Představení knihy vzpomínek válečné veteránky ses. Naděždy Brůhové

V rámci projektu Péče ČsOL o válečné veterány vydala Československá obec legionářská ve spolupráci se Sdružením Čechů z Volyně a jejich přátel vzpomínky válečné veteránky ses. Naděždy Brůhové, které pro vydání připravil br. Jan Valíček. 

V souladu s aktuálně platnými protiepidemickými opatřeními se podařilo uspořádat slavnostní uvedení knihy dne 15. prosince 2020 v Žatci za přítomnosti obou autorů knihy, a rovněž vedoucího projektu Péče ČsOL o válečné veterány br. Viktora Šinkovce a předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinkové.

Naďa Brůhová se narodila 13. září 1925 v Moskovštině na Volyni. Kolem roku 1935 se její rodina přestěhovala do Novin Českých, kde dokončila školní docházku. Poté pracovala na hospodářství jejích rodičů. V roce 1942 nebyla díky zásahu tehdejšího starosty Novin Českých odvlečena na totální nasazení do Německa. Po příchodu „Svobodovy armády“ na Volyň se do ní dobrovolně přihlásila a 25. července 1944 byla odvedena v Kamenci Podolském. Po absolvování výcviku v Potůčku byla zařazena jako spojařka štábní baterie u 2. dělostřeleckého pluku 1. brigády. Jejím úkolem bylo navazování a udržování spojení mezi pozorovatelnou a bateriemi. Prošla řadou bojišť v rámci Karpatsko-dukelské operace, jako byla Machnówka, Krosno, dělostřelecká příprava u Jasla, Dukla i Dukelský průsmyk. Zúčastnila se i bojů u smutně proslulé kóty 534. Na československém území to byly Vyšný Komárnik, Nižný Komárnik, Liptovský Mikuláš a konec války ji zastihl v Kroměříži. Den po kapitulaci Německa o vlásek unikla smrti, když jí a její nejlepší kamarádce Libuši Novákové politruk Douhanič nedovolil jet na stupačkách nákladního automobilu. Ten byl nedaleko Vsetína napaden střelbou ukryté německé jednotky, a kromě jednoho byli převážení vojáci postříleni.

Po skončení války se Naďa Brůhová rozhodla zůstat v Československu a sloužila u vojenské skupiny Žatec, které velel její oblíbený velitel škpt. Jaroslav Perný, který jí dělal velitele i během války. Od ledna 1946 měla vlastní hospodářství ve Staňkovicích, na kterém hospodařila. V roce 1951 se provdala za Aloise Brůhu ze Staňkovic. Poté pracovala v JZD Staňkovice, inseminační stanici a od roku 1964 až do odchodu do důchodu pracovala jako školnice na Základní škole ve Staňkovicích. Válečné zásluhy Naděždy Brůhové byly oceněny řadou československých a sovětských vyznamenání a medailí, mimo jiné Československou medailí za chrabrost před nepřítelem, Pamětní medailí československé armády v zahraničí, Dukelskou pamětní medailí či Řádem rudé hvězdy. V současné době žije Naďa Brůhová ve Staňkovicích u Žatce.

text: br. Jan Valíček, br. Jiří Filip

foto: Saša Martinková