Osvobození Valašskokloboucka

První květnové dny strávila Jednota Československé obce legionářské Valašské Klobouky v pietním duchu. Za krásného počasí lemovaného vůní jara a květem rozkvetlých stromů i luk se nesly tiché vzpomínky na oběti a padlé osvoboditele našeho regionu. Před 76 lety byl bývalý soudní okres Valašské Klobouky osvobozen Rumunskou královskou armádou, která postupovala ze Slovenska na Moravu jako součást vojsk 2. ukrajinského frontu sovětské Rudé armády. 

Osvobození Moravy probíhalo v rámci Bratislavsko-brněnské operace pod velením maršála R. J. Malinovského. Do útočné formace 2. ukrajinského frontu byly zpočátku zapojeny dvě sovětské a dvě rumunské pozemní armády, 2. tankový pluk rumunské armády, jedna sovětská letecká armáda a také rumunský letecký sbor. Účinnou leteckou podporu pozemním vojskům 2. ukrajinského frontu poskytovaly stíhací, bitevní a bombardovací divize 5. gardové letecké armády pod velením generálplukovníka letectva S. K. Gorjunova. Rumunské letectvo nasadilo do bojů letecký sbor v počtu 3 633 mužů pod velením generála eskadry Traiana Burduloiu. Z piešťanského letiště podporoval rumunský letecký sbor svá pozemní vojska v bojích severozápadně od Bílých Karpat, v prostoru Luhačovic, Vizovic, Zlína, Olomouce, Kojetína. Dne 1. května byl sestřelen jeden z jejich letounů nedaleko od Luhačovic.

Proti útočícím jednotkám na moravsko-slovenské hranici stály síly 8. německé armády v počtu přes 160 000 mužů jako součást skupiny armád „Střed“ pod velením maršála Ferdinanda Schörnera. Jeho hlavní stan byl umístěn ve východočeských lázních Velichovky. Maršál Schörner měl stále ještě k dispozici mohutnou armádu čítající přes 900 000 mužů, odhodlaných vzdorovat až do úplného konce, chtěl získat co nejvíce času a probojovat si cestu na západ Čech do amerického zajetí. Fanatismus nacistů a jejich bezmezná krutost si ještě na samém konci války, 19. dubna, vybrala krutou daň vypálením Ploštiny, 23. dubna Prlova, 2. května Vařákových pasek a povražděním jejich obyvatel. Nemůže být zapomenuta ani bestiální poprava 12 mladých slovenských chlapců a jednoho ruského partyzána 22. dubna 1945 v Březině u Valašských Klobouk.

Severovýchodní část současného Zlínského kraje – oblast Vsetínska a Velkých Karlovic – spadala do operačního prostoru 4. ukrajinského frontu pod velením armádního generála A. I. Jeremenka. Do jeho podřízenosti patřil Československý armádní sbor v SSSR, jemuž velel generál Karel Klapálek. Po těžkých bojích před Žilinou, u Strečna, se našim vojákům podařilo 30. dubna dosáhnout hlavními silami rozvodněného Váhu. V noci na 1. května se začaly jednotky sboru přepravovat na jeho západní břeh u Velké Bytče. Bezprostředně následoval útok na pohoří Javorníky, které nepřítel od léta 1944 opevňoval a zajišťoval četnými opěrnými body. K večeru 2. května 3. a 1. čs. brigáda narazily pod hřebeny Javorníků na velice houževnatý odpor. Postup 4. čs. brigády byl snazší, z chodu prolomila nepřátelskou obranu a jako první pronikla 2. května na území Moravy. Ještě odpoledne toho dne sestoupila 4. brigáda u osady Bařiny do údolí a zablokovala provoz nepřátelského týlu na železnici a silnici ke Vsetínu. Hlavní síly sboru dokončily 3. května likvidaci nepřítele na Javorníkách, osvobozen byl i důležitý komunikační uzel – Ústí u Vsetína. V likvidaci roztroušených nepřátelských jednotek pokračoval sbor i 4. května a účinně pomohl občanům Vsetína dokončit povstání proti okupantům. Od rána příštího dne začalo intenzivní pronásledování nepřítele. Po ose Vsetín, Ratiboř, Hošťálková až k Bystřici pod Hostýnem postupovala 4. brigáda, jižněji od ní v prvním sledu 1. brigáda a ve druhém sledu za ní 3. brigáda ve směru Liptál, Neubuz, Hrobice, Rusava, Lukov a Velíková. Čs. sbor dostal rozkaz 7. května útočit z prostoru Hulína podél železnice a silnice na Přerov a Olomouc. Předvoj 3. brigády však narazil u osady Břest na úpornou nepřátelskou obranu, kterou se nepodařilo z chodu zdolat. Za této situace byl směr dalšího postupu změněn od Hulína na severozápad k Prostějovu. Konec války zastihl jednotky Čs. armádního sboru u Pivína.

