Zaplatili daň nejvyšší

V pondělí 28. května jsme uctili památku Václava Stehlíka, jehož rodina byla vyvražděna za ukrývání československých parašutistů vyslaných z Velké Británie. Vzpomínkový akt se konal u bývalého domu rodiny Stehlíkových v Rokycanech. 

V roce 1942, byl proveden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Následovalo vyhlášení výjimečného stavu a represe, které postihly mnoho obyvatel českých zemí. Smutným vyvrcholením bylo vyhlazení obce Lidice. Zprávu o prvním rozsudku stanného soudu vydala ČTK 28. května, večer ji hlásil pražský rozhlas a následující den vyšla ve všech novinách: „Rozsudkem stanného soudu v Praze ze dne 28. 5. 1942 byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením: Václav Stehlík, jeho manželka Růžena Stehlíková, synové Václav a František, dcera Josefina provd. Marešková a zeť František Mareška, narozený v Kryrech, vesměs bytem v Rokycanech.“ Všichni jmenovaní byli popraveni 28. května 1942 na střelnici v Plzni Lobzích a stali se tak jedněmi z prvních obětí nacistického běsnění po vyhlášení výjimečného stavu.

I když je jisté, že adresu Václava Stehlíka obdrželi již v Anglii i parašutiské skupiny Anthropoid Jan Kubiš a Jozef Gabčík, není s jistotou prokázáno, že se právě oni u Stehlíkových ukrývali. Historické prameny se v tomto ohledu různí – některé tvrdí, že ano (např. kniha „Anthropoid“, nakladatelství Akademia, 2016), ale oproti tomu v dopisech Dr. Zdeňka Čápa se píše, že sice ošetřoval zraněné parašutisty u Stehlíků, ale žádného z nich nepovažoval za Gabčíka nebo Kubiše. Podle dalších pramenů se ve stejné době v okolí Rokycan pohybovali i Adolf Opálka a Karel Čurda (skupina Out Distance) a měli to být oni, kdo našli úkryt u Václava Stehlíka. Karel Hofman došel porovnáním dostupných pramenů a svědeckých výpovědí dosud žijících pamětníků k závěru, že s největší pravděpodobností se jednalo o parašutisty Vojtěcha Lukaštíka (skupina Intransitive) a Ludvíka Cupala (skupina Tin), kteří u Stehlíků přespali začátkem května, protože vzhledem k rodinným poměrům Stehlíkových by se delší nebo opakovaný pobyt parašutistů u nich neutajil. Všechny historické prameny i literatura však mluví o tom, že Stehlíkovi byli v podstatě první úkryt parašutistů po seskoku.

I když se nám možná nikdy nepodaří s jistotou určit jména parašutistů, které Václav Stehlík ve svém domě ukrýval, nic to nezmění na faktu, že v roce 1942 parašutisté u rodiny Stehlíkových byli a za poskytnutou pomoc zaplatila rodina Stehlíkových tím nejcennějším – svými životy. Jejich oběť připomíná pamětní deska z roku 1946 na domě čp. 319 v dnešní Stehlíkově ulici v Rokycanech, kde rodina žila.

Vzpomínkový akt pořádala rokycanská jednota Československé obce legionářské spolu s Českým svazem bojovníků za svobodu – ZO Rokycany a Městem Rokycany.

text a foto: br. Miroslav Kaufner

historické podklady: RNDr. Mgr. Miroslava Šandová, ČSBS – ZO Rokycany