Vzpomínka na Karpatsko-dukelskou operaci a Karla Klapálka

Šestý říjen je významným dnem československých dějin. Dne 6. října 1944 překročili vojáci 1. československého armádního sboru v SSSR hranice polsko-slovenské hranice a zahájili osvobozování Československé republiky od německé okupace. Po dlouhých letech bojů v zahraničí tak Čechoslováci vkročili na domácí půdu. Došlo k tomu během Karpatsko-dukelské operace Rudé armády v Dukelském průsmyku. 

Dukelské bojiště znamenalo bojový křest pro nově utvořenou 3. samostatnou brigádu 1. čs. armádního sboru v SSSR pod velením brigádního generála Karla Klapálka. Důstojník československé armády a bývalý ruský legionář, který prošel boji první světové války a boji s bolševiky během ruské občanské války, se do protiněmeckého odboje zapojil již krátce po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939. V českobudějovické Obraně národa působil do května 1940, kdy musel před gestapem odejít do zahraničí. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko došel do francouzské Sýrie. Po kapitulace Francie v červnu 1940 však musel i se skupinou dalších československých dobrovolníků přejít hranice do Palestiny, kde se ihned stal jednou z nejdůležitějších osobností československého odboje na Středním Východě. Po utvoření 11. československé pěšího praporu – Východního se stal podplukovník Klapálek jeho velitelem. Prapor vedl během nasazení v Sýrii a Egyptě i během dvojité obrany libyjského přístavu Tobrúk (podruhé jako pluk). V roce 1942 byl pěší prapor přetransformován na protiletadlový pluk a Karel Klapálek povýšen na plukovníka. Po skončení válečných operací v severní Africe v roce 1943 se i se svými muži dostal do Velké Británie. Na vlastní žádost byl odeslán k posílení důstojnického sboru československých jednotek působících na východní frontě. Od září 1944 byl v hodnosti brigádního generála pověřen velením bojově nevyzrálé 3. samostatné brigády – složené převážně z volyňských Čechů s velkým odhodláním, ale nedostatečným vojenským výcvikem – která během postupu k Dukelskému průsmyku zaznamenala velké ztráty v boji u Machnówky a Wrocanky. Během dalšího postupu, již po vlastním československém území, se Klapálkova brigáda účastnila krvavých bojů o Liptovský Mikuláš. Na začátku dubna 1945 nahradil Karel Klapálek Ludvíka Svobodu ve funkci velitele 1. československé armádního sboru v SSSR. Pod jeho velením sbor přešel na Moravu a zúčastnil se osvobozování moravských města a obcí. Po válce byl v roce 1946 povýšen do hodnosti armádního generála. Jako jeden z nejvyšších představitelů československé armády se společně s generály Ludvíkem Svobodou a Bohumilem Bočkem podílel na neutralizaci armády, čímž napomohl komunistickému puči v únoru 1948. Tentýž rok se stal členem KSČ a dle svých možností se snažil pomáhat perzekuovaným spolubojovníkům z let druhé světové války, kteří se stali pro nový režim nepohodlnými. Mezi roky 1952 až 1956 byl vězněn ve Valdicích, rehabilitován byl až v roce 1968. Armádní generál Karel Klapálek zemřel v roce 1984 a byl pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

Organizační tajemník Ústředí Československé obce legionářské br. Jiří Filip položil v úterý 6. října 2020, v den 76. výročí překročení Dukelského průsmyku československými vojáky, kytici na hrob armádního generála Karla Klapálka, který se aktivně účastnil velením československých jednotek během Karpatsko-dukelské operace. Probíhající druhá vlna pandemie nemoci COVID-19 neumožnila uspořádání tradičního setkání válečných veteránů a vojenské i laické veřejnosti, kterým je toto výročí každoročně připomínáno, a jehož součástí je i každoroční návštěva Klapálkova hrobu a uctění jeho památky. Zástupce pražského Ústředí ČsOL tak alespoň touto cestou vzdal čest legionáři, odbojáři a jedné z nejvýznamnějších vojenských osobností našich dějin.

text a foto: br. Petr Tolar