Vzpomínka na Mikuláše Končického
Členové jednoty Československé obce legionářské Ostrava 1 uctili nad hrobem na vítkovickém hřbitově památku svého čestného předsedy br. genpor. v. v. Mikuláše Končického (1925-2015). Stalo se tak v předvečer pátého výročí úmrtí tohoto výjimečného muže, účastníka našeho zahraničního odboje v letech II. světové války, příslušníka 1. československé samostatné tankové brigády a jednoho z osvoboditelů Ostravy – města, kde symbolicky nalezl svou životní lásku a posléze také domov.
Mikuláš Končický se narodil do rodiny českých krajanů na někdejší polské Volyni, kde zažil tragické období sovětské i německé okupace. Když se karty obrátily a na Volyň se vrátili rudoarmějci, přihlásil se v březnu 1944 do československého zahraničního vojska s cílem pomoci osvobodit nikdy nespatřenou vlast svých předků. „Když jsem předstoupil před odvodní komisi, velitel tankové roty Richard Tesařík mě poplácal po holých zádech a zavelel – k tankistům,“ vzpomínal po letech s hrdostí. Nedlouho poté se již jako velitel tankové čety zúčastnil dukelské, jaselská a konečně také ostravské operace. „Boje byly těžké a nebezpečné. Ale úkol byl jasný a musel být splněn. K Ostravě jsme se probojovali metr po metru. Lidé nás vítali s nadšením a láskou.“ A tehdy potkalo Mikuláše Končického v osvobozeném městě osudové štěstí. „K mému stroji totiž přiběhla dívka. Zvolala na mne ‚nazdar!‘ a dost ji překvapilo, že jsem jí odpověděl česky. Chtěla mne stůj co stůj ukázat rodině jakožto prvního československého vojáka. Sešli jsme tedy do sklepa, krátce si popovídali a já ji pak sdělil, že se pro ni po válce vrátím. Svůj slib jsem dodržel – tak jsem si vlastně ‚vybojoval‘ svoji celoživotní lásku a brzy též manželku.“
Po válce se Mikuláš Končický rozhodl zůstat v Československu a pokračovat ve službě u armády, kde platil za uznávaného odborníka tankové techniky. Jeho znalosti a pedagogické schopnosti pak nalezly uplatnění ve vojenském školství. Naposledy zastával funkci vedoucího katedry tankové a automobilní na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Za své politické postoje v roce 1968, kdy se ostře vymezil proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, však byl postupně suspendován na nižší funkce a posléze propuštěn. V 70. letech tak přesídlil do Ostravy, kde až do důchodu pracoval ve stavebnictví.
Morální rehabilitace se Mikuláš Končický dočkal až po pádu komunistického režimu. Aktivně se zapojil do činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu, jehož městský výbor v Ostravě od roku 1992 coby předseda vedl. Zároveň se angažoval také v obnově Československé obce legionářské, přičemž v letech 2002-2015 stál v čele její místní jednoty Ostrava 1. Byl neúnavným popularizátorem tradic prvního i druhého odboje a až do vysokého věku veřejně přednášel a besedoval se školní mládeží, které imponoval svým vystupováním a poutavým projevem. Těžištěm jeho veřejných aktivit byla přirozeně ostravská operace. Po mnoho let neodmyslitelně patřil k předním řečníkům na všech vzpomínkových a pietních akcích připomínajících události, hrdiny a oběti osvobozovacích bojů jara 1945 na dnešním česko-polském pomezí.
Jako výraz uznání a díku za účast na osvobození mu v roce 2008 udělilo město Ostrava čestné občanství. O tři léta později obdržel za své válečné zásluhy z rukou prezidenta republiky Řád Bílého lva II. třídy, který doplnil již tak úctyhodnou sbírku vyznamenání, mezi kterými nechyběly tři Válečné kříže 1939, Medaile Za chrabrost před nepřítelem a mnohé další československé i zahraniční dekorace. Určitým zadostiučiněním za normalizační propuštění z armády pro něj pak bylo povýšení do generálské hodnosti, kterého se dočkal roku 2014.
Mikuláš Končický zemřel v roce 70. výročí vítězství nad nacismem. V dubnu se i přes chřadnoucí zdraví ještě zúčastnil oslav osvobození Ostravy. Naposled vydechl 13. prosince 2015 v nedožitých 91 letech. Poslední rozloučení se všemi vojenskými poctami se konalo v obřadní síni krematoria na Ústředním hřbitově ve Slezské Ostravě. Nad rakví zemřelého se tehdy v poctě naposledy sklonil prapor 1. československé samostatné tankové brigády, pod nímž Mikuláš Končický v letech druhé světové války bojoval, a jehož čestnou stráž v dobových stejnokrojích tvořili pokračovatelé v generálově snaze o zachování historické paměti – mladí členové Československé obce legionářské. Ostatky Mikuláše Končického posléze spočinuly po boku jeho milované manželky a syna v urnovém háji na hřbitově v Ostravě-Vítkovicích.
Jednota Československé obce legionářské Ostrava 1 svého čestného předsedu připomíná i mimo životní či válečná výročí. Jeho památce je věnován střelecký a turistický memoriál „genpor. Mikuláše Končického“, pořádaný jednotou každoročně již od roku 2016.
text a foto: br. Martin Lokaj
