Vystoupení proti bolševikům a Rumburská vzpoura

V květnu letošního roku uplynulo 100 let od chvíle, kdy došlo k prvnímu ozbrojenému střetu československých legionářů s bolševiky. K tomu prvnímu došlo 25. května na stanici Marianovka západně od Omsku, kde rudé gardy ze zálohy zaútočily na vlak legionářů. V Irkutsku byl 26. května zákeřně přepaden vlak 2. čs. dělostřelecké brigády a o den později došlo ve Zlatoustu k napadení vlaku s neozbrojeným štábem 1. čs. střeleckého pluku. 

Tyto události společně se zachyceným telegramem Trockého chápali legionáři jako faktické vyhlášení války ze strany bolševiků. Proto okamžitě na rozkaz svých velitelů přešli do protiútoku a boje se rozhořely po celé délce magistrály od Penzy až po Irkutsk. Československý sbor byl ale rozdělen do šesti, navzájem izolovaných, skupin (Penzenské, Čeljabinské, Novonikolajevské, Mariinské, Nižněudinské a Vladivostocké), z nichž pouze Penzenskou skupinu tvořily dosud neodzbrojené čs. jednotky. Vojáci jednotlivých transportů se ale pokusům bolševiků o rozformování ubránili, obsadili železniční stanice, ve kterých stály jejich transporty, ozbrojili se v obsazených skladech a začali se probíjet ke spojení s ostatními skupinami.

Toto ozbrojené střetnutí tak po třech měsících bojů vyústilo do ovládnutí tisíců kilometrů sibiřské magistrály od Volhy po Tichý oceán vojáky Čs. armádního sboru. Nehledě na územní zisk bylo ale hlavním úspěchem Čechoslováků zablokování 500 000 až 1 000 000 rakouských, maďarských a německých zajatců v ruských zajateckých táborech na Sibiři a v Kazachstánu. Spolu s příchodem americké armády do Francie to byl rozhodující moment, kterým se poměr sil v první světové válce definitivně změnil ve prospěch Dohody. Obrovský výkon československého sboru v Rusku umožnil další fázi mezinárodního uznání práva na vytvoření samostatného čs. státu. Francouzská vláda 29. června uznala nároky československého národa na samostatný stát a Československou národní radu za základ budoucí československé vlády. K uznání se záhy připojila Velká Británie, Spojené státy americké a další země. 

A právě bojová rekonstrukce přepadení ve Zlatoustu se stala součástí připomínky rumburské vzpoury, která se odehrávala ve stejné době o 3 500 km západněji. Legiovlak, který se stal ústřední částí celé ukázky, přijel do Rumburku již v pondělí 14. května, tak aby mohl být od 15. května přístupný celkem 4 000 návštěvníkům z řad veřejnosti i školním exkurzím. Samotná bojová ukázka pak byla svedena v sobotu 19. května v dopoledních hodinách na louce nedaleko vrchu Dymník. Několik desítek uniformovaných vojáků z celé České republiky, dva obrněné automobily, jedno historického osobního vozidlo, dělo a několik kulometů pak dotvářely obraz podobný tomu z roku 1918. Strhující ukázka bojů Čechoslováků s bolševiky vygradovala po 40 minutách bojů, kdy legionáři přemohli útočníky a na soupravě Legiovlaku se přesunuli zpět na nádraží v Rumburku, kde pokračovala výstava Legiovlaku. Program oslav 100. výročí rumburské vzpoury však zdaleka nekončil. Následoval bohatý kulturní program, který byl zahájen ve 14 hod. průvodem dobových vojáků rakousko-uherské a československé armády a dále pokračoval pietním aktem u pomníku Nepokořený, scénickou ukázkou samotné vzpoury, a hudebním vystoupením různých formací. Celý program byl zakončen až v 21.30 hod., ale v té době již byl Legiovlak i se svou posádkou a bratry z Československé obce legionářské v Novém Boru.

Právě zde pokračovaly v neděli 20. května připomínky rumburských událostí. Hned dopoledne byla za účasti představitelů měst Nový Bor a Rumburk a celé řady spolků zahájena výstava našeho vlaku. Po předání ocenění těm, kteří se významnou měrou zasloužili o důstojné připomenutí vojenské vzpoury na severu Čech, již následoval průvod uniformovaných legionářů a představitelů veřejného života tohoto regionu. Cesta vedla přes Smetanovy sady, kde byla pro veřejnost připravena ukázka legionářského ležení s komentovanou ukázkou výcviku vojáků. Průvod se po několika minutách vydal na lesní hřbitov, do míst, kde bylo popraveno sedm vůdců rumburské vzpoury. Na místě proběhl pietní akt, který již pomalu značil blížící se konec celých vzpomínkových dnů. Samotný závěr však přišel až dvě hodiny po poledni, kdy byl péčí předsedy Jednoty ČsOL v Novém Boru br. Josefa Doškáře odhalen památník Tomáše Garrigue Masaryka. Stalo se tak před novoborskou základní školou U Lesa, která byla vždy pevně spjatá s životem české menšiny v tomto příhraničním městě.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci vzpomínkových dnů. Především pak Městu Rumburk a Nový Bor, členům mnoha jednot Československé obce legionářské, ale také uniformovaným vojákům všech armád, bez jejichž účasti by byla celá připomínka jen těžko uvěřitelná.

text: br. Jiří Charfreitag

foto: Viktor Fiker, MÚ Nový Bor