Několik zastavení u pomníků Pražského povstání na Praze 8 a 9

Ve středu 5. května 2021 si český národ připomíná 76. výročí začátku celonárodního povstání proti německým okupantům na sklonku druhé světové války. Jednalo se o vyvrcholení snah domácího odboje o osvobození vlasti, které bylo načasováno dle postupu osvobozeneckých armád. Největším bojovým vystoupením Čechů bylo ve dnech 5. až 9. května 1945 Pražské povstání. K mnoha bojům, ale i německým válečným zločinům, došlo na území Prahy 8 a Prahy 9. Členové Československé obce legionářské navštívili několik pietních míst, která tyto události připomínají. 

Věta rozhlasového hlasatele Zdeňka Mančala „Je sechs hodin…“ uvedla do pohybu pražské obyvatelstvo, které již den předtím začalo strhávat německé nápisy, odmítat německé peníze a připravovat zakázané československé vlajky. Do čela spoře ozbrojených povstaleckých oddílů se postavil bývalý ruský legionář generál Karel Kutlvašr. Sílu dodávalo pražským povstalcům vysílání českého rozhlasu. Během první divoké noci, z 5. na 6. května 1945, vyrostlo ve městě na 1 600 barikád. Pražští barikádníci, i díky pomoci Ruské osvobozenecké armády a obrovské pomoci povstalců z okolních obcí, dokázali odolat náporům silně ozbrojených německých bojových skupin, které se snažily potlačit revoluci. Ve své zuřivosti se oddíly esesáků dopustily i mnoha vražd a ukrutností na neozbrojeném civilním obyvatelstvu. Přesto se Němcům nepodařilo povstání udolat a tak raději odpoledne 8. května 1945 dojednali se zástupci České národní rady, politického orgánu povstání, dohodu o volném odchodu z Prahy do amerického zajetí. Přesto ještě umírali další lidé. Až ráno 9. května 1945 dojeli na tancích do Prahy vojáci sovětské Rudé armády, kteří pak společně s českými povstalci vyčistili poslední německá hnízda odporu ve městě. I když se ještě druhého dne bojovalo na jižních okrajích Prahy, jednalo se o dovršení osvobození hlavního města a konec Pražského povstání, kterému za oběť padlo téměř tři tisíce povstalců.

Zaměstnanci Ústředí ČsOL, ses. Marcela Tolarová a br. Petr Tolar, obešli v den 76. výročí vypuknutí Pražského povstání několik pietních míst spojených s koncem války na Praze 8 a Praze 9. Kobylisy, Slovanka, Střížkov, Ďáblice, Libeň i Balabenka a Vysočany se mezi 5. a 9. květnem 1945 staly dějištěm mnoha tragických událostí, ale i aktů hrdinství, na které nesmíme zapomínat.

Pietní cesta začala u jednoho ze symbolů obrany Prahy před náporem Němců od severu – u Mostu Barikádníků. Předchůdcem dnešního mostu byl Trojský most, který se zapsal do historie cyklem povídek spisovatele Jana Drdy „Němá barikáda“ a stejnojmenným filmem režiséra Otakara Vávry z roku 1948. U severní paty mostu, přes Povltavskou ulici směrem od řeky, se před vstupem do budovy ČVUT nachází pomník věnovaný památce bojovníků pražských barikád se skulpturou truchlící ženy a padlého barikádníka od Josefa Malejovského, u kterého ses. Tolarová položila kytici. 

