. Před monstrózním pomníkem sjednotitele Itálie krále Viktora Emanuela II. v Římě legionáři složili přísahu ČsNR a z rukou italského předsedy vlády V. E. Orlanda obdrželi bojový prapor. Prapor navrhl český malíř Oskar Brázda a vyšila ho jeho žena Amelie Posse-Brázdová. Později se stal praporem 34. čs. střeleckého pluku. Slavnost se setkala s velkým zájmem a podporou italské veřejnosti. Účastnil se jí též ministr zahraničí Sonnino a šest dalších italských ministrů, člen francouzské vlády, britský následník trůnu a mnoho dalších významných osobností. Triumfální úspěch u shromážděných davů římského publika měl projev člena Československé národní rady v Paříži Milana Rastislava Štefánika.

Po pietním aktu u pamětní desky M. R. Štefánika, která byla vzhledem k rekonstrukci objektu pojišťovny Generali umístěna ve vjezdu do budovy, byla zahájena česko-slovensko-italská historická konference. Na ní jsme se setkali nejen s italskými historiky, ale i s přáteli z Nádácie M. R. Štefánika ze Slovenska. Součástí konference bylo i předání pamětních medailí ČsOL za zásluhy o šíření legionářských tradic u příležitosti tohoto významného výročí velvyslankyni České republiky v Itálii PhDr. Haně Hubáčkové, velvyslanci Slovenské republiky v Itálii JUDr. Jánu Šothovi, Lubici Salvatové Baiocchi, Dott. Sergio Tazzerovi, Dott. Daniele Di Loreto a Dott. Walteru De Berardinis. Další účastníci konference obdrželi pamětní mince projektu Legie 100, které u příležitosti 100. výročí přísahy v Římě, ČsOL zhotovila. Po ukončení konference následovalo společenské setkání na střeše budovy pojišťovny s úchvatným pohledem na římské památky. To se již blížila 16. hodina a očekávaný slavnostní akt. Ještě před tím však do Říma dorazila delegace slovenského ministra obrany Petera Gajdoše. To se prostory průjezdu naplno zaplnily slovenskými politiky a vojáky a proběhla druhá ceremonie pokládání věnců u desky M. R. Štefánika i s účastí naší čestné stráže s kopií historického praporu čs. legií. Bylo velmi příjemné slyšet z úst ministra obrany SR, že československé legie patří mezi tři základní tradice slovenské armády. Z projevu předsedy branně-bezpečnostního výboru šlo lehce nabýt dojmu, že Slováci měli v čs. legiích v Itálii většinu. Vše opět zachránil ministr obrany, který jako jediný z celé slovenské delegace připomenul společné akce s ČsOL a pozval nás k závěrečnému focení u pamětní desky.

Nic již nebránilo k příchodu k pomníku Viktora Emanuela II. Na schodech stáli nastoupeni příslušníci italské čestné stráže a na plošině u Altare di Patria – oltáře vlasti s hrobem neznámého vojína, italská hudba, čestná jednotky italské armády, italští důstojníci s modrou šerpou a šavlí a slovenská delegace. Čestné a nepřehlédnutelné místo v první řadě zde měla i naše čestná stráž v uniformách italských legií s historickým praporem. Za vysokých teplot, na bílém schodišti a bílé plošině bez jakéhokoliv stínu proběhla pompézní italská ceremonie. Po schodech kráčeli s věnci dva příslušníci slovenské čestné stráže a dva členové ČsOL v historických uniformách. Za nimi pak velvyslankyně ČR Hana Hubáčková, ministr obrany SR Peter Gajdoš, velvyslanec SR Ján Šoth a italský NGŠ generál C. Graziano. Za nimi pak slovenský NGŠ genpor. D. Zmeko, velitel Říma gen. A. Biancafarina, vysocí italští důstojníci a za českou stranu rada velvyslanectví ČR Jozef Špánik a tajemník ČsOL kpt. v záloze Milan Mojžíš. Ceremonie byla pro každého z nás neopakovatelný slavnostní zážitek a důstojně připomenula 100. výročí pro nás tak významné události. Slavnostní kladení věnců bylo zakončeno večerkou.

Nastalo loučení, při kterém poděkovala paní velvyslankyně Československé obci legionářské za vzornou reprezentaci České republiky a za doprovod při ceremonii. Ujistili jsme se, že se nevidíme letos naposledy a že se ani ne za měsíc sejdeme v Coneglianu. 

text: br. Milan Mojžíš

foto: br. Milan Mojžíš, Archiv ČsOL