Poslední rozloučením s válečným veteránem br. mjr. v. v. Sigmundem Hladíkem

Dnes v dopoledních hodinách se v Ústřední pohřební síni na Olšanských hřbitovech v Praze uskutečnilo poslední rozloučení s válečným veteránem druhé světové války a členem Československé obce legionářské br. mjr. v. v. Sigmundem Hladíkem. Řízením nezvratného osudu bohužel nezůstali po bratru Hladíkovi žádní příbuzní. Z toho důvodu se Československá obec legionářská ujala cti, aby válečného veterána doprovodila na jeho poslední cestě a pohřeb zajistila. Za ČsOL promluvil při smutečním obřadu vedoucí projektu Péče ČsOL o válečné veterány br. Ing. Viktor Šinkovec. Za rezort obrany se posledního rozloučení účastnil vedoucí Odboru pro válečné veterány MO pan plk. Ing. Karel Vávra. U rakve stála stráž praporu ČsOL ve stejnokrojích 1. čs. armádního sboru v SSSR, v jehož řadách br. Hladík bojoval. 

Bratr Sigmund Hladík se narodil v roce 1927 v Mohuči nad Rýnem, tatínek byl z Čech, maminka z Lotyšska. Často cestovali vzhledem k tomu, že se živili jako artisté. Z protektorátu unikli před nacismem ještě v roce 1939 do Pobaltí, kde však byli Sověty jako cizí státní příslušníci zadrženi v den napadení Sovětského svazu v létě 1941. Vlak, kterým byli převáženi do internace, byl napaden německými letadly. Mezi obětmi byla i maminka br. Hladíka. S otcem skončili v Orankách, odkud pokračovali do gulagu v Kazachstánu. Po několika měsících věznění byli odesláni do Buzuluku, kde vstoupili do řad čs. armády. Zde se jejich cesty na dlouho rozešly. Br. Hladík, stále ještě v dětských letech, byl brzo nasazen jako spojař a v zásobování, což jej nejednou přivedlo do míst těch nejtvrdších bojů. Zvláště traumatizující zkušenosti si s sebou nesl po zbytek život z bojů o Kyjev a Dukelský průsmyk. Vojákem byl však svědomitým a příkladně plnil své povinnosti. Od počátku roku 1944 byl ale rovněž členem vojenské hudby díky své hře na klarinet.

Po válce se šťastně shledal se svým otcem. Vojenský život br. Hladíkovi k srdci nepřirostl a jak říkal, po válce vojenský stejnokroj spálil, neboť coby voják si připadal jen jako poloviční člověk. Svůj profesní život věnoval tomu, co znal již od útlého dětství. Stal se úspěšných varietním umělcem, který díky svému řemeslu mohl cestovat i do řady jinak prakticky nedostupných států Evropy.

Br. Sigmund Hladík byl válečný veterán, který pro to, co zažil, válku nenáviděl a varoval před ní. Svůj život zasvětil tomu, aby lidem rozdával radost. Zemřel 14. února 2021 ve Vojenské ústřední nemocnici.

Čest jeho památce!

text: br. Jiří Filip

foto: ses. Marcela Tolarová