Rekonstrukce bitvy u Lipjag (1918-2020)

Projekt Legie 100, který jsme realizovali od roku 2014, nebyl jen Legiovlak, putovní výstavy, nebo přednášky a pietní akty, ale také rekonstrukce historických bitev, kterých jsme v uplynulých let uspořádali celkem devět. Po rekonstrukci bojů v Karpatech, v Haliči, u Arrasu, u Zborova, Zlatoustu či Hronské Dúbravy se tou poslední stala rekonstrukce slavného střetní našich legionářů s bolševiky u Lipjag. 

Lipjagy byla předposlední železniční stanice před Samarou, jedno z důležitých center Povolží. V této fázi bojů, které probíhaly od května roku 1918, se bojovalo zejména o železnici. Toho si byli bolševici vědomi, a tak si vyhlédli návrší na východ od samotné železniční stanice Lipjagy, v těsném sousedství železniční trati. Z tohoto návrší mohli ovládat okolí a silně ho opevnili, zbudovali zde síť zákopů a předem přesně zastřelili svá děla do okolí tohoto návrší. Na straně bolševiků stáli elitní lotyšští střelci a internacionalisti. Teprve po bitvě bylo zjištěno, že na straně bolševiků bylo na 4 000 mužů, měli 14 děl a 180 kulometů. Proti bolševikům v tomto sražení stálo 1 600 čs. vojáků s 5 děly a 20 kulomety. Jednalo se především o vojáky 4. pluku a dále 1. pluku, 1. záložního pluku, I. ženijní roty a hrstku dělostřelců z 1. dělostřelecké brigády. Zatímco se bolševici chystali odčinit porážku z Penzy, ani čs. vojáci nezaháleli. Bylo provedeno množství rozvědek, a to i v civilním oděvu, do Samary a jejího okolí. Velitel skupiny por. Stanislav Čeček měl tedy představu o záměrech nepřítele. Ten chtěl vázat hlavní československé síly a obchvatem je zahnat do močálů na severu. Vývoj situace byl ale úplně opačný.

Dne 4. června 1918 několik minut po půlnoci vyrazila obchvatná skupina pod velením por. Jana Gayera a z jihu obešla pozici nepřítele. Jejím úkolem bylo zejména odříznout nepřítele od Samary, nedovolit mu uniknout a zabránit přísunu posil. Stejného dne ve tři hodiny ráno vyrazila hlavní skupina po železnici směrem k opevněnému návrší. Samotné boje začaly ráno o půl šesté, a trvaly až do poledne. Bitva nebyla jednoduchá. Legionáři byli několikrát doslova přibiti palbou k zemi a nemohli se hnout z místa. Situaci řešil na hlavním úseku improvizovaný obrněný vlak Orlík, u obchvatné skupiny velitel dělostřelců ruský por. A. A. Choljavin, který v rozhodující fázi zavezl dvě děla rovnou do přední linie a tím zlomil odpor nepřítele. V závěrečné fázi bojů byl pak v čele svých mužů vážně raněn por. Jan Gayer, který na následky tohoto zranění o několik hodin později zemřel. Důležitá byla i malá skupinka prap. Petříka ze 4. pluku, která přerušila telegrafní vedení, koleje na Samaru a obsadila nádraží.

Celkem v této bitvě padlo na československé straně 26 mužů a 86 jich bylo raněno. Ze 4 000 bolševiků, kteří stáli na druhé straně, pak bylo na 1 500 zabito a více něž 300 jich utonulo v močálech. Přibližně 1 800 bolševiků pak bylo zajato a jen 150 překonalo močály, čímž unikli zajetí. Čechoslováci u Lipjag slavně zvítězili. Po dalším boji obsadila čs. vojska dne 8. června 1918 Samaru. Dobytím Samary fakticky skončila idea postupného ústupu do Vladivostoku. Tím, že v Samaře vznikla protibolševická vláda a zárodky ruské armády, vystoupila před čs. vojsky nová idea – obnovit východní frontu a tím pomoci spojencům na frontě západní. Nutno říci, že bolševici byli právem vnímáni jako spojenci Německa a Rakousko-Uherska. Současně tato nově utvořená frontová linie zadržela na Sibiři velké množství válečných zajatců, kteří již nemohli zasáhnout na západní frontě. Oprávněnost této myšlenky dokazuje též to, že právě tehdy, v létě 1918 následovala vlna uznání Československé národní rady v Paříži od velmocí jako oprávněné představitelky čs. národa a čs. legií jako plnohodnotného spojeného vojska.

Samotnou rekonstrukci jsme již na začátku roku naplánovali na samotný konec letních prázdnin, takže do relativně krátkého časového období, kdy bylo možné nakonec takovouto akci v současné nelehké době zrealizovat. Jako bojiště byla tentokrát zvolena obchodní zóna na okraji Hradce Králové, kterou prochází zřídka využívaná železniční trať, bez které by se rekonstrukce této bitvy nedala provést. A proč právě v Hradci? Toto město se totiž v roce 1920 stalo místem, ve kterém byl po celou první republiku dislokován 4. pěší pluk, právě ten pluk, na jehož bedrech byl boj u Lipjag v roce 1918. I proto byl v centru města v roce 1937 odhalen a v roce 2018 obnoven památník padlým tohoto pluku, na němž mezi 209 padlými bylo vytesáno i 25 jmen těch, kteří skončili svou pouť za osvobozením u Lipjag. A právě u pomníku začala v neděli 30. srpna vzpomínka na naše padlé. Samotná ukázka byla pro širokou veřejnost naplánována od 14 hodin, kdy se naše zraky upíraly především k obloze. Naštěstí nás katastrofické počasí, které bylo na neděli avizováno, nezastihlo a zřejmě i proto byla divácká návštěvnost více než uspokojivá. Tribuna, která vznikla na místní komunikaci, se brzy zaplnila a diváci tak mohli shlédnout rekonstrukci boje, do které se zapojilo přes 100 stejnokrojovaných vojáků, civilistů, zdravotních sester, ale také parní lokomotiva s vozy Legiovlaku, dvě střelbyschopná děla Putilov 76,2 mm a obrněný automobil Austin. Aplaus obecenstva, který zahrnul po střetnutí účastníky ukázky, jasně naznačil, že s podáním bojového střetnutí byli návštěvníci spokojeni.

Mně na tomto místě nezbývá než velice poděkovat všem bratrům a přátelům, kteří se na realizaci samotné ukázky podíleli a především pak Jednotě ČsOL v Hradci králové a jmenovitě pak bratrům Ondřeji Oskaru Dusovi a Petru Čížkovi za jejich pomoc při zajištění celé akce.

text: br. Jiří Charfreitag

foto: ses. Kateřina Adamusová, ses. Marcela Volfová