Výročí smrti pobožného střelce

V té Praze, kde je smrt už každodenním hostem, 
zní štěkot výstřelů v šeru za Prašným mostem, 
kapitán Morávek střílí za své dva druhy, 
je první jarní den, rok čtyřicátý druhý. 

Těmito slovy písně „Když v Praze v první jarní den naposled zasněží“ zvěčnil letos zesnulý skladatel Jan Vyčítal památku jednoho z nejznámějších příslušníků československého protinacistického odboje – štábního kapitána Václava Morávka. Ten padl v boji s přesilou německých gestapáků v sedm hodin večer 21. března 1942 poblíž křižovatky zvané Prašný most v pražských Dejvicích. 

Václav Morávek byl posledním členem skupiny tzv. Tří králů, která byla součástí odbojové organizace bývalých vojáků nazvané Obrana národa, který se štěstím a odvahou vyhnul několika pokusům gestapa o jeho zatčení. Když byl zatčen jeho společník Václav Řehák, patrně se jej pokusil osvobodit a došlo na přestřelku. Gestapáci se později pokoušeli zamaskovat svou chybu a uvést, že se Morávek v bezvýchodné situaci zastřelil sám, dle posledních zjištění však skutečně zemřel na zásahy svých pronásledovatelů.

Kvůli zákazu veřejných akcí s ohledem na zamezení šíření nemoci COVID-19 nemohlo být letošní 78. výročí Morávkovi hrdinské smrti připomenuto oficiálním pietním aktem. Ten se koná u pomníku v Morávkově parku, který vznikl po výstavbě tunelového komplexu Blanka, kdy došlo k přemístění původního pomníku z místa odbojářovi smrti. Členové Československé obce legionářské se rozhodli výročí připomenout koronaviru navzdory. Sestra Marcela Ludvíková tak u pomníku položila kytici se stuhou ČsOL a zapálila svíčku. Je jistě potěšující, že nebyla jediná, neboť se u pomníku nacházelo více svíček a další čerstvá květina. Je to důkazem, že lidé na památku Václav Morávka nezapomínají a i v dnešní době omezení si najdou čas k uctění našeho odboje. Děkujeme.

text a foto: br. Petr Tolar