Ústředí Československé obce legionářské vydalo v rámci projektu Legie 100 před koncem roku 2019 pokračování edice legionářských pamětí i první legionářký román. 

Cukrář vojákem

Na konci října tohoto roku vyšel desátý deník z edice Pamětí čs. obce legionářské. Tentokrát se jedná o deník přerovského cukráře Miloše Suma (1896-1966). Ten do víru Velké války vstoupil v létě 1915 v řadách olomouckého zeměbraneckého pěšího pluku č. 13 a o rok později padl do ruského zajetí. Hrabě Józef Potocki si jej jako vyučeného cukráře vybral do kuchyně svého sídla v Antoninách, ale v červenci 1917 vstoupil Miloš Sum dobrovolně do čs. vojska. Byl zařazen k novému 7. čs. střeleckému pluku „Tatranskému“, se kterým prodělal tvrdé boje s bolševiky v roce 1918. Jeho deník však zachycuje zejména roky 1919 a 1920, tedy ostrahu Transsibiřské magistrály a návrat domů přes Kanadu, přičemž nějaký čas strávil i v známém táboře Valcartier.

13. červen 1920. Neděle večer. Valcartier. Celou noc jsme jeli, aniž bychom věděli kam, po které trati, až ráno blížili jsme se ke Québecu, ale těsně před městem odbočili jsme a ocitáme se v jakémsi ležení. Skoro celý den jsme nejedli a hladoví odpoledne po 3 km pochodu docházíme do našeho zatímního stanoviště. Opravdového „stanoviště“ – stanového města. Jsme po devíti lidech v „palatkách“ a ještě dosti pohodlně jsme se zařídili. Nehledě na únavu a hlad, každý pere prádlo, myje, koupá se. Nastává ruch a poprvé v Kanadě můžeš se nenuceně projít, jak ti libo. Do města máme asi 17 mil. Zde jsme v takové samotě v lesích a lukách, nikde nevidíš civilního občana, jen angličtí rekruti a my. Co však hlavní, na kuchyni vaří naši kuchaři. Tedy není to tak zlé, jak jsem si to představoval. 

14. Pondělí večer. Valcartier. Zdá se, že zde uvázneme delší dobu. Čas utíká pomalu, zábavy je však dosti. I Angličané nám k ní přispívají. Jakási jejich rotní hudba skládající se asi z osmi bubeníků a osmi pikolistů, nám uspořádala koncert. Mimo toho jsou všichni ozbrojeni trubkami, polnicemi a hudba jejich je tak typická, našemu uchu nezvyklá. Slunce praží nesnesitelně a my se opalujeme. Nadávání je dosti. Zítra má býti „zaňatí“! Peníze nejsou, jídla málo a cesta domů jakoby se ztratila. Chystáme se zde na delší pobyt, což nás činí nervózními. Doma všichni čekají, práce tam tak mnoho a ty zde zahálíš a „děláš vopičky“ s vintovkou. Opravdu, život k zoufání. 

15. Úterý, pod stany, večer. Dnes bylo zaňatí, ale potkalo se u některých rot s nezdarem. U nás šla asi 1/3, ostatní odepřeli. Rotný toto přijal za zcela oprávněné, neřekl nikomu ani slova, jen hlásil dále, jaká je nálada u nás. Můžeme psát domů, ba dokonce i porto udali, ale o penězích na ně ani zmínky. Jak rád bych napsal domů a mnoho by toho bylo, ale bohužel nemohu. Psal bych o poměrech, které se tak mnoho změnily od našeho odjezdu z Ruska, jaké zklamání nám bylo v cestu vrženo, všecky naděje a iluze, které jsme si představovali o příjezdu domů, co radostí a štěstí nás čeká v kruhu rodných. A nyní – vše se zhroutilo, vše je pohřbeno.

Autor ve svém díle zachycuje tvrdý život na Sibiři, konflikty s vojenským i politickým vedením, stesk po domově, ale i život obyčejných Rusů a dalších národů dalekého východu. Miloš Sum byl kulturně činný, podílel se na vydávání ilustrovaného časopisu, v plukovním divadle vystupoval jako hlavní představitel ženských rolí a často a rád maloval. Téměř 150 jeho dobových kreseb tak deník doprovází. Po návratu domů se vrátil ke svému povolání, během druhé světové války se zapojil do svého 2. odboje. Němci byl vězněn. A mimochodem, Cukrárnu Sum, založenou jeho otcem roku 1900, najdete v Přerově dodnes.

Návrat

Ve stejné době vydala ČsOL i další zajímavou novinku zcela odlišného rázu – legionářský román Návrat. Ten zachycuje těžké období let 1918-1919, kdy mladé Československo svádělo boj o podobu svých hranic a to zejména na Slovensku, kde došlo ke krvavé válce s Maďarskou republikou rad. Ta je zde zachycena očima italských legionářů. Prostřednictvím hlavních hrdinů se však podíváme i do srbské armády, navštívíme Rusko během bolševické revoluce či zaskočíme mezi ruskou emigraci v Paříži. Nechybí však ani vzpomínky na válečné lásky a poválečná shledání, některá radostná, některá smutná. Pronikneme také do tehdejšího společenského života a zjistíme, že ač od popisovaných událostí uplynulo již 100 let, jsou některé, ale také řada autorových zamyšlení a postřehů, aktuální i dnes.

Autorem díla je Jeronym Holeček (1891-1941), který byl do první světové války odveden v březnu 1915 a v červnu 1916 padl do ruského zajetí. V říjnu 1916 vstoupil v Oděse do srbské armády, se kterou v létě 1917 odjel na soluňskou frontu. Na jaře 1918 byl poslán k čs. vojsku ve Francii a odtud na podzim téhož roku do Itálie. S 35. čs. střeleckým plukem se vrátil domů a podílel se na zajištění Slovenska, během bojů s Maďarskou republikou rad na jaře 1919 projevil odvahu a velitelské schopnosti a byl vyznamenán Čs. válečným křížem. Do roku 1925 sloužil v čs. armádě, dosáhl hodnosti major generálního štábu, a poté až do smrti pracoval jako novinář, redaktor a spisovatel. Také román Návrat má strastiplný osud. Jeho první díl vyšel poprvé v roce 1933. Pokračování byla sice k vydání připravena, zamezila tomu ale německá okupace a poté komunistický převrat. Román tak poprvé vychází kompletní.

Obě představované knihy jsou k dostání v běžných knihkupectvích, na Legiovlaku a v Muzeu československých legií v Sokolské 33, Praha 2.

text: Michal Rak