Levé křídlo Československého armádního sboru chránila od jihu 4. rumunská královská armáda, jejíž velitel, sborový generál Nicolae Dascalescu, měl na počátku bojů na území tehdejšího Československa k dispozici 116 432 mužů. Celkový počet rumunských vojáků působících v roce 1945 na československém území dosáhl takřka 250 tisíc osob. Rumuni osvobodili přes 1 700 československých obcí včetně 31 měst. Ztráty rumunského vojska byly obrovské – 33 241 padlých a nezvěstných a 33 254 zraněných.

4. armáda generála Nicolae Dascalesca se skládala z těchto útvarů:

2. armádní sbor pod velením divizního generála Costina Ionasca po zdolání Bílých Karpat útočil ve směru Záhorovice– Bojkovice– Zádveřice– Slušovice– Hulín.

6. armádní sbor pod velením divizního generála Gheorgheho Stavresca postupoval na Moravu ve směru Ilava – Horní Lideč. 

3. pěší divize se stavem 6 155 mužů pod velením brigádního generála Iona Tanasesca bojovala nejdříve v prostoru Uherský Brod a Nivnice, potom Lhotka – Kelníky – Bohuslavice u Zlína – Zlín – Louky – Mysločovice. 

6. pěší divize se stavem 5 512 mužů pod velením brigádního generála Iona Dimulesca postupovala přes Lopeník – Vyškovec – Bystřici pod Lopeníkem – Luhačovice – Horní Lhotu – Zádveřice – Bílovice – Jarošov.

 9. pěší divize se stavem 6 643 mužů pod velením brigádního generála Iona Stanculesca bojovala ve směru Strání– Korytná– Popovice– Karlovice– Sazovice– Hulín. 

11. pěší divize se stavem 6 902 mužů pod velením brigádního generála Constantina Badesca postupovala ve směru Nemšová – Vlárský průsmyk – Bylnice – Vysoké Pole. 

18. pěší divize se stavem 5 274 mužů pod velením Gheorgheho Cosmy měla pochodovou osu ve směru Púchov – Horní Lideč – Lidečko. 

21. pěší divize se stavem 4 751 mužů pod velením brigádního generála Marina Ceausa bojovala ve směru Kykula–Vyškovec–Bojkovice–Rudimov– Loučka– Slopné– Vizovice. 

1. jezdecká divize se stavem 5 558 mužů pod velením plukovníka Constantina Talpeseho postupovala ve směru Dolná Súča – Pitín – Slavičín – Vlachovice – Újezd u Valašských Klobouk. 

8. jezdecká divize se stavem 4 914 mužů pod velením brigádního generála Iona Eftimia postupovala ve směru Bánov – jihozápadně od Šumic – Luhačovice – Provodov – Želechovice.

