Pietní akt obětem holocaustu ve Valašském Meziříčí

U příležitosti mezinárodního dne obětem holocaustu se rozhodli členové Jednoty ČsOL ve Valašském Meziříčí uspořádat v neděli 27. ledna 2019 pietní akt. Vzpomínkový akt se konal na místě bývalé synagogy na Vodní ulici ve Valašském Meziříčí a navštívilo ho přes 60 návštěvníků v širokém věkovém spektru. Místní památník holocaustu nesoucí 150 jmen zavražděných židovských občanů vznikl roku 2004. Letos poprvé tuto akci pořádala naše jednota ve spolupráci s řadou místních institucí.

Na úvod návštěvníci uslyšeli tóny písně Ha – Tikva a úvodní slovo předsedy jednoty br. Milana Pilmajera. Po něm promluvili další významní hosté. Vzpomínkovou akci zaštítil velvyslanec státu Izrael J. E. Daniel Meron. Mezi oběti patřila i rodina Rosenfeldů, jejíž tragický osud zmapovala naše jednota za spolupráce s Památníkem obětem holocaustu Terezín. Osudy této rodiny nám ukazují, jak se velké, učebnicové dějiny prolínají s rodinnou a lokální historií. Bohužel právě na příběhu této židovské rodiny o to jasněji vidíme tragédii lidské nenávisti a zášti. 

Roku 1877 přišla do Valašského Meziříčí rodina Rosenfeldů, jejichž obživou byla výroba likérů a zejména provoz restaurace na Vsetínské ulici. Rodina Julia Rosenfelda a jeho ženy Heleny byla požehnána velkým počtem dětí, jimž jejich rodiče umožnili získat kvalitní vzdělání. Šlo o rodinu nábožensky vlažnou.

Nejstarší syn Rudolf se narodil dne 4. května 1893. Studoval na místním gymnáziu, které úspěšně absolvoval r. 1913 a poté zahájil studium práv ve Vídni. Po vypuknutí první světové války sloužil u 25. domobraneckého pěšího pluku, v jehož řadách 6. června 1916 padl do zajetí u města Lucku. Do ruské legie byl zařazen dne 22. února 1920 jako pracovník intendanční roty. Po návratu do vlasti zahájil studia na Právnické fakultě UK, která úspěšně zakončil r. 1926 jako doktor práv. V meziválečném období pracoval jako soudní rada krajského soudu v Moravské Ostravě. Kvůli svému původu byl po vzniku protektorátu nucen opustit své zaměstnání a odešel do Hranic na Moravě. Poté byl v červnu 1942 deportován do Terezína. O půl roku později byl 1. února 1943 společně se svým bratrem Richardem zařazen do transportu do Osvětimi, kde byli oba zavražděni.

Druhorozený Richard přišel na svět 26. července 1894, navštěvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde úspěšně maturoval roku 1914. Poté během velké války sloužil u 3. pěšího pluku, který byl nasazen do bojů proti Italům, kteří jej 19. srpna 1917 zajali u města Selo. V říjnu 1918 si podal přihlášku do čs. legií a byl zařazen do jednoho z domobraneckých praporů. Po návratu do vlasti zahájil stejně jako jeho bratr studia práv na UK, která zakončil v roce 1925. Ve 30. letech působil jako soudce okresního soudu v Místku. Za protektorátu žil v Praze, odkud byl v srpnu 1942 odeslán do Terezína. Společně se svým starším bratrem Rudolfem nalezl smrt v osvětimské továrně na smrt.

Osudy dalších sourozenců:

Max

Narozen 13. června 1900 ve Valašském Meziříčí. Vystudoval hospodářskou školu a po smrti svého otce Julia převzal v roce 1934 hostinec a palírnu ve Vsetínské ulici, podnik však sám neprovozoval, ale pronajímal za roční nájem 9 000 korun. Po zavedení rasového zákonodárství byla dne 1. července 1940 koncese Maxu Rosenfeldovi zrušena. Max Rosenfeld zemřel v září 1942 ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec.

Waldemar

Narodil se 23. prosince 1901 ve Valašském Meziříčí, navštěvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, které absolvoval r. 1921. Později vystudoval medicínu a působil jako lékař v Ostravě. S postupující persekucí po okupaci musel odejít a 30. srpna 1939 se přihlásil k pobytu u svého bratra Maxe. Zemřel v pobočce pankrácké policejní věznice gestapa na Karlově náměstí (Karlsplatz – Polizeigefängnis) 6. prosince 1942.

Jolanta

Narodila se 26. července 1910 ve Valašském Meziříčí. Ve svých 24 letech se provdala do Ostravy za JUDr. Adolfa Gränznera, který po válce působil jako okresní soudce v Bystřici pod Hostýnem. Jako jediná z rodiny přežila holocaust.

Dagmar Rosenfeldová

Narodila se 8. října 1912. Na počátku okupace žila ve společné domácnosti se svým bratrem Maxem. Oba sourozenci přibyli v září 1942 do Terezína a téhož měsíce pokračovali do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec, kde zahynuli.

text: br. Milan Pilmajer, br. Michal Šlerka

foto: Jiří Fojtík