Slavnostní odhalení pamětní desky Josefa Vaňka v obci Dobšín

V sobotu 16. června byla péčí Jednoty ČsOL v Mladé Boleslavi a Obecního úřadu Dobšín odhalena pamětní deska místního rodáka a čs. legionáře, příslušníka samostatného Úderného praporu Josefa Vaňka. Josef Vaněk padl v týž den, před 100 lety u železniční stanice Kljukvenná východně od Krasnojarska.

Slavnostní odhalení zahájil průvod hasičů a legionářů s prapory obcí. Vlastní program započal dopoledne v 10.30 hod. přivítáním starostou obce Dobšín Jaroslavem Černým. Br. Tomáš Pilvousek následně představil v projevu život Josefa Vaňka i okolnosti jeho úmrtí. Další informace doplnila v následující zdravici kronikářka obce Lenka Mulačová. Vlastního odhalení se zhostili starosta obce Jaroslav Černý, br. plk. Josef Haisler a předseda mladoboleslavských legionářů Tomáš Pilvousek.

Následně byla symbolicky předána schránka se zeminou z bojiště od Kljukvenné (dnes město Ujar), kterou se podařilo zajistit ve spolupráci s TJ Sokola v Cerhenicích a která byla předána do rukou starosty obce.

Na vlastní ceremoniál odhalení pamětní desky navázali následně dobrovolní hasiči obce, kteří dalším programem oslavili již 110 let svého působení v obci.

A kdo byl vlastně Josef Vaněk?

Do života Josefa Vaňka, který se narodil v Dobšíně 24. listopadu 1893 v čp. 36, vstoupila válka. Nedobrovolně tak musel, proti vlastnímu svědomí, obléknout stejnokroj vojína rakousko-uherského pěšího pluku č. 74. Pod tíhou vlastního přesvědčení opustil rakouskou armádu v Haliči v únoru roku 1915 a přešel dobrovolně do ruského zajetí.

Jako sokol a fyzicky zdatný mladý muž byl v lednu roku 1918 přijat do formujícího se 1. čs. samostatného úderného praporu. Stal se tak příslušníkem elitního útvaru vojáků, kteří se nebojí nikoho a ničeho, ani smrti. Proto si i on mohl hrdě přišít na levé rameno svého stejnokroje symbol umrlčí lebky se zkříženými hnáty.

V květnu 1918, po tom, co byl čs. armádní sbor vtažen do víru kruté ruské občanské války a kdy si museli legionáři vybojovat cestu domů pod známým heslem „Vlastním pořádkem do Vladivostoku“, byl Úderný prapor nasazen v bojích s bolševickou rudou armádou na Sibiři, nedaleko města Krasnojarsk.

Dne 16. června zahájili úderníci útok na železniční stanici Kljukvennou. Tam, šest tisíc kilometrů daleko od své domoviny, padl ve smrtonosném dešti střel mezi mnohými i Josef Vaněk. Umíral statečně, smířen se svým osudem, v náručí svého přítele Josefa Štěpánka. Jeho poslední slova byla: „Pozdravuj všechny doma.“ Poslední myšlenky tak letěly za blízkými, do Dobšína i kraje Českého ráje.

Možná si klademe otázku, proč si vůbec onen příběh jednotlivce, který padl dávno před 100 lety připomínat. Osud Josefa Vaňka zapadá do příběhů hrstky výjimečných, kteří v průběhu celého 20. století skromně, obětavě z ryzí lásky k vlastnímu národu a zemi dokázali obětovat to nejcennější. My dnes, kdy máme to převeliké štěstí, že nemusíme bojovat za svá práva se zbraní v ruce, jsme povinni jejich příběh nezapomenout a vyprávět dalším. Pamětní deska, jak doufáme, bude trvalou připomínkou toho výjimečného vojáka, nejenom pro občany malebné obce Dobšín v Českém ráji.

text: br. Tomáš Pilvousek

foto: Karolina Leiblová, Archiv ČsOL