Další zastávkou byl první ze tří navštívených pomníků, který připomíná příjezd sovětské Rudé armády do Prahy. Tyto identické pomníky byly v Praze instalovány v roce 1948 u hlavních příjezdových cest, kterými sovětské tanky vstupovaly do města. Prvním z těchto pomníků byl ten, který se nachází u ulice Čimická na okraji Čimického háje. Druhý takový pomník navštívili členové ČsOL v Horňátecké ulici v Kobylisích. Tento se nachází v oploceném areálu kobyliského hřbitova, v oddělení čestného pohřebiště českých povstalců. Ještě před položením květiny k sovětskému pomníku, uctila ses. Tolarová památku zde pochovaných žen a mužů, kteří položili životy v květnové revoluci. Deska tyčící se mezi jednotlivými náhrobky nese důležité poselství: „Z takových obětí roste tvá svoboda! Pamatuj!“. Věčným spánkem zde spí: Tomáš Juráš (zavražděn 7. května 1945), Adolf Zapletal (padl 7. května 1945), František Kadaš (padl 7. května), Jan Kubricht (padl 6. května 1945), Vilém Haas (padl 6. května 1945), Josef Zeman (padl 6. května 1945), Josef Provazník (padl 7. května 1945), Marie Popelková (zavražděna 7. května 1945), Věra Popelková (zavražděna 7. května 1945), Antonín Vojtěch (padl 9. května 1945), Antonín Mestek (zastřelen 7. května 1945), Václav Mareš (padl 7. května 1945), Rudolf Štefan (ubit 7. května 1945), Václav Pilík (padl 5. května 1945), František Hájek (padl 7. května 1945), František Nový (padl 9. května 1945), Josef Kotěšovský (popraven 7. května 1945), Antonín Toušek (popraven 7. května 1945), Oldřich Heyla (ubit 7. května 1945), František Náprstek (padl 7. května 1945), Oldřich Houska (padl 7. května 1945), Jan Pelech (padl 7. května 1945), Radovan Loužecký (padl 7. května 1945) a jeden neznámý.

Následující zastávkou byl malý pomník na okraji Ďáblického háje. K pomníku je nejsnazší přístup od autobusové zastávky Vozovna Kobylisy, je nutno přejít ulici Žernosecká a následně ujít několik stovek metrů po turistické pěšině. Do kamene pomníku je vytesáno pět jmen mužů z Čakovic, účastníků Pražského povstání, kteří jeli 7. května 1945 do Ďáblického háje zlikvidovat německé kulometné hnízdo. Zemřelými povstalci byli Antonín Kymr, Karel Ouhrabka, František Petřík, Josef Vojáček a Josef Zámiš.

Šestá zastávka se nacházela jen o kousek dále po Žernosecké ulici, před budovou základní školy. Pomník ze světlého kamene s vytesanou polskou orlicí připomíná podíl polské Druhé armády na osvobození severních Čech a účast polských vojáků na Pražské operaci Rudé armády. Jednotky polské armády pod velením generála Karola Świrczewského dosáhly 11. května 1945 prostoru mezi Ďáblicemi a Čakovicemi, čímž zakončily bojovou cestu polských vojsk v rámci osvobozování Československa.

K další zastávce bylo potřeba dojet k ďáblickému hřbitovu, ovšem nikoli k tomu známému hřbitovu vystavěnému v kubistickém stylu, ale ke starému hřbitovu bývalé samostatné obce Ďáblice. Tomuto místu se také říká „malý ďáblický hřbitov“ a nachází se na křižovatce ulic Ďáblická a K Lomu. Před vstupní bránou se nachází další pomník věnovaný příjezdu Rudé armády do Prahy – třetí a poslední, který oba členové ČsOL v rámci své výpravy navštívili.

Osmé zastavení cesty po pietních místech spojených s Pražským povstáním bylo v ulici Na Dílcích. Před domem čp. 20 se nachází pomník se jmény obětí druhé světové války ze čtvrti Slovanka. Většina zde uvedených jmen je spojena s povstaleckými boji a násilnostmi německé armády v májových dnech roku 1945.

