Poslední služba veteránovi z Perského zálivu rtm. v z. Branislavu Porubčanovi

Ve čtvrtek večer 4. března 2021 se na Československou obec legionářskou a Ministerstvo obrany ČR obrátil pan Václav Vinický s informací o válečném veteránovi, který leží na Paliativním oddělení Příbramské nemocnice, s žádostí, zda by pro něho nešlo něco udělat. Hned druhý den ráno jsme začali konat. 

Nejdříve jsme se napřímo spojili s Václavem Vinickým pro zjištění dalších informací, následně s Příbramskou nemocnicí, se sociální pracovnicí Kateřinou Volfovou a poté jsme již další kroky koordinovali s panem Milanem Bachanem z Odboru pro válečné veterány MO a Janou Částkovou z humanitní služby ÚVN–FVN Praha. Následně pracovníci odboru pro válečné veterány MO ve spolupráci s ÚVN–FVN Praha našli během dne řešení, které mělo být v pondělí a v úterý zrealizováno. Ředitel Odboru pro válečné veterány plk. Karel Vávra byl připraven vyjet do nemocnice osobně a spolu s dalšími účastníky mise v Perském zálivu předat veteránovi Pamětní medaili k 30. výročí operace, která na veterána čekala již od září loňského roku.

Osud však rozhodl jinak. V úterý 9. března zemřel v Příbramské nemocnici veterán z Perského Zálivu, rtm. v z. Branislav Porubčan, ve věku 51 let. Zákeřná nemoc, se kterou se delší dobu potýkal, si ho vzala dříve, než se mohli lékaři z ÚVN–FVN Praha pokusit mu ulevit, ale hlavně než se mohl rozloučit se svým velitelem, jak si přál.

Když jsem se snažil zmapovat život rtm. Branislava Porubčana, dospěl jsem k závěru, že si nesl celých 30 let břemeno svého zážitku z války. Břemeno, na které byl sám. Toto trauma mu pravděpodobně bránilo vést stabilní život a mít rodinné zázemí, i když se o to několikrát pokusil. Možná i proto se obrátil na svého kamaráda Václava Vinického, až když bylo vlastně pozdě. Po svém návratu ze Zálivu a nástupu k Policii tvořili s Václavem Vinickým parťáky, jako osádka vozidla v Pohotovostní motorizované jednotce. Jejich cesty se po rozdělení Československa rozešly. Branislav Porubčan odešel na Slovensko, ale přesto se do Česka později rád vracel, pracoval a žil. Na počátku roku 2020 pomáhal sestře otevřít kadeřnický salon…

Výše uvedená organizace pomoci v ÚVN–FVN Praha byla zajišťována bez ohledu na to, že Branislav Porubčan byl občanem Slovenské republiky a neměl tedy osvědčení podle zákona 170/2002 Sb. o válečných veteránech. Další problém nastal, když bylo nutné zajistit pohřeb. Přes policii byli hledáni pozůstalí v České republice, přes ambasádu byli hledáni pozůstalí na Slovensku. Sestra, vzhledem ke své situaci, neměla prostředky na vypravení pohřbu a ostatní nalezení příbuzní zajištění pohřbu odmítli. Příbramská nemocnice začala zajišťovat sociální pohřeb na náklady města, s následným rozprášením ostatků na rozptylové loučce Příbramského hřbitova.

V této situaci jsme se, v Československé obci legionářské, shodli a rozhodli, že je nepřípustné, aby životní cesta válečného veterána, byť byla jakkoliv složitá, byla ukončena sociálním pohřbem. Zajistili jsme kremaci a v úterý 16. března byla před Motolským krematoriem předána vedoucím projektu Péče ČsOL o válečné veterány br. Viktorem Šinkovcem urna s ostatky sestře a neteři Branislava Porubčana k uložení do rodinného hrobu na Slovensku. Současně s urnou si veteránova sestra Viera Pekaríková převzala i Pamětní medaili ministra obrany ČR k 30. výročí války v Perském zálivu. Tohoto posledního rozloučení se zúčastnil i Václav Vinický, kterému patří náš dík za to, že nás upozornil na složitou životní situaci válečného veterána a že nezapomněl na svého kamaráda, se kterým před mnoha lety začínal jako mladý policista.

text a foto: br. Viktor Šinkovec