Pocta válečným veteránům v Ostravě

Den válečných veteránů je v Ostravě každoročně připomínán v režii Krajského vojenského velitelství Ostrava u Památníku osvobození Rudou armádou v Komenského sadech. Protiepidemická opatření však tomuto tradičnímu veřejnému setkání zabránila. Úctu všem, kdo bojovali, trpěli a umírali za naši svobodu a bezpečí, proto členové Jednoty Československé obce legionářské Ostrava 1 vzdali individuálně – položením kytic a zapálením svící nad hroby účastníků prvního a druhého odboje, nebo u některého z mnoha pomníků padlým ve světových válkách v Ostravě a okolí. Tichou vzpomínku jsme věnovali také stému výročí návratu československých legionářů kolem světa do vlasti. 

Mnoho jejich spolubojovníků a spojenců však takové štěstí nemělo a svou zemi již nikdy nespatřilo. Členové jednoty v čele s br. předsedou Martinem Lokajem proto navštívili hřbitov v ostravské městské části Vítkovice. Zde, daleko od domova, spočívají stovky italských vojáků, válečných zajatců, jejichž životy vyhasly na Ostravsku v letech Velké války. Zajatí Italové se na Ostravsku ocitli coby náhrada za místní železárenské dělníky a horníky, kteří museli narukovat. V polovině roku 1916 jich pracovalo jen ve Vítkovicích na patnáct stovek, většinou jako pomocná síla v provozech vysokých pecí, ve strojírnách, na dolech nebo při stavbě železnice. Mnoho z nich postupně podlehlo vyčerpání a nemocem, z nichž nejkrutější daň si vybrala cholera, řádící mezi zajatci v průběhu roku 1918.

Již v listopadu 1917 italští zajatci vztyčili svým nešťastným druhům na vítkovickém hřbitově pomník v podobě náhrobního kamene osázeného železným křížem. Ten nakonec nezůstal jediným. Po válce se díky úzkým obchodním stykům s Itálií rozhodlo ředitelství Vítkovického horního a hutního těžířstva vybudovat na vlastní náklady výstavnější pietní místo. K jeho slavnostnímu vysvěcení došlo roku 1927. Tento nový pomník tvoří tři dórské sloupy na kamenném podstavci, na němž je vytesán latinský nápis IN SIGNO ROMANAE FORTITUDINIS MORTUI RESURGUNT („Ve znamení římské statečnosti zemřelí opět povstanou“).

Jen o několik desítek metrů dále se nad pohřebištěm se tyčí skulptura vojáka rakousko-uherské armády v životní velikosti, jenž drží v náručí umírajícího druha – dílo sochaře Františka Juráně, odhalené roku 1931. Teskné sousoší střeží ostatky více jak patnácti stovek zemřelých vojáků, z valné části válečných zajatců různých národností, jejichž životy vyhasly v některém ze zajateckých lágrů či špitálů na Ostravsku.

Pietní návštěvu vítkovického hřbitova jsme završili u kamenného lva, symbolu české a dříve československé státnosti, jenž stojí na čestném místě coby věčná připomínka všech našich padlých a umučených v obou světových válkách.

Čest jejich památce!

text a foto: br. Martin Lokaj