Podobným pomníkem byl i další navštívený, tentokrát v parku Václavka na křižovatce ulic K Šafránce, Litoměřická a Na Pokraji. Na krásně upraveném místě, kde si hrálo několik veselých dětí, by kdokoliv mohl tento jednoduchý pomník snadno přehlédnout. Na kamenné stéle, dole zúžené, se nachází kamenná destička s již zanikajícím nápisem: „Na paměť obětí 2. světové války, politických vězňů, revolučních bojovníků a padlých při náletu, kteří obětovali své životy za osvobození vlasti.“

Dalším cílem se stal pomník umístěný ve svahu naproti domu čp. 6 v ulici Františka Kadlece. Pomník složený z několika kamenných kvádrů s plastikou českého lva nese jména patnácti Čechů, kteří zemřeli během bojů v okolí. Jedná se o Františka Nováka, Čestmíra Tunkla, Josefa Turka, Karla Schaffelhofera, Jaroslava Kučeru, Antonína Jandu, Josefa Kácla, Jarmilu Friedrichovou, Františka Malíka, Antonína Touška, Josefa Švába, Jana Bendu, Jana Vortnera, Ferdinanda Hůlka a Vladimíra Žitného.

Na blízké Zenklově ulici pokračovalo putování po pietních místech Pražského povstání k domům čp. 220 a čp. 181. Na obou domech se nacházejí pamětní desky, které připomínají oběti vraždění civilistů německými vojáky 7. května 1945. Esesmani vnikali do domů podél Zenklovy ulice a nalezené obyvatele buď stříleli, nebo hnali před vlastní obrněnou technikou jako živé štíty. První pamětní deska, se známým motivem přísahající ruky a nápisem „Věrni zůstaneme“, se nachází na rohovém domě a je viditelná z Okrouhlické ulice. Deska obsahuje tato jména: Karel Hruška, Bedřich Bukovský, Václav Jindra, Marie Popelková, Ferdinand Knobloch, Věra Popelková, Václav Žďárský, Josef Řešátko a Zdeněk Žďárský. Druhá pamětní deska připomíná Josefa Hampla, Františka Hampla st. a Františka Hampla ml., Jiřího Horáka a Tomáše Juráše. Obsahuje také silný epitaf: „Jsou rosou která zavlažuje, jsou daní která zavazuje.“ Dalšího komentáře netřeba.

Další kroky členů ČsOL vedly Zenklovou ulicí směrem na Palmovku a dále na Balabenku. Na náměstí Na Balabence se v parku před základní školou nachází pomník čtveřici povstalců – policejního strážmistra Ferdinanda Vajsara, policejního strážmistra Vincence Čermáka, Josefa Vimmera a Aloise Vodičky – kteří byli přepadeni německými vojáky z německého vlaku stojícího na viaduktu. Ses. Tolarová položila k jejich pomníku kytici růží, aby se na jejich památku nezapomnělo.

Ve stínu víceúčelové haly O2 Arena se nachází pomník věnovaný obětem druhé světové války a květnového povstání z řad zaměstnanců libeňského závodu Českomoravských strojíren. K desce, která nese jména obětí povstání, položil br. Tolar malou kytici, právě pod plastiku, která je alegorickým znázorněním boje povstalců 5. května 1945.

Poslední zastávkou byl malý pomník u řeky Rokytka. Cesta k němu vede ulicí Za Lidovým domem, až na její konec, kde přechází do cestičky podél břehu řeky. Pomníček upomíná na devatenáctiletého Ladislava Hindla, který během květnových bojů padl 7. května 1945 právě v těchto místech. Br. Tolar zde zapálil svíčku.

Pražské povstání bylo vyvrcholením práce domácího odboje a mělo by být pravidelně důstojně připomínáno širokou veřejností. Boje pražských barikádníků o hlavní město byly vykoupeny mnohým utrpením a zasluhují si, abychom je vedli ve veliké vážnosti. Tak to cítí členové ČsOL a budou dělat vše proto, aby památka na oběti květnové revoluce neupadla v zapomnění. S úctou a tichou vzpomínkou by měli tato pietní místa navštěvovat všichni obyvatelé Prahy a nejen oni. Závěrem je třeba ocenit přístup městských částí Praha 7, Praha 8 a Praha 9, které nechaly u většiny navštívených pomníků a pamětních desek umístit věnec, či se postaraly o důstojné zvelebení okolí.

text: br. Petr Tolar

foto: ses. Marcela Tolarová, br. Petr Tolar