4. (rumunská) armáda 14. dubna překročila společně s 232. sovětskou divizí řeku Váh u Nového Mesta nad Váhom. Jedna z jejích částí zamířila směrem k moravské hranici do prostoru Květná-Strání. Další jednotky této armády útočily podél Váhu na Trenčín. Teprve 26. dubna začaly osvobozující jednotky postupovat na Vlárský průsmyk v Bílých Karpatech, kde překročily hranici a 2. května osvobodily úsek Valašskokloboucka. Již 1. května dorazilo rumunské vojsko do Brumova, kde se ještě setkalo s ozbrojeným odporem. Odtud se rozdělilo na skupiny, jedna odbočila již ve Sv. Sidonii a přes hory na Nedašovsko, další skupina pokračovala na Štítnou a poslední skupina směrem na Klobouky. Valašské Klobouky se dočkaly osvobození o den později, 2. května 1945. Předchozí den postupně opouštěly město poslední německé jednotky. Povedlo se jim ještě zničit dopravní zařízení ve stanici ČSD, zničily hradlo, telefonní sloupy a také telefonní ústřednu na poště. Několik týdnů před koncem války budovaly, i za nucené pomoci místních obyvatel, několik protitankových zátaras a kulometných zákopů, hlavně podél přístupových cest do města. Zátarasy však žádného významu neměly, protože německé vojsko spěšně ustupovalo před sovětskou a rumunskou armádou. Dne 2. května, kolem 6. hodiny ráno, pronikli do Klobouk první příslušníci průzkumné hlídky Rudé armády. Mezi 7. a 8. hodinou ranní vstoupili do města první vojáci spojenecké 4. rumunské armády, kteří přicházeli směrem od Brumova hornatým terénem, po stráních, podél železniční tratě a přes Jeleňovskou. Rumunská vojska byla poprvé uvítána v Brumovské ulici a pokračovala na Masarykovo náměstí. Lidé nosili vojákům občerstvení, cigarety a fotografovali si je. Je však nutno říci, že rumunské vojsko postupovalo velmi rychle, ačkoliv nebylo tak motorizováno. Lidé ve Valašských Kloboukách byli plni nadšení a euforie z dlouho očekávané svobody. Jen o pár kilometrů dál se ve stejné chvíli odehrávala zvěrstva na Vařákových pasekách.

Ve stejné době, kdy bylo osvobozováno Kloboucko, pronikala rumunská armáda i na Slavičínsko. První rumunské jednotky vstoupily do Slavičína již 1. května ve 23 hodin, po osvobození Hostětína a Šanova. Při postupu směrem na Hrádek došlo k přestřelce, při které blízko rozcestí do Šanova padl rumunský vojín Cherchine Marin. Voják byl pochován v Hrádku na návsi u pomníku padlých v první světové válce. Jeho tělo v hrobě leží dodnes, neboť si jej vyžádaly hrádecké ženy, že se o jeho památku budou starat. Ostatní padlí z regionu byli postupně převezeni na vojenský hřbitov v Brně. Občané v Hrádku rumunské vojáky pohostili a zajistili jim krátký odpočinek s možností umytí a oholení. Osvobozovací boje pokračovaly dál směrem k Nevšové, Lipové, Petrůvce a Sehradicím. Brzy nad ránem byly bez boje osvobozeny Divnice, později i Nevšová. Štáb rumunských jednotek pod velením plukovníka Cheorghe Filipesca se zdržel v Nevšové do 8:00 hodin ráno a poté odjel směrem na Petrůvku. Ta byla osvobozena v 7:00 hodin ráno, také bez boje. Několik hodin však trvala přestřelka v prostoru Rudimov – Kladná – Petrůvka. Němci ustoupili před Rumuny směrem k Dolní Lhotě. Cesta ze Slavičína do Lipové byla zaminována, a to se stalo osudným pro čtyři rumunské vojáky, které miny zabily. Stalo se tak 2. května 1945. Vojáci jsou pohřbeni jednak ve Slavičíně na hřbitově (plutonier Georgiu Stolerul), a také v Lipové u kaple (jedná se o seržanta Georgie Paludese a kapitána Julius Goiceana). Čtvrtý rumunský voják nebyl vůbec pohřben, neboť jeho tělo zcela roztrhala mina. Na Slavičínsku zemřelo 12 rumunských vojáků.

Členové naší obnovené jednoty ČsOL 1. května postupně navštívili Valašské Klobouky, Slavičín, Hrádek, Nevšovou, Rudimov a Lipovou, kde si u pietních míst připomněli památku osvoboditelů. Ve Valašských Kloboukách s představiteli města uctili památku rumunských vojáků u Památníku československé vzájemnosti na Masarykově náměstí. Poté se přesunuli na Slavičínsko, kde společně s vedením města vzdali hold osvoboditelům na místním hřbitově a následně v okolních obcích. Jako čestná stráž naším pietním aktům posloužili místní skauti, se kterými úzce spolupracujeme. Tyto osudové okamžiky je nutné připomínat, proto jsme rádi, že i v době covidové krize se můžeme, i když omezeně, setkat na památných místech. Oč více působí potěšení, že zájem získává především mladá generace, která se postupně stává nositelem tradic, ale i kolektivní paměti. Naše jednota se vynasnaží ze všech sil, aby památka na osvoboditele a hrdiny odboje nezmizela, ale přetrvala a silněji se vrývala do povědomí místních. Čest jejich památce!

text a foto: br. Ladislav Slámečka, br. Miroslav Maňas