Ostravský hold padlým rudoarmějcům
V pátek 30. dubna vzdali členové Jednoty Československé obce legionářské Ostrava 1 čest osvoboditelům, kteří položili před 76 lety život v krutých bojích závěrečné fáze Ostravské operace. Podobně jako v loňském roce mohla být vzhledem k protiepidemickým opatřením připomínka událostí a obětí jara 1945 v našem kraji realizována pouze komorním způsobem, bez větší účasti členstva či veřejnosti. Ani tato omezení nás však neodradila od vykonání další části naší tradiční poutě po památných místech, kde na sklonku 2. světové války tekla krev za svobodu Československa, a kde spočívají muži a ženy, jež ji po tisících prolévali.
Psal se 15. duben 1945, když 38. armáda pod vedením genplk. K. S. Moskalenka, s níž postupovala také 1. československá samostatná tanková brigáda, udeřila v úzkém šestikilometrovém pásmu mezi Rohoven a Krzanowicemi na německá postavení a vstoupila na území okupovaného Československa. Prorazila obranné linie nepřítele a zastavila se až večer u Bolatic, Albertovce a Štepánkovic. Po vytvoření předmostí na pravém břehu řeky Opavy u Kravař dne 18. dubna stálo 38. armádě v cestě někdejší československé pohraniční opevnění z konce 30. let. To se ale mezi Kravařemi a Štítinou podařilo přes zarputilý německý odpor překonat. Moskalenkovi vojáci se tehdy odpoutali od 60. armády, která jim nyní kryla týl útokem na Opavu. Dokončením obchvatu u Štítiny zbývalo k okraji Ostravy sotva 20 km. Na rudoarmějce i Čechoslováky ale čekalo ještě 10 dnů krvavých bojů. Vojska 38. armády byla nucena dobývat každou vesnici. Skoro dva dny bojovala o Mokré Lazce. Nepřítel spoléhal také na částečně dokončenou předválečnou tvrz u Smolkova. Pět objektů, propojených podzemními chodbami, však bylo Sověty ostřelováno jen krátce. Rudoarmějci se ale raději dobře opevněnému vrchu vyhnuli a pokračovali přes Hrabyni. Nikdo tehdy netušil, že boje o poslední strategickou výšinu budou s obrovskými ztrátami trvat týden.
Hlavní úder na Moravskou Ostravu, zahájený 26. dubna, vedl přes Háj ve Slezsku, Velkou Polom, Krásné Pole a Porubu směrem k Odře. Němci soustředili několik tisíc vojáků u nádraží ve Svinově s cílem probít se z hrozícího obklíčení. Zoufalý protiútok byl ale odražen. Dne 29. dubna už byla situace pro německé obránce bezvýchodná. Nedostávalo se jim střeliva, pohonných hmot, ani proviantu. Vzhledem k hrozícímu odříznutí celé ostravsko-karvinské oblasti upadala morálka a přibývalo dezercí. Ostravský průmysl však pracoval pro hroutící se říši do poslední chvíle. I díky tomu jej Němci patrně nestačili při ústupu zničit. Ušetřen byl také Sověty, kteří omezili letecké útoky a dělostřelbu na taktické cíle.
Poslední překážkou 38. armády na přístupu k Ostravě zůstával tok řeky Odry. Ten 30. dubna přebrodily československé tanky v místě zvaném „U Korýtka“ mezi Zábřehem a Výškovicemi. Městem postupovaly bojovým průzkumem přes Vítkovice dále do centra. Prvosledové jednotky 38. a ze severu také 1. gardové armády překračovaly řeku na dalších místech upravenými brody, na ženisty postavených pontonech i přes provizorně opravený most u Landeku. Z levého břehu od Koblova po Hošťálkovice vstupovali přes Mariánské Hory do dalších čtvrtí bez většího odporu. Sověti osvobodili většinu dnešní Ostravy ještě během 30. dubna – v den, kdy Adolf Hitler spáchal sebevraždu a nad Berlínem zavlála rudá vlajka.
Ostravská operace, trvající celých 57 dnů, skončila 5. května 1945. O život během dní přišlo na 25 000 rudoarmějců. Jen na území dnešní Ostravy jich padlo více jak tisíc. Právě jim jsme letos chtěli vzdát 30. dubna hold položením květinových darů, vojenskými poctami a tichou vzpomínkou nad hroby a u pomníků, které jsou smutným mementem válečných hrůz. Na cestu jsme se vydali na historické technice, symbolicky oblečeni do stejnokrojů, ve kterých před 76 lety vojáci Rudé i československé armády bojovali.
Naší první zastávkou bylo vojenské pohřebiště na Ostravské ulici v Hlučíně, kde ve dvou masových hrobech a pod více jak stovkou náhrobků spočívají ostatky tří tisíc padlých rudoarmějců, jež zde byly po válce soustředěny z širokého okolí. Prapor jednoty Československé obce legionářské Ostrava 1 se následně k poctě sklonil u památníků v Háji ve Slezsku, Mokrých Lazcích a Štítině. Ve stopách 38. armády jsme následně navštívili Národní památník 2. světové války v Hrabyni, v jehož útrobách se nachází symbolické pohřebiště, které na věčnou paměť uchovává 13 000 jmen padlých sovětských a československých vojáků a také umučených a zabitých obyvatel severní Moravy a Slezska. Odtud jsme pokračovali k pomníkům v obcích Velké Polomi, Vřesině, městských obvodech Ostravy Porubě, Svinově, Mariánských Horách a Ostravě-Jih. Poslední zastávkou nám přirozeně bylo místo, které je středobodem každoročních oslav osvobození na Ostravsku – památník Rudé armády v moravsko-ostravských Komenského sadech, jenž je zároveň mauzoleem pro 668 uren s popelem rudoarmějců i Čechoslováků, kteří položili své životy v osvobozovacích bojích. V jediném dni jsme jen stěží mohli navštívit byť jen ty nejvýznamnější místa, které připomínají hrdiny a oběti dramatických událostí dubna 1945. Nešlo však o poslední cestu, kterou jednota u příležitosti 76. výročí osvobození a vítězství nad nacistickým Německem vykonala.
text a foto: br. Martin Lokaj
